Stres v práci a osvěta o něm generují stále složitější pojistné nároky

Velká Británie zaznamenává výrazný nárůst pojistných událostí spojených se stresem v zaměstnání. Podle odborníků z oboru již nejde pouze o tradiční faktory, jako je přepracování, šikana nebo napjaté vztahy s manažery. Základ uplatněných nařčení se stává podstatně širším a složitějším. Tento vývoj signalizuje významnou výzvu pro zaměstnavatele, pojišťovny i makléře, zejména s ohledem na blížící se regulační změny. Zákon o zaměstnaneckých právech 2024, který nabude účinnosti v roce 2026, ukládá organizacím větší povinnost proaktivní péče a řízení pohody na pracovišti.

Mohlo by vás zajímat: Miloš Velíšek: Obliba připojištění u motoristů narůstá

Od vlhkých zdí k duševním problémům

„Nyní vidíme širší škálu tvrzení a prohlášení, kdy se psychiatrická újma přidává k nárokům, které by tradičně neobsahovaly složku duševního zdraví,“ popsala pro Insurance Business Barbara Goddard, specialistka na pojistné události v oblasti nemocí z povolání související se stresem na pracovišti a partnerka společnosti Clyde & Co. Klíčovým příkladem je pozoruhodný nárůst pojistných událostí týkajících se havarijního stavu objektů. V minulosti takové případy nároků zahrnovaly pouze fyzické problémy, jako je vlhkost nebo špatné životní podmínky. Stěžovatelé nyní stále častěji tvrdí, že těmito nepříznivými okolnostmi jim je způsobena psychická újma.

„Vidíme, že populace přidává ke stížnostem na místní úřady prvky stresu, úzkosti a deprese,“ vysvětlila Goddard. „Jedná se o odklon od dosavadního klasického stresového scénáře souvisejícího se zaměstnavatelem a ukazuje, jak se nároky na duševní zdraví rozšiřují do širšího teritoria pracovních úrazů či nemocí z povolání.“ K připravenosti vznášet takové nároky přispívá rostoucí povědomí zaměstnanců o duševním zdraví, podpořené větším mediálním pokrytím a kulturními změnami. Specialistka Goddard poznamenala, že tam, kde by dříve vznikly přibližně tři významné stresové nároky za rok, je nyní běžné vidět šest nebo více za stejné období.

Hybridní práce a práce na dálku přidaly další rozměr. I když izolace sama o sobě nevedla k nárůstu, který někteří analytici předpovídali, nedostatek osobního kontaktu a fyzického dohledu zkomplikoval schopnost zaměstnavatelů identifikovat včasné varovné signály. Potíže s detekcí známek únavy nebo emočního stresu pracovníků na dálku se stávají klíčovým problémem.

Mohlo by vás zajímat: ČAP ke 3Q 2025: Náklady na pojistná plnění vzrostly meziročně o 5,1 %

Nová legislativa přinese další tlak

Očekává se, že zákon o zaměstnaneckých právech 2024 výrazně zvýší odpovědnost zaměstnavatele za pochybení na pracovišti. Návrh zákona zavádí mimo jiné pozitivní preventivní povinnost zaměstnavatelů podniknout "všechny přiměřené kroky" k prevenci sexuálního obtěžování, čímž se pozornost přesouvá od reaktivního k proaktivnímu řízení rizik. „Tato změna znamená, že od zaměstnavatelů se nebude očekávat akce pouze v případě, že se objeví stížnost,“ vysvětluje Goddard. „Budou muset prokázat jasná preventivní opatření. Očekáváme scénáře, kdy by jejich nesplnění mohlo vést k nárokům z nedbalosti, které se mohou přelít do soudních sporů týkajících se stresu a psychické újmy.“

Právní experti předpokládají, že regulační důraz na prevenci také rozšíří rozsah odpovědnosti zaměstnavatelů v oblastech, jako je duševní zdraví, což může vést k nárůstu nároků v případě nedostatečných organizačních opatření. V důsledku toho jsou pojišťovny stále častěji vyzývány, aby posoudily, zda nároky související s duševním zdravím spadají pod tradiční definice újmy na zdraví. Zatímco doposud většina nároků na základě stresu z povolání stále vyžaduje lékařsky uznanou psychiatrickou újmu pro uznání krytí, v reakci na novou úpravu budou možné situace, kdy stěžovatelé požadují náhradu škody za úzkost nebo stres bez konkrétní lékařské diagnózy. „Toto je problematika, kde pojišťovny možná budou muset přehodnotit znění pojistných smluv,“ upozornila Goddard. „Dnešní moderní nároky často usilují o kompenzaci širšího stresu nebo úzkosti a nemusí být vždy jasné, zda vedou ke krytí za stávajících podmínek.“

Konkrétní proaktivní opatření

Odborníci se shodují, že proaktivní řízení rizik ze strany zaměstnavatelů je nyní nezbytné pro snížení četnosti i závažnosti pojistných událostí. To zahrnuje:

• Školení manažerů, aby rozpoznali známky stresu a včas zasáhli
• Zajištění pravidelného monitoringu zaměstnanců, zejména pro fyzicky nepřítomné pracovníky
• Poskytování přístupu ke zdrojům duševního zdraví, jako jsou programy pomoci zaměstnancům (EAP)
• Udržování přesné dokumentace, včetně e-mailů, aplikací pro zasílání zpráv a interní komunikace, která může být rozhodující při obraně proti nárokům

„Podchycení a kontakt jsou klíčové,“ zdůraznila Goddard. „Když lidé pracují na dálku, je těžší zjistit, zda vypadají unaveně, rozrušeně nebo zoufale. Zaměstnavatelé potřebují zavedené systémy pro sledování pohody a eskalaci obav dříve, než se z problémů stanou reklamace s nároky na odškodnění.“

Vzhledem k tomu, že nároky za stres se nyní vrství do širších stížností a na obzoru jsou změny předpisů, očekává se, že rizika v kontextu duševního zdraví související se zaměstnáním porostou jako dlouhodobá třída odpovědnosti. Plošné přístupy k wellbeing nebudou stačit – zaměstnavatelé budou potřebovat na míru šité a zdokumentované postupy, zatímco pojišťovny se musí připravit na podstatně komplexnější prostředí pojistných událostí.

Mohlo by vás zajímat: Podcast INSIA Inside: Víme komu, víme jak, víme proč

Duševní zdraví je trendy téma

Britská legislativní iniciativa odráží širší globální trend, kdy se duševní zdraví dostává do popředí společenské i ekonomické agendy. Pandemie COVID-19 akcelerovala debatu o pracovní pohodě a psychické odolnosti zaměstnanců, přičemž podle Světové zdravotnické organizace (WHO) představují deprese a úzkostné poruchy každoročně celosvětovou ekonomickou zátěž přesahující jeden bilion USD ve ztrátách produktivity. Stále více vlád i korporací proto vnímá investice do duševního zdraví nejen jako etickou povinnost, ale i jako ekonomickou nutnost.

Britský přístup tak může být předzvěstí podobných regulatorních kroků v dalších zemích, kde se pojišťovací sektor bude muset vypořádat s fundamentální změnou chápání pracovních rizik – od fyzických úrazů k méně viditelným, ale neméně závažným psychickým dopadům moderního pracovního prostředí.