Pojistit umění nemusí být umění a pro cennosti je nejcennější


			Pojistit umění nemusí být umění a pro cennosti je nejcennější
21.11.2011 Pojistný trh

Většina uměleckých děl v domácnostech českých sběratelů a vlastníků není pojištěna. A jak se ukazuje, pojištěny nejsou ani vzácné sbírky ve vlastnictví státu, což dokazuje zmizení obrazů Emila Filly ze zámku Peruc, které nebyly pojištěny.

Krádeže uměleckých děl stojí v celém světě 6 miliard eur ročně

Sběratelé stále podceňují riziko krádeže, nebo loupeže, přitom specializovaní zloději způsobí každý rok na celém světě škody v hodnotě přibližně šest miliard eur. Toto číslo je jedním z nejvyšších v oblasti trestné činnosti hned po praní špinavých peněz, či obchodování s drogami a lidmi.

"Zloděje ke krádeži uměleckých děl motivuje chamtivost, domnívají se, že úlovek bude mít vysokou hodnotu, kterou však odhadují bez znalosti trhu, takže často je v jejich počínání hodně naivity. Stejnou dávku až dětinské prostoty lze však vysledovat i mezi vlastníky těchto předmětů, kteří si riziko krádeže až do doby, než se jim osobně přihodí, vůbec nepřipouštějí," říká Georg Freiherr von Gumppenberg, vedoucí pojištění uměleckých předmětů pojišťovny Allianz v Německu.

Útočí nejen zloději, ale i živly

Na umělecká díla si však nebrousí zuby pouze zloději, ale k jejich zániku nebo alespoň citelnému poškození stačí i jedna živelní havárie. Seznam rizik, které je mohou způsobit, je dlouhý – blesková povodeň, která objekt zasáhla v době, kdy je majitel na dovolené a nestihl nic cenného zachránit. Ale i návštěva přátel, kteří při domácím večírku shodili ze stolku cennou vázu, požár, který způsobil zkrat v rychlovazné konvici nebo nejčastější nepřítel domácího interiéru – voda z vodovodního potrubí.

„Nejčastěji se opravdu setkáváme s případy poškození uměleckých děl vodou, která vytekla z vodovodních zařízení, například z prasklé hadičky na WC. I tento malý otvor dokáže vypustit hektolitry vody, vytopit celý dům a způsobit milionové škody. Tato voda například nedávno dokázala ve vile v Praze 5 zničit 10 kusů historického nábytku, jejichž oprava byla vyčíslena na téměř 190 tisíc korun. Zmáčeny, zprohýbány byly také dva obrazy, rozpity pak tři grafiky a kresby, které visely na zdech. I tento restaurátorský zásah, který jim vrátí původní krásu, vyjde minimálně na 15 tisíc korun,“ uvádí Karel Douda, vedoucí oddělení likvidace škod z pojištění majetku a odpovědnosti.


Čím více důkazů u likvidace, tím lépe

Jsou však události, například požáry, po nichž se předměty už opravit nedají. „Proto je účelné, aby majitel měl k dispozici jejich seznam s podrobným popisem výrazných charakteristik, v případě cennějších předmětů pak i znalecké posudky, doklady o dědictví, zakoupení apod. A velmi důležitá je samozřejmě fotodokumentace, a to jak pro pojišťovnu, tak třeba i pro policii, protože díky fotografiím se může po krádeži zvýšit šance na znovunavrácení. A samozřejmostí je pak uložení těchto dokladů mimo pojištěnou domácnost, ideálně v bezpečnostní schránce, nebo alespoň u příbuzných,“ radí Jana Trachtová, metodik pojištění majetku Allianz pojišťovny.


Pro každou cennost se najde správná ochrana

Dobré pojištění chrání finanční zájmy soukromých a komerčních sběratelů. Pro každé umělecké dílo, ať už jde o již zmiňované obrazy, sochy, ale i nábytek, koberce, starožitný porcelán, hodiny, kolekce mincí nebo sbírky známek se najdou v pojištění majetku Allianz pojišťovny optimální podmínky jejich ochrany. Pokud by nabízené limity v jednotlivých variantách produktu nestačily, lze je navýšit. Chce-li se majitel z uměleckého díla radovat a těšit po dlouhou dobu, měl by myslet na prevenci a dobré pojištění. Protože pojištění tak unikátních věcí jako jsou umělecká díla vyžaduje individuálního přístup, jsou odborníci z Allianz připravení nabídnout poradenské služby.


Pozor na podpojištění, nevyplácí se!

„Konzultace ještě před vznikem pojištění je velmi důležitá, protože pravidelně řešíme případy, kdy se teprve po pojistné události zjistí, že klienti jsou podpojištění. Někdy to bývá z jejich strany záměrné a domnívají se, že ušetří na platbách za pojištění, mnohem častěji však jde o nevědomost,“ dodává Karel Douda. Každopádně takové šetření se nikdy nevyplácí. Na nízkou pojistnou částku na pojištění domácnosti doplatil i majitel rozsáhlé sbírky hodinek, jejíž hodnota byla vyčíslena na zhruba 3 miliony korun. Jenže celou domácnost včetně luxusního kompletního vybavení měl majitel pojištěnu jen na 4 miliony. Z pojistné smlouvy bylo evidentní, že případné plnění za odcizení cenností může dosáhnout maximálně 40 % celkové pojistné částky. Takže na pojistném sice ušetřil několik stokorun, ale jednou návštěvou zloděje přišel o statisíce.


Účinné je jen aktivní zabezpečení

Pokud lidé vlastní cenné obrazy, sbírky a další vzácné předměty, nevyplatí se podceňovat ani jejich zabezpečení, a to jak samotné domácnosti, tak i těchto předmětů například uložením v trezoru. „Pokud jsou předměty uloženy v trezoru, je možné zvýšit limit plnění až na 60 % z celkové pojistné částky. U několikamilionových částek je pak předepsán i určitý stupeň zabezpečení. Důležité však vždy je, aby zabezpečovací systém byl funkční a hlavně aktivován. Zlodějům, kteří jdou tak říkajíc „na jistotu“, nedělá problém zjistit, kdy majitel zabezpečovací zařízení aktivoval a kdy na to „zapomněl“. Pokud se zjistí, že systém byl mimo provoz, pojišťovna přistupuje ke snížení pojistného plnění.

Nehody s příchutí podvodů

Umělecká díla se stávají častým předmětem pojistných událostí z pojištění odpovědnosti – dítě na návštěvě u kamarádky rozbije vitrínu ve starožitné komodě, poškodí ručně malovanou vázu… Kalamity se mohou stát i v rámci sousedské výpomoci. Například když kolegyně z práce přijde na pomoc s úklidem, nebo soused se stěhováním. „V těchto případech jsou však naši likvidátoři ostražití, protože mnohdy právě takové příběhy „zavánějí“ pojistným podvodem. Každý rok například muž z Brna pomáhal své sousedce stěhovat věci z ateliéru do bytu před tím, než odjížděla do zahraničí. A „úplnou náhodou“ se mu každý rok se podařilo něco skleněného a velmi cenného upustit a proměnit ve střepy…,“ doplňuje Karel Douda.

Spadlé nářadí za tři miliony korun

Některé pokusy podvodů jsou velmi naivní a na první pohled průhledné, u jiných je vidět, že se nad jejich scénářem vykutálení klienti snažili přemýšlet.

“Za své praxe jsem se potkal s mnoha podvodníky, kteří si mysleli, že prostřednictvím vymyšlené nebo upravené pojistné události přijdou k nemalým penězům,“ vypráví jeden z detektivů Allianz pojišťovny. Jeho jméno prozrazovat nebudeme. Efektivita jeho práce je totiž založená mimo jiné i na tom, že i nadále zůstane v anonymitě.

„Podvody s uměleckými předměty většinou začínají nenápadně,“ popisuje jednu příhodu. „Hlavní roli v ní hrál řemeslník, specializující se na montáž plastových oken a broušená váza, na kterou mu v zápalu práce spadlo nářadí. Byl to pech. Celá místnost zela prázdnotou, jenom tento umělecký skvost v ní někdo zapomněl… Na první pohled se jí nic nestalo, ale při detailnějším prohlížení se v její spodní části objevila prasklina,“ líčí detektiv pojišťovny. Řemeslník byl zanedlouho informován majitelem objektu, ve kterém pracoval, že broušená váza má obrovskou cenu a důrazně ho požádal, aby tuto politováníhodnou událost nahlásil pojišťovně, se kterou má sjednané odpovědnostní pojištění. A když ho pojišťovna vyzvala k tomu, aby jí předložil doklad o ceně vázy, obratem jí donesl kupní smlouvu s jedním méně známým výtvarníkem, která zněla na částku tři miliony korun.

Náš okenář byl současně požádán, aby popsal, co a jak se tehdy vlastně stalo. Likvidátor totiž pojal podezření, že může jít o podvod. Měl pravdu. Když se do pojistné události vložili detektivové, vyšlo najevo, že časově celá věc nesedí. Drahý umělecký předmět byl už totiž naprasklý před tím, než na něj dopadlo nářadí nešťastného řemeslníka. Tomu navíc bylo více než divné, proč majitel objektu všechny ostatní předměty odnesl a kousek od okna nechal zrovna třímilionovou broušenou vázu.

Při dalším pátrání se přišlo na to, že vše bylo předem smluvené a váza měla na svém dnu prasklinu předtím, než v místnosti začala výměna dřevěných okenních rámů za plastové. Zajímavé také bylo to, že ačkoliv ještě všechna okna vyměněna nebyla, majitel vázy už v jejich výměně pokračovat nechtěl. Podtrženo a sečteno – tři miliony za v podstatě bezcenný předmět se měly stát vítanou finanční injekcí pro několik vykuků. Okenář, který případ oznámil, v něm byl jako jediný nevinný. Na vázu mu totiž opravdu nářadí spadlo omylem…

Když Galerii v centru Prahy poškodila voda…

„Vzpomínám si na likvidaci v jedné vytopené galerii moderního umění v centru Prahy,“ říká likvidátor Allianz pojišťovny Petr Chabr. Po přívalových deštích oznámil její majitel pojistnou událost na obrazech, jejichž celková hodnota byla kolem 1,2 milionu korun. Nešlo o jejich totální zničení, pouze byly poškozené po stěnách stékající vodou. Likvidace proběhla z odpovědnostního pojištění majitele budovy.

„Galerie sídlila v jednom dvoře, do kterého se šlo průchodem,“ vypráví Petr Chabr. „Když jsem jím procházel, myslel jsem si, že na jeho konci bude dílna s kradenými auty nebo pneuservis. Galeristé mě ale překvapili. Od začátku šlo o velmi racionální lidi a to v podobných případech nebývá zvykem.“

Po konzultaci s jednou brněnskou galerií, jejíž majitel patřil mezi uznávané odborníky se domluvili na konkrétním způsobu pojistného plnění. Řešení spočívalo v postupném restaurování poškozených obrazů. Vše nakonec proběhlo transparentně a ke spokojenosti obou zainteresovaných stran.

„Likvidace většího množství uměleckých předmětů je běh na dlouhou trať. Nezřídka trvá i několik měsíců, neboť je podmíněna řadou dokumentů, které tvoří např. posudky, expertízy, plné moci k restaurování a následně pojistnému plnění. Některá díla totiž patří galerii, jiná má galerie v komisi a další jsou zapůjčená přímo od konkrétních autorů.

„Víte, co je při likvidacích pojistných událostí uměleckých předmětů zajímavé?,“ ptá se na závěr Pertr Chabr z Allianz. „Čím je škoda menší, tím více bývá problémů s jejím vyčíslením a odstraněním. A naopak čím je větší, tím méně je nadsazována a sami poškození se aktivně podílejí na jejím odstranění.“


Pojištění „z hřebíku na hřebík“

Allianz nepojišťuje pouze “domácí“ umělecká díla, ale pojišťuje i jejich přepravu, nebo výstavu včetně přepravy, tak říkajíc „z hřebíku na hřebík“. Z mnoha uměleckých výstav, která Allianz pojišťovna pojistila, to byla například výstava o svatém Václavu v Anežském klášteře, nebo výstavu z děl Zdeňka Buriana na Pražském hradě.

Dagmar Koutská, Allianz

Zdroj: Dagmar Koutská, Allianz

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články