Za menší pojišťovny jsou považovány ty, které dosahují předpisu pojistného okolo 100 miliónů korun. Většina z nich se podle Krejdla zúčastnila QIS5, ale některé z těchto pojišťoven ještě ani nezahájily interní program na zavedení Solvency II.
Specifické problémy
Malé pojišťovny mají obdobné probémy jako ty velké, ale ještě k tomu mají své specifické problémy navíc. Mezi ně mimo jiné patří nepřipravenost cash flow modelů a váznoucí komunikace mezi jednotlivými odděleními.
„Malé pojišťovny si musí uvědomit, že Solvency II je mnohem náročnější než QIS5. Týká se to především kvality dat a časových limitů pro výstupy. Největší rozdíl proti velkým pojišťovnám je v práci s daty – jak se připraví pro výpočet technických rezerv – a ve validaci dat,“ zdůraznil Krejdl.
Další možné problémy
-
Časté mohou být problémy s implementací výpočtů.
-
Nedostatečná automatizace procesů a následně pak chyby z příliš mnoha manuálních úprav.
-
Problémem neživotního pojištění mohou být parametry. Často mohou vést k neúměrným kapitálovým požadavkům. Když budou malé pojišťovny spoléhat na standardní vzorce, budou muset operovat s vyšším kapitálem. Opět je potřeba připomenout, že malé pojišťovny mohou požádat o přehodnocení. Dá to práci, povolení není automatické, ale je to možné!
-
Dokumentace a nastavení procesů: tam jsou velké problémy. Regulátor bude chtít vidět úplnou dokumentaci.
Řešení
Nejdůležitější je, aby i malé pojišťovny, které na Solvency II ještě „ani nesáhly“, začaly konečně s přípravou. „Měly by si nanečisto vyplnit QIS5, protože pak se ukáže, kde mají problémy,“ radí Aleš Krejdl.
Pokud se QIS5 zúčastnily, měly by se zamyslet nad tím, zda vyšel kapitálový požadavek správně.
Opět je nutné připomenout, že kapitálový požadavek lze snížit na vyžádání až o polovinu. Směrnice Solvency II vysvětluje, jakým způsobem o takové snížení požádat.
DŠ
Komentáře
Přidat komentář