Společně s ředitelem Lukáškem se podíváme i na to, co všechno musí pojistný matematik vykazovat České národní bance (ČNB) a zda má pojišťovna právo se k těmto výkazům vyjádřit. Samozřejmě, zmíníme i přípravu na Solvency II.
*Jak dlouho pracujete u pojišťovny Allianz?
Do Allianz jsem nastoupil v roce 2001, letos tu budu 9 let. Od doby, co jsem nastoupil, jsem v pozici odpovědného pojistného matematika. Tato pozice se obvykle neopouští, protože jde o prestižní postavení.
*Kolik lidí se společně s vámi v Allianz zabývá pojistnou matematikou?
V Allianz máme jednoho odpovědného pojistného. Shodou okolností je to i pozice ředitele úseku pojistné matematiky. Šéfuji třem oddělením: tím prvním je oddělení počítající nové sazby a produkty, druhé oddělení kontroluje, jaké máme portfolio, kolik musíme vytvořit technických rezerv, počítá, kolik jsme od klientů vybrali pojistného a připravuje statistiky ziskovosti a rizikovosti pro akcionáře. Třetím je produktový controlling. Ten hlídá, jak se pojistný kmen mění, pokud jde o regiony, věk klientů a další sledované vlastnosti. Celkem je v pojistné matematice zhruba 20 lidí.
*Kde vůbec studují pojistní matematici?
99 % odpovědných pojistných matematiků pochází z matematicko-fyzikální fakulty. Existuje zde obor finanční a pojistná matematika, studuje se zde hlouběji matematika, statistika i počet pravděpodobnosti. Obor nabízí komplexní teoretický základ pro práci pojistného matematika. Detailní pochopení matematických a statistických metod nám umožňuje následně se velmi dobře orientovat v přípravě modelů popisující „chování pojišťovny“ jako např. jsou i modely pro Solvency II.
*Co konkrétně dělají v pojišťovně pojistní matematici? Jaké jsou klíčové ukazatele, které by pojišťovnu mohly dostat do potíží a ohrozit její existenci?
Pokud bychom měli mluvit o tom, co pojistní matematici dělají, byl by to rozhovor na několik dní. Pokusím se velmi zjednodušeně odpovídat na různá témata, tímto se omlouvám všem pojistným matematikům, kteří budou případně rozhovor číst a budou mi vyčítat nepřesné výroky.
Pojistní matematici sledují „zdraví pojišťovny“, zdali jsou peněžní toky v pojišťovně pozitivní - to jest, aby pojišťovně nehrozilo, že dlouhodobě víc peněz vydává než přijímá. To je základní pravidlo.
Peněžní toky, které pojišťovna přijímá, jsou dva: pojistné od klientů a výnosy z investic. Výnosy z investic se generují např. ze státních dluhopisů, které pojišťovna nakupuje za vybrané peníze od klientů. Hlavním nákladem je pro pojišťovnu především výplata pojistného plnění, ale i náklady na provoz pojišťovny a náklady na zprostředkovatele.
Náklady na pojistné události jsou hlavní položkou, kterou se pojistní matematikové zabývají, protože jsou náhodné - jeden rok větší, jeden rok menší. Záleží například na tom, jestli byly velké kalamity, bouračky na dálnici, nebo někde spadly kroupy.
Pojistní matematikové by měli být schopni s jistou mírou spolehlivosti odhadnout, kolik peněz pojišťovna z daného produktu vyplatí klientům a zdali ji na to stačí vybrané pojistné.
Hlavní prací (velmi zjednodušeně) pojistných matematiků je tedy odhadnout, kolik pojišťovna bude vydávat na pojistná plnění. Když už víme, kolik nás budou stát zaměstnanci, kolik zprostředkovatelé a jaké jsou odhady pojistného plnění, pak dopočítáme, kolik potřebujeme vybrat od klientů na pojistném.
V 90. letech nás ve škole učili základní pojišťováckou poučku: totiž že pojišťovna z každé stovky, kterou vybere, by měla 60 až 70 korun vrátit klientům na pojistném plnění, 15 korun dá zprostředkovatelům a 20 korun nechá na náklady společnosti. To ovšem platí jen teoreticky a pro neživotní pojištění.
*A jak je to v případě životního pojištění?
U životního pojištění je to složitější, protože jde o dlouhodobou smlouvu, jejíž součástí jsou určité garance - například výše technické úrokové míry a také přesně popsané pojistné plnění, výši odkupného, výši penze apod. S tím je potřeba předem počítat, takže v případě životního pojištění jde o zcela jiné proporce výše pojistného plnění, než jaké jsou v neživotním pojištění. Záleží také na tom, na kolik let je uzavřena pojistná smlouva.
*Předpokládám, že základem pro stanovení nákladů na životní i neživotní pojištění jsou vaše vlastní analýzy toho, na co pojišťovna musela vynaložit peníze v minulosti. Ale na webu lze nalézt i různé obecné analýzy, které vytvářejí analytici. Přihlížíte také k nim?
Pojistný matematik primárně vychází z toho, co vidí ve svém portfoliu. Sledujeme, jak se naše portfolio chová. Předpokládáme, že noví klienti budou zhruba takoví, jaké máme ve svém portfoliu. Proč by měli přicházet jiní, pokud neměníme (my nebo konkurence) obchodní politiku?
Snažíme se především, aby portfolio bylo homogenní, tedy bez větších výkyvů. Chce se po nás, aby na škodách pojišťovna „ze svého“ vyplatila svých 60-70. Z toho vyplývá, že škody (výkyvy) např. z katastrofických událostí je potřeba, aby za nás zaplatil někdo jiný. Připravujeme i modely pro jednání se zajistiteli, aby to byli právě oni, kteří zaplatí zbytek nad 60 až 70.
Pojišťovně nevyhovuje, když by jeden rok měla jen 30 a druhý rok naopak 120 korun. To pojišťovna nechce, ona potřebuje stále těch "svých" 65, 65, 65 atd.atd. Aby mohla dobře plánovat.
Když u nás byly povodně v roce 2002, měly pojišťovny nakoupené zajištění pro případy katastrof. Díky tomu zaplatily za povodně rozumně velkou částku a zbytek zaplatily zajišťovny. O rok později samozřejmě ale cena zajištění pro ČR zdražila, protože zajišťovny chtěly dostat své „peníze zpátky“ nebo jinak ČR se stala rizikovější zemí.
Ale k odpovědi na Vaši otázku, samozřejmě, že se inspirujeme při výpočtech různými zdroji, mnoho analýz je opravdu kvalitních a dá se z nich vycházet. Někdy také nabízejí pohled na danou problematiku z jiného úhlu a to je také velmi podstatné.
*Takže výkyvy v cenách zajištění jsou vidět?
Myslím si, že ano. Platí to i pro ceny pojištění, protože např. po povodních v roce 2002 všechny pojišťovny zvedly sazby nebo upravily smlouvy pro koncové klienty, ale dnes již jsme na cenách před rokem 2002.
Za dva, za tři roky se sazby dostanou vždy tam, kde byly předtím, protože je velká konkurence, a to jak mezi pojišťovnami, tak mezi zajišťovnami.
Víc si slibuji od toho, že by se ceny mohly narovnat po zavedení Solvency II. Uvidí se více, jakým rizikům jsou pojišťovny vystaveny. V případě, že budou mít skutečně rizikové portfolio, budou muset držet velký vlastní kapitál a ten budou muset někde získat. Současně s tím ale budou akcionáři chtít, aby se jim investovaný kapitál vrátil např. prostřednictvím dividend, tedy ceny pojistného budou muset být zákonitě vyšší.
Pojišťovny, které mají silně diverzifikovaná portfolia a jsou více zaměřená na rozmanitá rizika, budou moci nabízet výhodnější sazby nebo budou potřebovat menší vlastní kapitál.
*Solvency II jsme již nakousli. Přispěje ke zprůhlednění pojišťoven?
Opatření s názvem Solventnost II (anglicky Solvency II) je zaměřeno na to, aby klienti, kteří si koupili pojistky, byli více chráněni pro případ krachu pojišťoven, např. v případech, kdy nastanou různé přírodní katastrofy, finanční krize atd.
Základní idea Solventnosti II je: na každé jednotlivé riziko, pojištěné u konkrétní pojišťovny, by měla pojišťovna mít takový kapitál, že ji nebude stačit s pravděpodobností 1:200 - tedy jednou za 200 let.
Nebo ještě jinak: Když budeme mít 200 pojišťoven s úplně stejným portfoliem, teoreticky jedna za rok může zkrachovat. Takový je základní princip Solvency II.
K tomu, aby se dobře ohodnotil potřebný kapitál, je potřeba vědět především to, jak konkrétní pojišťovna funguje a také zhodnotit rizika - tedy jaké má pojišťovna klienty, jaké uzavřeli pojištění, kam pojišťovna investovala peníze, kde se zajistila, jaké má mechanismy na zabránění operačním rizikům atd.
Současný systém solventnosti je takový, že vůbec nezohledňuje rizikovost pojišťoven. Vezme se předpis pojistného nebo výše škod, ukrojí se z toho 26 % (ze škod) nebo 18 % (z předpisu pojistného) a řekne se takto velký kapitál by měla pojišťovna držet. A to je špatně.
Ale už je naštěstí hodně pojišťoven, které si samy počítají nároky na kapitál podle rizikovosti svého vlastního portfolia. Vykáží sice solventnost podle současných směrnic EU, ale kapitál mají např. 6x vyšší.
Také český zákon o pojišťovnictví trochu předběhl dobu v tom, že nařizuje, jak má být nastavený interní kontrolní systém. Ten je nastavený docela robustně a pomůže pojišťovnám a dohledu nad pojišťovnami lépe pochopit rizika.
Ale výpočet potřebného kapitálu k podnikání je stále podle směrnice z minulého století. To by zavedení Solvency II mělo změnit.
*Dovolte mi malou odbočku: Jak funguje pojištění velkých rizik, jako jsou třeba dráhy nebo jaderná elektrárna Temelín?
Neexistují pojišťovny na tomto trhu, které by něco takového dokázaly pojistit samy. Vždy funguje tzv. soupojištění (více pojišťoven najednou pojistí dané riziko) nebo pojišťovna si domluví zajištění. V opačném případě by pojišťovna musela držet obrovský kapitál, protože by přijala velmi nehomogenní riziko do portfolia.
*Zpátky k Solvency II. Přijímáte další zaměstnance do pojišťovny v souvislosti se zavedením Solvency II?
Teď pro změnu malá odbočka na mé straně: Na stránkách FSA (Financial service authority) je inzerát, že přijmou 50 aktuárů na Solventnost II. Mám takový pocit, že nic se zase nemá přehánět...Nutno posoudit, zda cena takového aktuára není větší, než riziko, které oceňuje...
Ale je pravda, že se lidi přijímají pro Solvency II, ať už do kvalitativní části, tzv. risk manažeři, kde se jednotlivé rizikové procesy popisují, řídí a mění, tak do části kvantitativní (aktuáři), kde se bude do budoucna vše počítat. K zavedení dojde v roce 2012-13, ale už teď je potřeba připravit postupy, pravidla, data, časové řady, a vše vyzkoušet. Na to existují i projekty, které organizuje CEIOPS nebo Evropská komise. Teď přichází na řadu praktická zkouška v pořadí již pátá, tedy QIS5.
*Co všechno musí hlásit pojistný matematik České národní bance (ČNB)?
Od letošního roku na nás podle nového zákona o pojišťovnictví ČNB chce zprávu odpovědného pojistného matematika. To je každoroční výkaz nebo spíš psaná zpráva o všem, co se v pojišťovně stalo. Ve zprávě popíšeme možná rizika i to, jak se bude společnost vyvíjet v nejbližších letech. Z pohledu rizika jde o to, kde vidíme určité nedostatky, riziková místa a kde by pojišťovna měla změnit systém tarifování nebo čehokoliv jiného.
Zprávu letos dělali poprvé pojistní matematikové za všechny pojišťovny. Zpráva, předložená představenstvu, by měla být nezávislá, máme možnost do ní napsat cokoliv, ale představenstvo k ní na závěr může přiložit svůj komentář.
Diskutovalo se mezi Českou společností aktuárů (ČSpA) a ČNB na téma, jak by vlastně zpráva měla vypadat. ČNB v těchto dnech zprávy prochází. Je předběžně dohodnuto, že ČNB udělá obecný závěr a uvede, co ve zprávách chybí, takže vznikne jakýsi obecný vzor takové zprávy. ČSpA poté vytvoří směrnici pro své členy a upřesní, co všechno by ve zprávě mělo být a jak by měla zpráva vypadat.
ČSpA je totiž garantem odbornosti odpovědných pojistných matematiků. Pokud by např. ČNB měla „problém“ s pojistným matematikem, tak ČSpA má mechanismy – disciplinární řízení -, kde prověří odborný postup tohoto matematika.
*Na jedné straně máte ČNB, na druhé straně je vedení pojišťovny. Nevznikají někde nepříjemné třecí plochy?
Ve společnostech, kde vykonávám funkci pojistného matematika, mám naprostou důvěru. Není mým zájmem společnosti škodit.
Mám přístup k údajům, které jsou strategické, a vidím i to, co se společnosti nedaří.
Mnoho věcí dostávám k vyjádření ještě předtím, než se realizují, aby nedošlo k tomu, že budeme řešit následek, nikoliv příčinu. Zatím jsem však nemusel zvednout varovně prst.
Obecně si však myslím, že pojistní matematici mají v pojišťovnách velmi velký kredit.
Nedá mi to, abych se závěrem nezeptala také na to, jak se díváte na důchodovou reformu?
Většina pojistných matematiků přesně ví, kolik si lidé musí na důchod naspořit, aby pobírali nějakou rozumnou částku.
V tuto chvíli je mnoho pojistných matematiků na pozicích, z nichž budou moci mluvit do toho, jak bude vypadat koncept důchodové reformy. V Bezděkově komisi byl například pan Fialka, který je šéfem ČSpA. Je to důležité proto, že tam nechyběl pohled pojistných matematiků.
Bojím se toho, že by se do zákona zakotvily nějaké neřešitelné nebo drahé garance. Jako například některé starší penzijní plány obsahují to, že se pro výpočet starobní penze musí použít aktuální úmrtnostní tabulka. Je zde veliké riziko toho, že aktuální úmrtnostní tabulka je obrazem naší společnosti v minulém roce a nemá platnost do budoucnosti, kdy se lidé budou dožívat vyššího věku. Důchod vycházel vyšší, než by měl být, protože za 10 let bude důchodců mnohem víc než je jich dnes. Ve skutečnosti se měly použít tabulky o budoucím počtu důchodců (ne současném). Důchod díky tomu vychází vyšší, ale penzijní fondy mají k dispozici nižší částku.
To je důvodem toho, že penzijní fondy si tvoří rezervu na právě vyplácené penze. Je to dodatečná rezerva a díky tomu je vidět, kolik penzijní fondy ztratily na tom, že v minulosti musely počítat penze podle toho, jak jim byl schválen penzijní plán s aktuální úmrtnostní tabulkou.
Mě osobně důchodová reforma velmi zajímá, již před několika lety jsem společně s Kateřinou Havlíčkovou připravoval nějaké propočty a návrhy na možnou implementaci 2. pilíře. Je výborné, že současný návrh je tomu našemu z části podobný.
Musím potvrdit a těší mě zájem státních institucí o konzultaci se společností aktuárů. Když se cokoliv děje kolem životního rizika nebo jsou to důchody, tak spolu komunikujeme nebo se scházíme.
Děkuji Vám za rozhovor.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář