Pojišťovnám hrozí odvody do nových garančních fondů

*Gratuluji Vám k Vaší nové funkci. Jaké priority jste si v této souvislosti stanovil?

Chtěl bych, aby se Výbor pro finanční trh stal ještě významnějším orgánem pro výměnu názorů mezi finančním trhem a dohledem na vývoj regulace finančních trhů. Výbor je podle mého názoru vhodnou platformou včasného střetávání názorů ČNB, ministerstva financí a trhu na opatření, která budou tyto instituce připravovat.

Osobně bych rád na tomto fóru zároveň pravidelně diskutoval názor trhu na regulaci, jež se v rámci EU připravuje, ať již v souvislosti se současnou finanční krizí nebo s budoucím standardním vývojem.

V žádném případě se nechci zabývat dílčími detaily, ale jen zásadními opatřeními a jejich následovným vlivem a dopadem na jednotlivé finanční trhy. Naštěstí mám i dlouholeté zkušenosti z oblasti zprostředkování finančních produktů, takže do diskuse budu vnášet pohled nejen pojistného sektoru na aktuální otázky.

Přeji si, aby se například o legislativě více komunikovalo již ve fázi myšlenek chystaných opatření. Jako zástupce českého pojistného trhu rád přispěji do diskuse o vhodnosti a míře regulace finančních trhů.

* Některé pojišťovny jsou názoru, že nová legislativa přináší poměrně značné zpřísnění pravidel hry na pojistném trhu. Nebudou tato pravidla omezovat pojišťovny natolik, že namísto vývoje nových produktů budou vyplňovat jen hlášení pro ČNB?

Ke zpřísnění pravidel určitě dochází. Je to evropský trend, navíc aktuálně umocněn snahou politiků o zvýšení bezpečnosti finančních trhů v souvislosti s ekonomickou krizí. Pojišťovny budou omezovány především v tom smyslu, že budou muset zvýšit své náklady na administrativu. Nebude to však zcela určitě na úkor vývoje nových pojistných produktů. Každé zlepšení transparentnosti i bezpečnosti pro spotřebitele něco stojí. Logicky ale dojde ke zvýšení nákladů pojišťoven.

Extrémní regulace trhů má smysl pouze v případě, že trh vykazuje známky nestability nebo systémového rizika a potřebuje ochranu. V zemích, kde regulace funguje pouze na základě politického rozhodnutí, nikoli faktického stavu, jde o zbytečný náklad, který ve finále zaplatí spotřebitel.

Zdá se, že některé návrhy Evropské komise v současné době právě touto cestou směřují. Pokud tedy pojišťovny hovoří o tom, že nebudou dělat nic jiného než administrativu, je to do jisté míry pravda.

*Nemůže být takový přístup pro pojišťovny likvidační?

Likvidační jistě ne, jen se to promítne do nákladů, což se v konečném důsledku pravděpodobně odrazí i v nákladech koncového spotřebitele. Musíme si postupně zvykat, že pojišťovny budou muset zvládat více administrativy související s kontrolní a dohledovou činností informačními povinnostmi.

*V čem je síla ČAP? Co všechno se vám podařilo vyjednat v zájmu pojišťoven?

Tak například do zákona o pojišťovnictví jsme prosadili několik významných změn, které vládní návrh zákona neobsahoval. Nejvýznamnější, a to nejen pro pojišťovny, ale i všechny poctivé občany, je článek umožňující výměnu informací o podezření z pojistných podvodů mezi pojišťovnami.

Úspěch jsme zaznamenali třeba i v otázce tvorby technických rezerv. Vládní návrh zahrnoval relativně úzkou konstrukci kalkulace technických rezerv. Tím by ovšem došlo ke snížení pojistných rezerv a následně i bezpečnosti systému pro spotřebitele. Krátkodobě by z toho jedině profitoval stát při výběru daní.

*Pojišťovny tedy mají povoleno vyměňovat si i dál informace o pojistných podvodech?

Nový zákon o pojišťovnictví pojišťovnám umožňuje vyměňovat si informace o podezřelých osobách v souvislosti s podezřením ze spáchání pojistného podvodu.

Zákon ovšem musí ještě projít Senátem a musí ho podepsat prezident.

Pak bude ČAP moci vytvořit pro všechny své členy systém, do něhož půjde podezřelé informace vkládat. Tento datový systém umožní sledovat i tzv. duplicitní likvidace. Pokud by se někdo pokoušel likvidovat stejnou pojistnou událost u dvou pojišťoven, systém to odhalí. Dostaneme se tak na špičku boje s pojistným podvodem.

Věřím, že slušní klienti díky tomu nebudou muset platit na ty méně slušné.

*Jak jsou na tom v době finanční krize pojišťovny?

Pojišťovny neměly v portfoliu žádné problematické investice. To jim v principu neumožňuje ani česká, ani evropská legislativa. To za prvé. A za druhé: pojišťovny se chovají velmi obezřetně, tvoří si povinně finanční rezervy. Také dozor nad pojišťovnictvím u nás funguje velmi dobře. České pojišťovnictví, a potažmo i to evropské je jedním z nejstabilnějších finančních oborů. Navíc se připravují ještě přísnější požadavky na solventnost pojišťoven, které vejdou v platnost v roce 2012. Neumím si představit kontrolovanější a bezpečnější obor podnikání pro spotřebitele.

Bohužel, jak jsem již zmiňoval, některé návrhy a opatření jdou již nad rámec rozumné regulace a jejích nákladů. Aktuálně Evropská komise diskutuje povinnost vytvářet tzv. garanční schémata. Ty se v jednotlivých zemích, a možná i na evropské úrovni, budou muset tvořit pro případ krachu pojišťoven.

*Lze to chápat tak, že půjde o další přísun peněz do rezervních fondů pojišťoven?

V jistém kontextu ano, avšak nikoli do vlastních fondů. Garanční schémata v podstatě znamenají, že každá pojišťovna bude odvádět určité procento do společného fondu. Pokud by nějaká pojišťovna na trhu zkrachovala, tak by se z tohoto fondu odškodňovali její klienti.

Ještě zdůrazňuji, že se v Evropské komisi momentálně nachází další rozšiřující návrh: totiž že tato garanční schémata by měla být součástí jednoho velkého evropského garančního systému. To by znamenalo, že by se z národního fondu ještě platily příspěvky do nadnárodního, evropského fondu. Jinými slovy: budeme mít několikanásobnou ochranu trhu. Ovšem má to své velké ale… Takováto garance bude samozřejmě stát další peníze.

Sečteno a podtrženo: uvidíme, kam vývoj dospěje. Z politického hlediska mají garanční schémata velkou šanci projít. Stabilita pojistného trhu se tak zpevňuje, ale logicky to stojí daleko víc peněz.

*Jaký je Váš názor na regulaci trhu?

Podle mého názoru musí být regulace smysluplná. Regulátoři, dozor i trh by se měli dohodnout na tom, jaká existují určitá identifikovatelná rizika a zda jsou náklady na jejich zajištění rozumné, což ale bohužel politici často nechtějí slyšet. Je velmi populární konstatovat, že byl problém na finančních trzích, a prohlásit: „tak to raději ještě více zregulujeme… Ať je to hodně bezpečné, ať ve volbách nemáme žádné negativní hlasy voličů, kdyby lidé přišli o své peníze. Přitom právě voliči platí zbytečně náklady tzv. garance.

*Kdy se může změnit penetrace pojištění v ČR? Stále jde o číslo, které je na méně než poloviční hodnotě než v EU.

Logicky neočekávám, že by se situace v poměru přijatého pojistného k HDP měnila v době, kdy má celá naše i světová ekonomika hluboko do kapsy. V tuto chvíli budeme rádi, když se aktuální poměr výrazně nezhorší, nicméně pokud HDP neroste, jak si představujeme, ještě to neznamená, že pojistné nemusí růst. Proto si umím představit trend malého zlepšení. Nicméně dlouhodobý poměr EU versus Česká republika budeme ještě mnoho a mnoho let dohánět. Veřejné povědomí, že je přirozené být pojištěn, souvisí s historií a výchovou generací. Ta u nás byla destruovaná historicky pocitem, že se „stát vždycky postará“.

Jsem přesvědčen, že jde o generační otázku, a je vidět, že nová generace si toto již uvědomuje.

A mimochodem, současné povodně opět dokazují, jak velký význam má například pojištění majetku.

Co se trendu v pojišťovnictví týče, neočekávám žádné významné výkyvy. Poměr mezi životním a neživotním pojištěním v rámci přijatého pojistného zůstane nějakou dobu přibližně stejný, ale postupně se bude přibližovat průměru EU.  Sám reálný život však bude čím dál více přesvědčovat lidi, že nepojistit se je hazard.

Děkuji Vám za rozhovor.

Dagmar Šístková