Robert Kareš: Situace kolem pojištění cizinců byla extrémně nepříjemná a emoční

První část rozhovoru je k přečtení ZDE

Situace kolem komplexního zdravotního pojištění cizinců vzbudila opravdu nebývale velké emoce a kontroverze, dokázala narušit obchodní ale i osobní vztahy a vedla k vystoupení Pojišťovny VZP z České asociace pojišťoven. Když jsem se na tento rozhovor připravoval, znovu jsem texty o tomto problému pročítal a přijde mi, že ten nejklíčovější spor se týkal toho – alespoň podle argumentů bohužel již zesnulého pana doktora Vladimíra Přikryla – pod jakou evropskou legislativu celý spor spadá, od toho se odvíjely pohledy zastánců a odpůrců tohoto českého unikátu. Pokud si dobře pamatuji, Evropská komise celou situace u nás nakonec důkladně přezkoumávala a na stole byly už i nějaké sankce. Monopol pak byl Fialovou vládou po chvíli napětí zrušen, sankce tak neproběhly. Kdyby k nim však došlo, nebylo by to potvrzení argumentů odpůrců tohoto monopolu? 

Odpověď na tento dotaz bych rozdělil do několika částí. Nejprve bych z toho úplně odseparoval osobu pana doktora Přikryla, kterého jsem si nesmírně vážil, a jeho partnerky Jany Čechové, což byla moje osobní přítelkyně. Jejich smrt se mě extrémně osobně dotkla, a to jak lidsky, tak v té profesní rovině. Byli to opravdu odborníci, kteří jsou ve své podstatě nenahraditelní. A navíc to byli opravdu fajn lidi, ke kterým jsem cítil veliké uznání a úctu.

Za druhé bych zmínil, že přidělení výsadního postavení PVZP při sjednávání těchto zdravotních smluv znamenalo obrovský tlak nejen na naši pojišťovnu, ale hlavně na lidi, kteří měli s tímto produktem co do činění. Co se týče zásahu komise, tak máte pravdu, k žádnému finálnímu rozhodnutí nedošlo, protože celá tato nešťastná záležitost skončila ve stádiu takzvaného kvalifikovaného dotazu. Navíc při tomto dotazování nedošlo k žádnému vysvětlování nebo dejme tomu argumentaci českého regulátora. Ministerstvo financí jen sdělilo, že se snaží o nápravu situace. Jak by to celé dopadlo, tedy opravdu nevíme. Prostě došlo k legislativní úpravě, a tím to celé skončilo.

Za třetí bych pak chtěl říct, že PVZP nebyla součástí toho klíčového rozhodovacího procesu o vzniku monopolu! Museli jsme se všemu přizpůsobit takzvaně za pochodu. Povedlo se nám to, a stejně jako jsme zvládli všechny historické výzvy, o kterých jsme mluvili v předchozí části rozhovoru, tak i v této zkoušce jsme uspěli. A to navíc v bezprecedentní době, jakou byla pro celou společnost covidová pandemie. Kdybych to měl shrnout, tak se zkrátka a dobře část politického spektra přiklonila k tomuto řešení, pravděpodobně s vědomím toho, že PVZP jako dcera nejvýznamnější české veřejnoprávní zdravotní pojišťovny představuje nejvyšší garanci, že to provozně zvládne, že procesně to bude fungovat a že nám v Česku nebudou vznikat v krizovém období nějaké nepojištěné klastry. A to se nám opravdu podařilo. Pamatuji se, že jsme v té době pokryli nějakých 177 tisíc pojistných událostí. To je opravdu velmi vysoké číslo.

Ještě bych také zmínil, že na celou problematiku kolem zdravotního pojištění cizinců je možné nahlížet ze dvou pohledů – optikou trhu, nebo ochrany zdraví a veřejného zájmu. Těžko říct, kde leží pravda... Já osobně jsem však určitě pro to, aby se zdravotní pojištění cizinců přísně regulovalo. A tím souzním s vládními odborníky, jako byl svého času velikán migrační politiky pan doktor Tomáš Haišman. Ten vždy zastával názor, že když stát vyjme danou skupinu osob z nějaké ochrany, tak je jeho povinnost poskytnout další adekvátní a predikovatelnou ochranu. Tím pádem pak neexistuje pro cizince jiné řešení, než buď řádně regulované soukromé zdravotní pojištění, nebo veřejné zdravotní pojištění. Regulací mám na mysli striktně vyžadovat povinnosti vyplývající jak z pobytového zákona, tak zákona o pojišťovnictví. Regulované musí být veškeré limity a registry a pečlivě musí být také kontrolována obnovitelnost smluv u tohoto produktu.

Celý vývoj kolem zdravotního pojištění cizinců byl až extrémně nepříjemný a emoční. A to nejen pro nás, protože, jak jsem se už zmínil, jsme se do celé situace nedostali vlastním přičiněním, ale také pro dotčené pojišťovny, které ze dne na den přišly o segment trhu, se kterým ve svých plánech počítaly. Vedlo to k distorzi vztahů, ke zdeformování názorů a v konečné fázi i k odchodu PVZP z České asociace pojišťoven. Pevně však doufám, že v souvislosti s návratem těchto pojišťoven do tohoto produktu a s návratem konkurence, dojde také k harmonizaci a stabilizaci vztahů. A rovněž doufám, že se pojištění cizinců stabilizuje na určité úrovni kvality.

Existuje podle vás nějaká možnost, že by se pojišťovna VZP do České asociace pojišťoven vrátila?

Od roku 1994, kdy jsem začal na trhu působit, jsem zažil tři polohy vztahu PVZP k České asociaci pojišťoven. Prvních deset let, když byla naše činnost integrální součástí Všeobecné zdravotní pojišťovny, tak jsme nemohli být členy, protože to bylo zaneseno v interních pravidlech ČAP. Po našem osamostatnění jsem osobně pojišťovnu PVZP do struktur ČAP přivedl, no a aktuálně jsme se vzhledem k okolnostem rozhodli naše cesty raději rozdělit. Když se rozhlédnu po trhu, tak nejsme jediná pojišťovna, která působí mimo ČAP, těch subjektů je více. Jsem osobně pevně přesvědčen, že by bylo daleko lepší, a to jak pro průmysl jako takový, tak hlavně pro pozitivní vnímaní českého pojišťovnictví ze strany klienta, aby celý trh spolu dokázal za pomoci nějaké platformy komunikovat za jakýchkoli okolností.

Dějí se aktuálně třeba z vaší strany určité kroky, které by směřovaly k návratu PVZP do ČAP?

Za sebe si návrat dovedu představit, není však problém, když budeme fungovat i mimo ČAP. Rozhodně to však nepovažuji za ideální řešení. Rád bych, aby všechny aktivní pojišťovny na trhu byly regulérními členy takovéto společné základny nebo alespoň členy přidruženými. Umění vzájemné komunikace, a to v období velkého profesního sporu, totiž krom reputační roviny vytváří i určitý samoregulační standard, který je vždy žádoucí. Ještě bych dodal, že za tu dobu, co Českou asociaci sleduji, bych chtěl určitě vysoce ocenit erudici jejich bývalých klíčových představitelů. Osobně jsem například velmi dobře vycházel a fantasticky se mi spolupracovalo s bývalým výkonným ředitelem Tomášem Síkorou nebo specialistkou na životní pojištění paní Ivanou Menclovou či s paní doktorkou Zuzanou Hlaváčkovou. Uvidíme, jak to do budoucna celé dopadne, v tento moment ale z naší strany k žádným krokům, které by směřovaly k návratu PVZP do ČAP, nedochází.

Mohlo by vás zajímat: Řízení rizik ve strategickém odvětví jako prevence válečného konfliktu

Komerční pojišťovnictví si nedávno připomnělo 30 let své existence. Vy osobně jste byl svědkem mnoha významných změn, které trh zasáhly. Jaké byly podle Vás ty nejdůležitější?

Trh se proměnil zcela zásadně. Kdybych to měl srovnat pocitově, tak dříve rozhodně nebyl tak hektický. Moderní technologie a různé digitální nástroje způsobily, že dnes změny probíhají ve velmi vysoké intenzitě. Co se produktové sféry týče, tak tam je zapotřebí zmínit hlavně demonopolizaci České pojišťovny v oblasti povinného ručení a následující narovnání trhu, které po působení tohoto hegemona poměrně rychle nastalo. Také bych zmínil extrémní nárůst až nadvážení pojistného trhu ve prospěch zahraničních společností. Aktuálně tedy kvituju s povděkem, že na trhu působí už i menší české pojišťovny, kterým se poměrně daří, což se zákonitě odráží v jejich kontinuálním růstu. A není se čemu divit, leckteré z nich mají ve svém vedení významné osobnosti českého pojišťovnictví, a to se holt musí někde odrazit (úsměv). 

Nesmím také zapomenutou na bezprecedentní regulační vlnu, kterou není zasaženo jen Česko, ale de facto celá Evropa. To je určitě velmi náročný fenomén dneška. Jedním dechem však musím dodat, že díky tomu vzrostla prestiž pojišťovnictví a můžeme hovořit o velké stabilitě, která je s naší érou spojena. Skutečně si nepamatuju si, že by se nějaká pojišťovna dostala problémů, které by neuměla zvládnout. Obrovskou změnou byla směrnice Solvency II, která začala hodnotit pojišťovny na trhu z opravdu dlouhodobého hlediska. Aktuálně pak vidíme trend posilování pozice spotřebitele anebo přenášení odpovědnosti na řízení distribučních sítí, a tak podobně bych mohl pokračovat. Všechny regulace mají prakticky vzato dobrý základ, dobrou myšlenku, jen jsou strašně náročné, drahé a profesně zatěžující.

Nastínil jste pozici klienta. Jak se za tu dobu změnil? Jaké jsou jeho současné potřeby a očekávání? Je třeba vzdělanější, má větší přehled? 

Klient má díky internetu a obrovské nabídce možnost si detailně srovnat a vybrat jednotlivé produkty. To zcela určitě zvyšuje tlak na konkurenci, což je pro vývoj trhu určitě jen a jen pozitivní. Také se zvyšuje náročnost inovace daných produktů – v blízké budoucnosti je například docela dobře možné, že klient se bude rozhodovat nejen podle ceny ale i podle některých měkčích kritérií, jako jsou udržitelnost, diverzita, odpovědnost k prostředí a tak dále. To může podle mě hrát důležitou roli. Díky kvalitním nástrojům je dnes klient velmi dobře informovaný. Principiálně se však stále jedná o člověka, který je pro pojišťovnu základním nositelem pojistného, tedy jí s důvěrou svěřuje své finanční prostředky a očekává, že se o něj tato společnost v okamžiku nouze dokáže správně, rychle a s pochopením postarat.

Mohlo by vás zajímat: Interní podvody stojí firmy v průměru 4,5 milionu korun ročně!

PVZP je neživotní pojišťovna, přesto se Vás zeptám jako zkušeného profesionála z oboru, jak si vysvětlujete, že se dlouhodobě nedaří Čechy více přesvědčit k pojišťovaní životních rizik ve srovnání s konstantním růstem neživotních produktů?

Řekl bych, že k budování finančních rezerv je zapotřebí jistá úroveň životního standardu a nějaká míra přebytků, které je průměrná domácnost schopná pravidelně generovat. Česká republika žel bohu stále v tomto směru zaostává za zbytkem vyspělé Evropy, což pak samozřejmě úzce souvisí s využíváním životních produktů. Přiznám se, že sám mám sjednaný jen produkt s rizikovou složkou, protože jinak mi tento produkt moc smyslu nedává. Když se na celou situaci podíváme detailněji, tak v Česku máme extrémně drahé bydlení, které se v některých městech utrhlo ze řetězu tak, že ohrožuje svoji samotnou dostupnost a konzumuje čím dál tím vyšší míru příjmu domácností. Máme tady inflaci, která nevídaně zvedla ceny potravin. Významně podražily energie a podobně bych mohl pokračovat. Domácnosti tak mají obrovské problémy generovat nějaké rezervy, které jsou v souvislosti životním pojištěním klíčové.

Ostatně současný neutěšený stav se projevuje i na stoupajícím zadlužení českých rodin. Navíc lidé jsou dnes doslova zavaleni informacemi o finančních produktech. Člověk opravdu leckdy neví, zdali si má dříve spořit na důchod, nebo pomáhat ve spoření dětem, nebo si připlácet na zdravotní péči, nebo se věnovat ošetření rizik. Napadá mě v tomto kontextu, že tak, jak nedělá špatně Česká asociace pojišťoven potažmo Česká kancelář pojistitelů populární edukaci, co se týče motorových vozidel, tak bych podobnou formu zvolil i pro velkou kampaň, která by přiměla obyvatele Česka si včas uvědomit, že při výpadku příjmu kvůli nepředvídané životní krizi, může dojít k ohromným problémům a že ty problémy zcela jistě pomohou překonat pojistné produkty.

Abych byl úplně fér, tak je třeba také zmínit, že pro dlouhodobé produkty je vždy jistým nebezpečím globální tržní a geopolitická turbulence. Vždycky může dojít k něčemu, kdy to, co jste si naspořil, může dramaticky poklesnout. Už jsme zmiňovali vysokou inflaci v Česku, kterou překonávalo jen málo produktů, a to za cenu vysoké volatility, na což je část populace velmi háklivá. Nechci ale tohle téma ukončit vyloženě pesimisticky – s trochou nadsázky doufám, že Česká republika bude následovat trendy, které budou probíhat nebo už probíhají ve vyspělém světě a nebudeme kopírovat trendy jiné… (úsměv)

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: ESG? Prostě dobrý byznys…

S touto oblastí souvisí i fenomén podpojištění. Jaké jsou hlavní příčiny tohoto stavu a jaká rizika z něj vyplývají pro klienty?

V tomto případě mohu hovořit pouze za naši pojišťovnu. Zjistili jsme, že případy podpojištěného majetku úzce souvisejí s již zmíněným extrémním nárůstem cen nemovitostí. Obyčejní lidé zkrátka nemají prostředky na to, aby mohli reagovat aktualizací pojistné smlouvy. V PVZP zatím krácení plnění z důvodu podpojištění neaplikujeme, snažíme se důkladně pracovat s našimi klienty a pečlivě jim vysvětlujeme a zdůvodňujeme, jak a proč mají mít tento produkt nastaven v kontextu současného vývoje. Jsem stále více přesvědčen, že zodpovědnost by měla být spíše na straně pojistitelů než spotřebitelů. PVZP má multipolární prospekt distribučních kanálů, takže na řešení tohoto stavu úzce spolupracujeme se zprostředkovateli a makléři. Snažíme se, aby produktová změna byla klientovi doručena přesně tím stejným kanálem, kterým byla původně sjednána a uzavřena smlouva.

Vidíte třeba prostor pro nějaké legislativní úpravy, které by pomohly minimalizovat riziko podpojištění klientů?

Řešení by pravděpodobně spočívalo v zavedení automatické valorizace, která by však vždy musela být spojena s právem klienta smlouvu zrušit, pokud by nechtěl akceptovat dané navýšení. V tomto případě bych nechal řešení raději na pojistném trhu. Doufám, že k tomu může přispět i stabilizace růstu cen nemovitostí, protože se Česká republika reálně dostává na úroveň některých extrémně drahých destinací, jako jsou Paříž nebo Londýn. Nesmíme zapomínat, že změny v hodnotě majetku způsobuje i „Zelený úděl“, který zahrnuje různé opatření, jako je zateplování a další úpravy. Legislativně bych však do této oblasti rozhodně nezasahoval, protože, jak ukazuje případ pojištění cizinců, trh nelibě nese jakékoli významné státní zásahy.

Mohlo by vás zajímat: České firmy nerady zveřejňují účetní závěrky. Změní to nový zákon?  

Proběhly volby do Evropského parlamentu, nemůžu se tedy nezeptat, jestli tam vidíte nějakou potenciální změnu směřování třeba evropského společenství? Právě v souvislosti s „Green Dealem“…

Náš rozhovor je věnován převážně vývoji pojišťovnictví, a proto bych se rád vyhnul příliš konkrétním predikcím a komentářům. Obecně však mohu říci, že finanční trh musí být flexibilní a musí správně reagovat na všechny podněty. Nemyslím si, že by aktuální složení Evropského parlamentu vedlo ke změně, která by znamenala konec „Zeleného údělu“. Odpovědnost k životnímu prostředí je celosvětovým trendem a snaha snížit závislost na fosilních palivech je zjevná. Domnívám se, že maximálně dojde k postupným korekcím, jako je pomalejší náběh celého projektu či podobné úpravy. Každá finanční instituce již nyní pracuje se scénáři, které umožňují reagovat na různé vývojové situace, například na extrémně negativní vývoj, jako je rozšíření válečného konfliktu na Ukrajině nebo neřízená klimatická migrace. Tyto situace se logicky odrazí v nastavení firem a úpravě jejich produktů. Zároveň budou tyto instituce hledat nové příležitosti, protože každá krize přináší nové možnosti. To je zásada, která platí od nepaměti. Jak říká klasik: „…stále se točí.“ (úsměv)

Děkuji vám za rozhovor.

Robert Kareš ve třetí části exkluzivního rozhovoru odborného portálu oPojištění.cz popíše svůj postoj k produktu dlouhodobé péče, nastíní, co by mohlo pomoci vyřešit zapeklitou situaci kolem zdravotních nadstandardů a zhodnotí užitečnost evropských regulací.