Děkuji Vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky odborného portálu oPojištění.cz, a mám takový nezvyklý dotaz hned na úvod. Tento rozhovor se už dá považovat svým způsobem za tradiční, bohužel poslední čtyři roky vždy probíhá ve stínu nějakého velkého smutku. Nejdříve to byl covid, pak následovala ruská agrese a nyní tu sedíme, možná už i trošku otupělí, po největší masové vraždě v dějinách Česka potažmo Československa. Neměl byste nějakou pozitivní zprávu, kterou tento rozhovor začít a která se týká roku 2024?
Paradoxně je to na úvod opravdu těžká otázka. Pokud nebudu chtít odpovídat ve stylu pozitivních televizních reklam s koťátky a sluníčkem, tak se bude odpověď pro tento rok hledat jen velmi těžce. Můžeme ale například říct, že výrazně poklesla inflace a že se možná obrací trend dva roky trvajícího poklesu retailových prodejů v e-commerce a i v kamenných obchodech. Myslím si, že ta pověstná blbá nálada se alespoň v této oblasti začíná rozplývat a že snad je pomalu vidět pozitivní světlo na konci tunelu. Dlouho nevídaných patnáct nebo osmnáct procent inflace, které jsme měli v těch negativních špičkách, tak to už je za námi – a data to jen potvrzují. Samozřejmě nejvíce bude záležet na vývoji cen energií, protože ty celou situaci ovlivňují asi nejvíce. Pochopitelně, že k tomu nějakým způsobem přispěje i kurz koruny, protože ten dokáže výrazně zdražit dovozy ropy, a tím pádem může poslat hladinu inflace o nějaký ten bodík nahoru.
Mohlo by vás zajímat: Hrubá mzda vzrostla. Reálně však klesla o 1,2 %. Jak je na tom pojišťovnictví?
Můžeme říci, že rok 2023 byl pro pojistný trh ve znamení transpozice evropské motorové směrnice do české legislativy prostřednictvím nového zákona o povinném ručení. Jak se tento proces podařil?
Podle mých představ by bylo, kdyby se transpozice do české legislativy stihla do konce roku 2023, což ostatně byla i původní lhůta pro tuto klíčovou směrnici. Když jsem se ale někdy v listopadu díval na přehled, jak jsou na tom s implementací jednotlivé země v EU, tak tento termín plnila jedna jediná země. A překvapivě to bylo Řecko. Od něj bych to opravdu nečekal. (úsměv) V České republice máme aktuálně tento zákon více méně hotový a teď budeme čekat, až se v praxi prokáže, jak dobře se ho povedlo transponovat. Samozřejmě chyby většinou vyplavou na povrch až posléze, protože na začátku nikoho úplně nenapadne, že ten reálný průběh může být odlišný, ale to k uvádění takto komplexní regulace do praktického života patří.
Zatím to vypadá tak, že jedinou věcí, kterou bychom v této chvíli české transpozici mohli vytknout, je, že nejsme ve všem tak úplně sladění s okolními zeměmi. Jde především o rozpor u rychlých a výkonných elektrokol kategorie Speed Pedelec, u kterých například v Německu a Rakousku povinné ručení být musí, a u nás ne. Klienti, kteří vycestují na dovolenou s obdobným kolem do Německa nebo bydlí někde kolem hranice a chtěli by si dojet do příhraničí nakoupit, tak budou muset najít nějaké řešení.
To však není ani zdaleka vše. Zákon přinesl řadu dalších inovací, ať už jde o zrušení velkých technických průkazů nebo přechod na nový bodový systém. Novinkou je také změna týkající se povinnosti mít u sebe zelenou kartu, coby osvědčení o platném povinném ručení. V průběhu roku 2024 už řidiči u sebe nebudou muset mít tento doklad v elektronické ani listinné podobě. Policisté totiž budou mít přístup do online databáze České kanceláře pojistitelů, kde si platnost sami ověří. Tato změna však začne s největší pravděpodobností platit až od 1. 10. 2024. Tedy pozor na to, protože už dneska vidíme, že různá média píší o zelených kartách zkreslené informace. Ještě bych také dodal, že v rámci tohoto informačního návalu na běžné občany vidím poměrně dost prostoru pro makléře novou situaci detailně vysvětlovat a uvádět věci na pravou míru.
Mohlo by vás zajímat: 30 let Asociace českých pojišťovacích makléřů
Jak vnímáte v kontextu motorové směrnice možná ten největší zádrhel, kterým je bezpodmínečná „onlinizace“ celého procesu. Přeci jen jde o klientsky dost citlivou oblast…
Těžko odhadnout. Určitě se to brzy dozvíme. (úsměv) Vím o jedné z pojišťoven, která „onlinizaci“ spustila k původnímu datu účinnosti zákona, tedy k 23. 12. 2023, a to přesto, že i v tom prvotním textu byla lhůta pro odklad některých ustanovení šest měsíců. Velmi rychle se ukázalo, že existují poměrně tvrdé třecí plochy, které u této společnosti proces klientům moc neulehčovaly. Například se ukázalo, že když smlouva byla makléřem připravována večer, tak se už ten daný den leckdy nepodařila zaplatit. A ve dvě hodiny v noci pak klientovi přišla SMSka, že návrh propadl a že je nutné ho sjednat znova. Takže osobně spíše čekám, že tento nový systém nebude alespoň zpočátku fungovat úplně jednoduše.
Možná ještě doplním trochu „hříšnou“ podotázku – je vůbec zapotřebí tak masivní digitalizace všech těchto procesů?
Celý tento proces má dvě tradiční roviny. Jedna je teoretická a druhá praktická. A většinou až každodenní praxe ukáže, že to, co bylo teoreticky naplánováno dokonale, bohužel v reálném životě nefunguje. Jsem ale přesvědčen, že tyto porodní bolesti patří k zavádění každého nového procesu a není tak možné šmahem říci, že všechna onlinizace je špatně. Není to tak dávno, co jsme si mohli všichni obdobnou situaci vyzkoušet při zavádění digitální občanky. Nadšení příjemci nových technologií se v den spuštění doslova vrhli na systém státní zprávy a ten samozřejmě tak velký nápor nevydržel a spadnul. Holt nebyl stavěný na tak velké požadavky pro ověřování národní identifikační autority. Nikoho však zároveň nenapadlo, že by tento nával mohl shodit i web e-receptů, protože ten systém není kapacitně dimenzovaný na škálování takového počtu požadavků.
Podobně byla kritizována i „onlinizace“ velkých technických průkazů, kdy lidé techničák odevzdali, a potom nemohli pojišťovně prokázat zánik vozidla po předání registračních značek do depozitu, protože neměli žádný doklad. A ne každému se chtělo platit 50 korun za vydání úředního opisu. Další věc pak souvisí s kvalitou dat. Lidem se totiž třeba stávalo, že přijeli na technickou prohlídku a byli poslání pryč, protože v digitálním technickém průkazu měli zapsaná kola jiného rozměru než byla určena pro jejich auto. A podobných nedokonalostí bude určitě velká spousta. Například si umím také představit, že papírové technické průkazy mohly pro leckoho mít i nostalgickou hodnotu – zejména pokud tam mezi těmi předchozími majiteli byla nějaká zajímavá osobnost. Byl v nich všechny důležité záznamy, razítka, podpisy a určitě se takový veterán s papírovým průkazem prodává daleko lépe než s tím digitálním, uloženým někde v registru za bariérou GDPR…
Za tyto nedokonalosti však nemůže samotná myšlenka onlinizace, spíše její chybné realizování. A i když jsem obecně fanoušek digitalizace, tak mě vždy dokáže překvapit, že odpovědní lidé nemají připravenu záložní variantu pro případ, kdy nový proces buď nefunguje vůbec, nebo v něm jsou nekvalitní data. Jsou prostě slepě přesvědčeni, že to poběží hladce a v průběhu času se to všechno poladí a opraví. Samozřejmě že za takových pět let si už nikdo nevzpomene, jaké byly ty dnešní úvodní problémy… My – pojišťováci z risk managementu – však moc dobře víme, že Murphyho zákony fungují poměrně spolehlivě a co se může pokazit, tak se pokazí. Proto je na podobné eventuality zapotřebí být alespoň trochu připraven. (úsměv)
Mohlo by vás zajímat: Postřehy Evy Gmentové: Umělá inteligence a já…
Není asi v možnostech tohoto rozhovoru zabývat se dalšími revizemi a úpravami všech evropských regulací týkajících se pojišťovnictví, ale to, co mě zaujalo, je fakt, že evropské předpisy přidávají nebo již obsahují významné ESG prvky. Co si o tom myslíte?
Jak říká klasik, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. (úsměv) Nedávno jsem byl na zasedání BIPARu, tedy Evropské federace pojišťovacích zprostředkovatelů, a v rámci jedné ze sekcí se členové vždy s ostatními děli o své zkušenosti a projekty, které realizují pro své členy na národní úrovni. A kolegové z francouzské asociace PLANETE CSCA reportovali o svém kroku, kdy se spojili s nějakým startupem a vytvořili „Assessment Tool“, kterým chtějí hodnotit, na jaké úrovni je připravenost makléřů na ESG. Ukázali nám krásný dashboard s přehledným dotazníkem, do kterého se vyplňovaly informace typu, jestli používáte v kanceláři papír, kolik ho spotřebujete, jestli a jak recyklujete a všechny možné kancelářské procesy, které se tohoto tématu nějak týkají. Byla to dokonalá prezentace, hezké povídání, dokonalé slidy, a když to skončilo, tak jsem se té kolegyně z francouzské asociace záludně zeptal, kolik se jim do toho zapojilo společností. A ona mi odpověděla, že šedesát, což není úplně moc, protože jejich asociace má 2300 členů. Následně mi vysvětlila, že většina členů jsou firmy o 5 až 8 zaměstnancích a že ty tedy s ESG problematikou ještě bojují, ale že jinak je vlastně šedesát přihlášených společností úspěch. No nevím…
Problém ale je, že se klidně může brzy stát, že do povinného ESG reportování bude spadat pojišťovna, která se bude pokoušet všem svým dodavatelům v podstatě ESG reporting přikazovat, aby mohla ve výsledku vykázat, že jak ona, tak její dodavatelé jsou ESG compliant. V tu chvíli se regulační a reportovací povinnost začne dotýkat i malých firem, které nemají 250 zaměstnanců. Zaznamenal jsem odhady, že průměrná firma bude muset najmout až tři zaměstnance na to, aby tento typ reportu dokázala celoročně zpracovávat a zveřejňovat. Možná se stane, že budeme muset za AČPM co nevidět do Francie vyrazit, aby nám kolegové z partnerské asociace předali, nebo spíše prodali, své reportovací know-how a my se mohli s ESG správně popasovat. (smutný úsměv)
Další otázkou pak je, jak to má být celé formálně upraveno a jestli se bude skutečně vyžadovat, aby makléř v oblasti investičního životního pojištění měl na svých stránkách originální ESG dokumenty všech pojišťoven a jejich investičních fondů, nebo jen rámcové hypertextové odkazy. Když bude mít třeba 20 pojišťoven v nabídce a každá bude mít pro své produkty 100 investičních fondů, které musí vydávat ESG statut, tak to dohromady dělá 2000 různých PDF dokumentů, které se v čase mění. To je prostě mimo možnosti jakékoli smysluplné správy a průběžné aktualizace .
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: „Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Jak byste zhodnotil vývoj českého pojistného trhu co se týče postavení a výsledku klíčových hráčů? Je vše při starém, nebo jste si všimnul nějakých nových tendencí?
Je určitě potěšující, že můžeme stejně jako v letech minulých potvrdit fakt, že český trh je stabilní a že se na něm nic nepředvídaného nestalo. Nezažili jsme žádné bankroty pojišťoven, ani žádné jiné zásadní události. Bezesporu bychom si všichni přáli, aby nominální růst trhu byl vyšší, protože vidíme hlavně na povinném ručení, že sazby zdaleka nekopírují nárůst škodní inflace a ani inflaci obecně, což do budoucna vytváří tlak na postačitelnost rezerv a vůbec všeho, co s tím souvisí. Uplynulé covidové roky, kdy pojišťovny reportovaly nižší frekvenci škod, už jsou zkrátka pryč a čísla jsou zase zpátky na předpandemické úrovni. A je logické, že když k tomu roste cena energií, cena práce, náhradních dílů, tak v nějaké relaci k tomu prostě musí růst i pojistné, z něhož se škody platí. A to si myslím, že se ještě úplně neděje na potřebné úrovni. Takže uvidíme, jak se to bude do budoucna vyvíjet. Každopádně konkurence na českém trhu je velmi silná. Co se týče toho retailového pojištění vozidel, tak je tady jedenáct pojišťoven, které v různých segmentech mezi sebou poměrně tvrdě soupeří, z čehož má spotřebitel určitě prospěch.
Na druhé straně stojí trh velkých rizik a pojištění firem, kde to zase spíše někdy vypadá, že tam je až určitý oligopol a že pojišťoven, které skutečně tato rizika spravovat chtějí, je čím dál tím méně. V řadě případů mají makléři velké problémy tato významná rizika někde umístit. A do toho se pochopitelně přidávají nárůsty cen zajištění. Na firemní klienty dopadá aktuální situace ze všech stran a není to teď pro ně úplně jednoduché.
Na podzim poslanci daňově zvýhodnili takzvané pojištění dlouhodobé péče. Je to podle Vás správný krok a může to otevřít cestu trhem tolik vzývaným zdravotnickým nadstandardům?
To, že se jedná o krok správným směrem, určitě potvrdí z pojišťovnické branže každý. Téma soběstačnosti a dostupných zdravotně sociálních služeb je v situaci, kdy společnost kontinuálně zvyšuje svůj průměrný věk dožití, ale nikoli dožití ve zdraví, naprosto klíčové. A získat další zdroje, které pomohou s výstavbou zařízení dlouhodobé péče, je určitě zapotřebí. Tyto finance by rovněž pomohly terénní péči, která je poskytována klientům v bezpečí domova a která je pochopitelně levnější, efektivnější a zároveň nevytváří takový stresový faktor, ve srovnání s tím, kdy se na stará kolena musí lidé stěhovat do nového prostředí.
Ale jestli tento produkt otevře dveře nadstandardům ve zdravotnictví, to je otázka jednoznačně politická. Jde o to, jestli si stát, potažmo odpovědní politici připustí, že dlouhodobě se u nás daří v této souvislosti příslovečné šedé zóně, kdy se už dávno za kvalitnější zdravotnickou službu platí. A když se podíváte na různé soukromé kliniky, tak tady se už placený servis nabízí zcela otevřeně. Nedávno jsem viděl reklamu na soukromou kliniku, která za 50 tisíc měsíčně nabízí balíček veškeré péče. A všem na trhu je naprosto jasné, že v tomto balíčku nejde o to, že přijdete na objednaný čas a na ošetření nečekáte. Je v něm schováno daleko víc. Dělá se však touto zvláštní metodou, a tím pádem není možné do celého procesu reálně pojistný sektor pustit.
Třeba to nakonec „prokopnou“ nedávné stávky lékařů. Když bude celý systém čelit uzavírkám nemocnic a naštvaným pacientům, které nemá kdo léčit, protože doktoři odmítnou sloužit ty jejich šílené přesčasy, tak politici nakonec pochopí, že to stejně jinak než změnou celého systému nepůjde. A pojištění LTC by mohlo být tím malým krůčkem, které této tolik potřebné změně může pomoci. Už dnes se hovoří o tom, že lůžková zařízení, která budou vyhodnocena jako nadbytečná, by se postupem času mohla měnit na zařízení dlouhodobé péče.
Češi postupem času budou muset převzít větší finanční odpovědnost za své zdraví. A nejde jen o peníze. Lepší životospráva, výraznější pohyb, trocha střídmosti a další obdobné kroky by kvalitu zdravotního stavu mohly výrazně posunout. Umím si dokonce i představit určité tvrdé donucovací metody typu daně z cukru nebo možné navýšení pojistného, pokud se nebude chodit na preventivní prohlídky. Vždyť přeci pojištění vozidel funguje podobně. Když někdo zaviní tři nehody, tak platí víc, než řidič bez bouračky. A když si někdo prokazatelně ničí zdraví daleko více než ten, co o něj pečlivě dbá, tak by měl do sytému přispívat více. České zdravotnictví je zkrátka velké téma a není v možnostech tohoto rozhovoru ho celé probrat. Průmysl kolem lidského zdraví je mohutný a těžkopádný. Jakákoli změna v jeho složitém soukolí je jen těžce prosaditelná.
Mohlo by vás zajímat: Kolik nás bude a v jakém věku?
Obecně se také musím zeptat na zhodnocení české politické reprezentace v roce 2023, potažmo vládních kroků. Schodek rozpočtu skončil lépe než se očekávalo, konsolidační balíček začal fungovat a z úst politiků vládnoucích stran slyšíme, že bude už jen lépe…
Vláda to nemá vůbec jednoduché, každá její pozice se v současnosti hojně kritizuje, ale daleko hůř se předkládají návrhy, co se reálně se stavem české společnosti dá dělat. A to zejména když jste svázaný obrovskými mandatorními výdaji nebo s tím, co předvedla Babišova vládnoucí garnitura, která Fialovi nachystala do cesty jednu nášlapnou politickou minu za druhou. Vláda hned na začátku schytala direkt v podobě zmíněné energetické krize, se kterou toho ve své podstatě nemohla nic moc dělat. Buď mohla nechat české firmy padnout a měla by na stole strukturálně nezaměstnané, naštvané a v daném regionu nezaměstnatelné spoluobčany, anebo mohla nebrat v potaz rostoucí zadlužení státu a zasypat republiku penězi. A „ajťáky“ ze všech lidí udělat holt nejde… V takové situaci jen vybírala ze špatných řešení to nejméně negativní. Držím současné vládě palce, věřím že si se všemi problémy poradí a že už se nebude muset potýkat s oněmi příslovečnými černými labutěmi, které se v posledních letech staly už takovým každoročním globálním pravidlem.
Před rokem jsme volili prezidenta. Jak s ním jste spokojený?
Bohužel jsem nemohl volit, protože jsem pobýval v zahraničí. Petr Pavel ale byl můj kandidát, ostatně moc na výběr ani nebylo. Co se týče těch současných zmatků kolem něj, stalo se mu to, co se pravidelně na této úrovni děje i v politicky vyspělejších zemích, než je ta naše. Měl kolem sebe poskládaný tým, který byl vybrán pro to, aby mu vybojoval prezidentství. Což se povedlo. Je pak velmi těžké, aby takto vybičovaní spolupracovníci začali tvořit nějaké hodnoty. Je tedy přirozené, že dochází k různým třenicím a odchodům. V této chvíli je velmi důležité, aby to svým charizmatem stabilizoval a aby nedošlo k příliš velké ztrátě důvěry. Byla by totiž škoda, aby přišel o svůj poměrně komplikovaně vytvořený pozitivní kredit, který do něj velká část společnosti vložila.
Nemůžu se také nezeptat na Váš názor týkající se přijetí eura. Jste zastáncem, nebo odpůrcem této myšlenky?
Při vstupu do Evropské unie jsme závazek přistoupení k euru už podepsali, takže bychom to měli jednoznačně dodržet. Samozřejmě otázka je, kdy by se tak mělo stát, protože tento termín v podepsaném závazku nebyl konkrétně stanoven. Jednu dobu jsme pro vstup tolik potřebná maastrichtská kritéria už plnili, k euru však tehdy nebyla politická vůle. Dneska je sice neplníme, mělo by se to však velice brzy změnit. Tedy by nám už nemělo nic bránit. Jak to tak ale bývá, celá tato problematika má dvě strany. Naše vlastní měna poskytuje České národní bance větší flexibilitu pro hospodářský rozvoj a umožňuje využívat českou korunu jako nástroj pro ovlivňování ekonomického vývoje. Na druhou stranu vidíme, že euro umožňuje daleko tvrdší konkurenci, která je z pohledu spotřebitele vždy výhodnější. Jednotná měna dovoluje lepší srovnání cen, protože odpadá přepočítávání z jednoho oběživa do druhého a lidé přesně ví, že tady stojí káva 2 eura a tady 1,50. Když to shrnu – v dlouhodobém výhledu bychom euro mít měli, protože to českým firmám pomůže v podnikání a spotřebiteli to nijak neublíží.
Mohlo by vás zajímat: Radim Pařík: Eskalaci invaze jsme prokaučovali. Teď hrajeme o čas
Už více než rok naše životy doplňuje fenomén umělé inteligence. Jak v současné době tento nástroj hodnotíte? Používáte ho Vy osobně při své práci, případně jak jste umělou inteligenci zapracovali do procesů ve společnosti INSIA?
Umělá inteligence se za ten rok a půl nesmírně posunula. Dynamika evoluce tohoto fenoménu je někdy opravdu až neuvěřitelná a není měsíce, aby se k nám nedostala nějaké nová aplikace, která nám dokáže ulehčit život. Prozatím je to ještě celé na bázi určité chytré a zajímavé hračky, ale to se bezpochyby brzy změní. Sám se jí snažím využívat ať už při psaní článků nebo nějakých námětů v oblasti marketingového plánování a přemýšlím i o tom, jak tyto nástroje zakomponovat do společnosti INSIA. V tomto kroku mě prozatím negativně ovlivňuje fakt, že AI je schopná si bez „mrknutí“ oka vymýšlet naprosté nesmysly. Ale opravdu naprosté šílenosti. Není dost dobře možné se pak klientovi omlouvat, a zároveň mu vysvětlovat, že tyto pojistné podmínky srovnávala AI a že ve skutečnosti jsou zcela odlišné. To prostě nejde a interní testy, které jsme provedli, nás v tomto jen utvrzují. Je samozřejmě možné, že by tento nástroj byl po řádném tréningu použitelný, ale prozatím nevidím žádný efektivní „use case“. Dodavatelé, u kterých jsme možnosti AI sondovali, doporučili nasazení kombinaci řešené od OpenAI a IBM Watson, protože IBM Watson má velmi přesné modely a dá se kontrolovat. OpenAI to zaručit neumí ale je zase více kreativní. Dohromady to zatím ale stojí dost peněz a potřebuje to ještě zaměstnat „trenéra“ Ještě se to zkrátka nevyplatí.
V obecnější rovině jsem pak přesvědčen, že umělá inteligence bude must být velmi detailně hlídána. Nedávno jsem se dočetl, že první volby, které významně ovlivnila AI, a to v kombinaci s deep fake technologií, byly na Slovensku. Dnes totiž není problém za pár dolarů vytvořit od skutečnosti nerozeznatelného avatara, kterému dáte do úst v podstatě cokoli chcete. Nikdo nemá šanci na první dobrou poznat, že se jedná o fake. A to nemluvím o kyberútocích. Už i v Čechách máme reportovaný útok vedený pomocí Zoom rozhovoru, kdy se uměle vytvořená postava nerozeznatelná od skutečného jednatele dané společnosti pokusila kontaktovat kolegu ve firmě přes zoom a chtěla poslat peníze na účet. Naštěstí to nevyšlo. Těchto útoků však bohužel bude přibývat.
Společnost INSIA také každým rokem přichází s technologickou inovací. Co plánujete pro rok 2024?
Ve společnosti INSIA jsme už před nějakou dobou představili klientům mobilní aplikaci AutoMobil, která se hezky rozvíjí a dělá nám radost. Do minulého roku jsme ji měli založenou na pasivním konzumování informací, pak jsme do ní však přidali funkci, která z ní udělala opravdu interaktivního užitečného pomocníka. V případě nouze je například možné z aplikace přímo přivolat asistenční službu Global Assistance, která poskytuje servis pro šest pojišťoven. V praxi funguje tak, že například při nehodě je datově odeslána vaše poloha a co se vám stalo a operátor asistence se vás už nemusí ptát na všechny identifikační otázky typu čísla smlouvy a jaké máte auto. Věřím, že tyto funkcionality jsou pro řidiče velmi užitečné a že mu zjednodušují život. Moc mě těší pozitivní reference uživatelů, kteří už tuto funkci využili.
Aktuálně se nyní věnujeme aplikaci, která bude zaměřená na domácnost. Bude se jmenovat lakonicky DOMOV a ve svém principu bude hodně podobná apce AutoMobil, jen se logicky bude soustředit na všechno kolem bydlení. Klient si například pomocí aplikace bude moci zavolat asistenční službu, když se mu stane nějaká instalatérská škoda, může si v apce evidovat všechny záležitosti týkající se různých oprav v nemovitosti nebo preventivních prohlídek plynového kotle či komínu. To však není zdaleka vše. Jako první chceme na český trh přinést nástroj „home inventory“, což je užitečná funkce, která umožňuje nafotit a sepsat vybavení domácnosti a podle toho pak určit pojistnou částku. Podstatné také je, že společnost INSIA data klientů nebude nikde na svých serverech schraňovat. Všechny údaje bude uživatel mít pouze na svých telefonech nebo svém cloudu. S touto inovací přijdeme na trh v letošním roce.
Mohlo by vás zajímat: Evropský prostor pro zdravotní data I
Společnost Unilink Group, která je majoritním akcionářem českého pojišťovacího makléře INSIA, oznámila v průběhu roku 2023 své rozhodnutí připojit se ke globálnímu finančnímu a pojišťovacímu makléři Acrisure. Mohl byste popsat, jak se tato významná změna projevila v každodenní práci společnosti INSIA?
Tuto odpověď bych rozdělil na dvě části. První z nich popisuje, jakým způsobem makléři v INSIA poskytují klientům své služby. A v této oblasti se změna vlastníka neprojevila vůbec. Vše funguje při starém a kolegové dělají svoji práci opravdu dobře. Největší změna nastala na centrále INSIA, kde se hlavně finanční oddělení muselo naučit pracovat s novými typy reportů, s jiným způsobem rozpočtování a celkově se změněným finančním řízením společnosti. Vzhledem k tomu, že jsme však byli jedenáct let součástí globálního makléře číslo jedna – společnosti MARSH – tak se zas až o tak velkou změnu nejedná. Na závěr můžu poměrně svědomitě říci, že INSIA je v současné chvíli opravdu v dobré formě.
Děkuji Vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář