Mezi absolutoriem VŠE (1997) a nabídkou koordinátora komise (2004) uplynulo sedm let, které jsem profesně strávil v ČNB. Na různých pozicích jsem se tam zabýval veřejnými financemi a v rámci toho i důchodovou problematikou. Na toto téma jsem také publikoval. Možná pomohlo i to, že ČNB je vnímána jako politicky nezávislá instituce.
Jak vnímáte to, že se pro označení této komise všeobecně ujalo vaše jméno a ostatní členové komise v podstatě zůstali v mediální anonymitě? Kolik členů Bezděkova komise vlastně měla a kdo byli její členové? Jakým způsobem byli tito lidé do komise jmenováni?
Oficiální název komise byl „Komise pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě“, takže se asi nelze divit, že se uchytilo kratší označení. Že to bylo zrovna moje příjmení mne štěstím opravdu nenaplňovalo, nicméně média jsou opravdu světová mocnost. Kolegové z toho měli spíše legraci, sami o mediální publicitu nestáli. V odborné rovině, tedy semináře, konference, přednášky apod., jsme vždy vystupovali společně a trval jsem na tom, aby výsledky prezentovali zejména oni. Komise se skládala ze dvou částí. Za prvé to byl tzv. Výkonný tým, který jsem sestavoval já a který čítal včetně mě 6 osob. Naším úkolem bylo provést odbornou analýzu variant důchodové reformy, které předložily jednotlivé politické strany. Kromě toho existoval i politický Tým expertů. Zde měla každá politická strana dva zástupce (celkem 10 osob) a další zástupci byli z MFČR, MPSV a zástupce premiéra. Tyto osoby byly delegovány jednotlivými stranami nebo úřady. Mne jako koordinátora jmenovala svým usnesením vláda ČR.
Jak tedy Bezděkova komise vznikla? Jaké bylo zadání?
Komise začala naplno fungovat v říjnu 2004. Častým omylem je, že naším zadáním bylo najít politický konsensus v otázce důchodové reformy. Já jako koordinátor a můj Výkonný tým jsme byli zodpovědní za provedení seriozní srovnávací analýzy jednotlivých reformních návrhů - tedy čistě odborná práce. Kdyby v mém mandátu byl jen stín politického zadání (najít konsensus apod.), tak bych takovou roli nepřijal. Dokonce ani úkolem Týmu expertů nebylo najít politický konsensus, nýbrž informovat pravidelně svou politickou stranu o postupu prací, aktualizovat zadání jejich varianty atd. Na pravý politický konsensus musí být dán politický gebír z nejvyšších míst, tedy od předsedů politických stran. „Zespodu“ a pracovně, bez vůle „seshora“, se konsensus (a možná ani široká většina) nalézt nedá.
Kdyby se současný průběžný systém udržoval nadále ve stejné podobě, za jak dlouho si myslíte, že by zkolaboval?
Pokud nebudou provedeny žádné změny, tak podle mého odhadu nejpozději za 20 let bude deficit důchodového účtu větší než 1% HDP ročně, což je hranice, kterou osobně považuji za neúnosnou. V dnešních cenách by se pro představu jednalo o 30 mld. korun.
Uvědomují si vůbec politici, že reforma penzijního systému je nutná?
Většina určitě ano. Málokdo je však ochoten tento názor zastávat veřejně a zejména napomoci k řešení celého problému.
K jakým závěrům v návrhu penzijní reformy tedy komise dospěla?
Výkonný tým na konci svého působení v červnu 2005 publikoval Závěrečnou zprávu, kde jsou hlavní závěry docela přehledně shrnuty. Ještě dnes ji lze najít na internetu na www.reformaduchodu.cz. Klíčové body lze shrnout takto: - dnešní důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný, - řešením není zvyšovat dále pojistné či daňovou zátěž, - parametrickými opatřeními (zvyšování důchodového věku, zpomalení valorizace důchodů atd.) lze zajistit dlouhodobou finanční rovnováhu, ovšem na úkor ztráty jakékoliv zásluhovosti v důchodovém systému, - je vhodné diverzifikovat povinný důchodový systém, a to jak z hlediska financování (kombinace PAYG a spoření), tak i z hlediska charakteru (kombinace dávkově definovaného a příspěvkově definovaného pilíře). Připomínám, že dnes máme systém, který je plně závislý na průběžném (PAYG) financování a je plně dávkově definovaný. Na výše zmíněném webu lze kromě Závěrečné zprávy nalézt i spoustu dalších informací o komisi, včetně například jmen všech spolupracovníků.
Vycházeli jste z již fungujících systémů v zahraničí, nebo jste našli nějakou „českou“ variantu? Měli bychom se inspirovat slovenskou důchodovou reformou prosazenou Dzurindovou vládou? Nebo i tam vidíte nedostatky?
Politické strany se samozřejmě inspirovaly i reformami v zahraničí. Např. ČSSD přišla s tzv. NDC systémem, který byl prvně vyvinut ve Švédsku. KDU-ČSL třeba navrhovala reformou typu opt-out, kde se kombinují prvky z některých středoevropských reforem. Obecně na každé reformě či lidském výtvoru dříve či později objevíte nějakou chybu. Při inspiraci je dobré se chyb druhých vyvarovat a naopak okopírovat jejich úspěchy.
Došli jste také k závěru, že je nezbytné prodlužovat věk odchodu do důchodu a proč? V jakém věku budou do důchodu odcházet současní absolventi vysokých škol?
Ano. V dávkově definovaném systému, který máte udržet finančně jakžtakž nad vodou, to v situaci stárnoucí populace bez zvyšování důchodového věku prostě nejde. Je to jeden z nejsilnějších parametrických nástrojů. Tipuji, že důchodový věk dnešních dvacetiletých lidí bude kolem 66-67 let.
Existuje dnes i v České republice možnost spořit si na důchod mimo sociální pojišťovnu? Co zejména lidem doporučujete zvážit při výběru pojišťovny pro penzijní připojištění?
Podle mne je důležité začít s penzijním připojištěním co nejdříve a nečekat až na posledních 10 -20 let aktivního života. Není nutné začít spořit hned ve dvaceti 1000 Kč měsíčně, ale 100 nebo 200 Kč dnes nikoho „nezabije“ a později jde částku zvýšit. Důležité je to i proto, že stále více zaměstnavatelů poskytuje příspěvky na penzijní připojištění svým zaměstnancům jako benefit.
Vezměme si hypotetickou situaci. Absolvent vysoké školy nastoupí do práce ve 24 letech. Bude pracovat asi 40 a více let, s hrubým platem mezi 30-50 tisíci korunami. Kolik byste doporučil, aby si takový člověk spořil v soukromé sféře, aby si zabezpečil rozumný důchod?
Existuje takové „pravidlo palce“, které říká, že je dobré spořit aspoň 10 % čistých příjmů. V tomto případě tedy odhadem mezi 2 a 4 tisíci Kč. Samozřejmě není nutné, a ani vhodné, dávat celou částku do jediného instrumentu, lze ji rozdělit mezi penzijní připojištění, životní pojištění na vykrytí rizik (např. s hypotékou, invaliditou apod.) a třeba spořit i napřímo v podílových listech. Krátkodobě lze využít i stavební spoření. To je ale instrument výhodný pro ukládání peněz v horizontu 6 let, nikoliv v horizontu desetiletí.
Od jakých faktorů se odvíjí rozhodování jednotlivce, kolik si ukládá na důchod nad rámec stávajícího systému?
Dobrá otázka. Kdybych znal odpověď, tak ji určitě komerčně využiji. Obecně si myslím, že lidé (v Česku možná ještě o něco silněji než jinde v cizině) extrémně spoléhají na stát a důchodový problém „diskontují“. Je to daleko, tak proč spořit (tzn. neutrácet) dnes; nějak bylo, nějak bude apod. Navíc i politici svými populistickými výroky ničemu nepomáhají. Odborná literatura hovoří o tzv. krátkozrakém (myoptickém) jedinci :-). Úvaha by teoreticky měla vycházet z toho, jak velkou část předdůchodového příjmu si chci spořením nahradit. Budu-li 40 let spořit 10% svého čistého příjmu, mohu předpokládat, že mi to v důchodovém věku zajistí doživotní rentu kolem 20-25% mých předdůchodových příjmů. Chci-li víc, musím více spořit.
Výsledky práce Bezděkovy komise byly všeobecně vnímány pozitivně a k jejím závěrům se hlásili zákonodárci napříč politickým spektrem. Považujete práci komise za úspěšnou, ačkoli dosud nebyla schválena důchodová reforma?
Já ji za úspěšnou samozřejmě považuji. Předně jsme dokázali dotáhnout naši misi až do konce (tzn. spočítat politikům opakovaně jejich varianty a vzájemně je porovnat na předem dohodnutých kritériích). Nikdo z politické ani odborné scény naši práci, postupy, metody nezpochybnil a nikdo naši činnost politicky ani jinak netorpédoval. Dnes nám to možná přijde jako samozřejmost, ale věřte mi, že to stálo hodně lidí spoustu času a energie. Navíc se politici z celého spektra dostali k jednomu stolu a zjistili, že se spolu, navzdory názorovým rozporům, dokáží bavit a nemusí jeden druhého urážet či jinak ohrožovat. Samozřejmě, tato debata probíhala za zavřenými dveřmi. Navíc po odborné stránce jsme ve Výkonném týmu řešili úkoly, které nikdo před námi v Česku, ale v některých případech ani ve světě neřešil. Pohybovali jsme se na „hranici produkčních možností“, možná se nám ji povedlo i mírně posunout. To považuji také za úspěch, byť ho plně docení jen pár lidí v Česku a pár stovek v cizině. Důkazem je třeba zájem, který naše výpočty vzbudily u kolegů v OECD, Světové bance, IMF či Evropské komisi.
Proč Bezděkova komise zanikla?
Protože to tak bylo od začátku naplánované. Fakt, že komise bude mít počátek i konec, byl jedna z mých podmínek, se kterými jsem post koordinátora přijal. Nechtěl jsem „komisi na pořád“ nebo, nedej bože, nějaký „úřad“, kterého se už nikdo nikdy nezbaví. Chtěl jsem jasné apolitické zadání, jasný deadline, jasné kompetence procedurální, finanční a personální a pak jsem byl připraven nést za odbornou práci osobní odpovědnost. Napomohlo mi v tom i to, že v ČNB mne byli ochotni uvolnit na tento úkol pouze na jasně definovanou dobu, ne delší než jeden rok. Důležité bylo i to, že naše činnost probíhala v naprosto transparentním prostředí, všechny výsledky byly zveřejňovány průběžně na webu, pořádali jsme odborné diskuze apod. Prostě nebylo to tak, že by se někam šest lidí na tři čtvrtě roku zavřelo a nikdo o nich nic nevěděl.
Co je příčinou, že penzijní reforma nebyla dosud přijata?
Alibismus a populismus politiků napříč celým politickým spektrem. Možná mají i obyčejný strach.
Jaké doporučení byste dnes dal politikům, kteří předkládají reformu penzijního systému? Co dělají dobře, co naopak špatně? Do jaké míry se předkládané návrhy liší od závěrů vaší komise?
Dnes není na stole žádná reforma penzijního systému, nýbrž jen některé parametrické změny. Nedejme se mást novinovými titulky. Moje doporučení zní: udělat rychle tyto parametrické změny a pak ihned pokračovat reformou typu „opt-out“. Pokud by byla politická vůle (nemusí být konsensus), lze mít reformu opt-out připravenou kompletně během jednoho roku a dá se tak zrealizovat plně v tomto volebním období.
ak se vaše účast na práci v komisi odrazila na vaší kariéře? Souvisí s tím i nabídka práce ředitele Aegon pojišťovny?
Nepřímo asi ano. Přímým důvodem byl však fakt, že po více než devíti letech v ČNB jsem chtěl poznat nové věci, hledal jsem další inspiraci a určitý vnitřní motor. A v téže chvíli hledal AEGON v Česku nové lidi. Zde mohlo pomoci, že jsem byl určitým způsobem známý a šlo na mne snadno získat reference. Nicméně po ukončení činnosti komise jsem ještě rok a půl pracoval v ČNB a teprve poté přešel do soukromého sektoru.
Jaké jsou vaše cíle na tomto postu? Kam chcete pojišťovnu dostat a jak toho chcete dosáhnout?
AEGON v Česku začal jako investice na zelené louce v roce 2005. Rozjezd z nuly je vždy trochu pomalejší než akvizice. Rád bych proto v nadcházejícím období jednoho, dvou let přeřadil s AEGONem na „kosmickou“ rychlost a nejpozději do roku 2010 být mezi deseti největšími životními pojišťovnami v Česku. Mohu říct, že za poslední rok máme velmi dobře k tomuto cíli nakročeno. Loni jsme byli nejrychleji rostoucí životní pojišťovna na trhu. Rád bych také, aby AEGON prohluboval svou přítomnost i na jiných částech finančního trhu, než pouze životní pojištění. V souladu s tímto záměrem jsme v loňské roce založili AEGON Penzijní fond a věřím, že další „překvapení“ český finanční trh z naší strany ještě čekají. A v neposlední řadě je mým cílem vštípit veřejnosti povědomost o tom, že AEGON dělá zajímavé věci a tak trochu jinak, že jsme a i nadále musíme být inovativní.
Jaké uplatnění můžete nabídnout ve vaší pojišťovně studentům nebo absolventům VŠE?
V našich obou firmách je široké spektrum oblastí, kde se mohou studenti uplatnit. Namátkou například podpora obchodu a klíčových partnerů, marketing, audit, pojistná matematika, zpracování smluv (tzv. back-office), IT, vývoj produktů, HR či finance. Pro některé studenty může být zajímavou možností přivýdělku při studiu právě třeba pomoc při zpracování smluv. Lze si dohodnout časovou flexibilitu a můžete tak dobře poznat pojišťovnu či penzijní fond zevnitř. Další možností je stát se ještě při studiu naším obchodním zástupcem, využívat moderních IT technologií, které používáme, a prostřednictvím našich finančních produktů pomáhat lidem zlepšovat jejich finanční situaci a naplňovat jejich osobní cíle.
Jakým způsobem relaxujete? Věnujete se nějakým koníčkům?
Momentálně relaxuji více, než by bylo zdrávo. Na Vaše otázky odpovídám v nemocničním pokoji, kde se léčím z úrazu ze squashe. Snažím se tedy o sport, byť možná do budoucna budu muset squash nahradit něčím méně „destruktivním“. Kromě toho rád hraji karty (mariáš, taroky, učím se bridž) a rád si občas něco přečtu. Na to však moc času nezbývá, protože mám tři malé děti a nemůžu vše kolem nich nechat alibisticky pouze na manželce.