»Posílení regulace půjde na úkor konkurence a zájmů klientů,« říká Vladimír Bezděk.
V roce 2004 a 2005 byl koordinátorem »komise pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě«, pro niž se vžil všeobecně rozšířený název »Bezděkova komise«. Devět let působil v různých rolích v ČNB, kde se zabýval veřejnými financemi a v rámci toho i důchodovou problematikou. Od roku 2007 přešel do soukromého sektoru a stal se šéfem pojišťovny AEGON a nedlouho nato ředitelem stejnojmenného, nově vzniklého penzijního fondu. Další úhel pohledu na současné reformní kroky vlády a situaci na pojistném trhu v ČR přináší Vladimír Bezděk.
* Popište prosím svoji cestu k roli koordinátora komise, která měla úkol provést analýzu návrhů důchodové reformy jednotlivých politických stran.
Od roku 1997 jsem působil v ČNB, kde jsem se na různých pozicích zabýval veřejnými financemi a v rámci toho i důchodovou problematikou. Na uvedené téma jsem také publikoval a přednášel, díky čemuž jsem se dostal mezi kandidáty na pozici koordinátora. Komise se skládala ze dvou částí. Za prvé šlo o tzv. výkonný tým, který jsem sestavoval já a jenž čítal včetně mě šest osob. Naším úkolem bylo provést odbornou analýzu variant důchodové reformy, které předložily jednotlivé politické strany. Kromě toho existoval i politický tým expertů. Mne jako koordinátora jmenovala svým usnesením vláda ČR.
* K jakým závěrům jste dospěli?
Na konci svého působení jsme publikovali závěrečnou zprávu, kde jsou hlavní závěry docela přehledně shrnuty. Ještě dnes ji lze najít na internetu na www.reformaduchodu. cz. Klíčové body lze shrnout asi takto: Dnešní důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný, řešením není zvyšovat pojistné či daňovou zátěž. Parametrická opatření dokáží zajistit dlouhodobou finanční rovnováhu, ovšem na úkor ztráty jakékoliv zásluhovosti v důchodovém systému. Závěr tedy byl, že je vhodné diverzifikovat povinný důchodový systém, a to jak z hlediska financování -kombinace průběžného systému a spoření, tak i z hlediska charakteru - kombinace dávkově definovaného a příspěvkově definovaného pilíře.
* Proč nebyla důchodová reforma přijata?
Také si často tuto otázku kladu. Všichni víme, že reforma je nezbytná a že je nutné ji provést co nejdřív, protože čím déle budeme otálet, tím menší prostor pro dobré řešení budeme mít a reforma bude bolestivější. Přesto se politici zatím k příslušnému kroku neodhodlali. Dávám to za vinu alibismu a populismu napříč celým politickým spektrem a možná i obyčejnému strachu. Svou roli podle mě hraje i skutečnost, že třeba oproti Maďarsku nebo Polsku u nás situace opticky vypadá, že na tom není penzijní systém tak špatně. Kdybychom měli již léta důchodový systém v deficitu jednoho až dvou procent HDP ročně, či dokonce více jako třeba Poláci počátkem devadesátých let, tak by možná politici neměli strach se do nepopulárních opatření pustit.
* Jak nahlížíte na současné změny, které chce vláda v penzijním systému provést? Budou stačit?
Jedná se jenom o takzvané parametrické změny. Ty považuji za potřebné a nutné pro stabilizaci systému, takže je rozhodně vítám. Nicméně se bohužel nejedná o žádnou reformu a dlouhodobě stačit nebudou.
* Nejčastěji zmiňovanou změnou, a nejspornější, je růst důchodového věku...
V dávkově definovaném systému, který máte udržet finančně jakžtakž nad vodou, to v situaci stárnoucí populace bez zvyšování důchodového věku prostě nejde. Jde o jeden z nejsilnějších parametrických nástrojů. Kdo nechce postupně zvyšovat důchodový věk, musí říci, kde a o kolik chce zvýšit daně či pojistné a jak vyřeší související problémy, které vzniknou, jako je zvýšení nezaměstnanosti, snížení dynamiky ekonomického růstu apod. Anebo musí přiznat, že chce místo zvýšení důchodového věku raději snížit i tak již nepříliš vysoký vyplácený či nově přiznaný důchod. Jiné řešení neexistuje.
* Věnujme se českému pojistnému trhu. Překvapilo vás při příchodu do branže něco, ať už z hlediska poskytovatelů služeb a produktů nebo z hlediska klientů?
Jde samozřejmě o úplně jiný svět než veřejná správa, prostředí je mnohem volatilnější. V důsledku role ředitele dvou firem zažívám řadu obchodních jednání, více se setkávám s lidmi, vnímám odpovědnost vůči mateřské společnosti, obchodním partnerům, klientům i zaměstnancům. Co mě však při příchodu do oboru velmi pozitivně překvapilo, je zjištění, že stále ještě funguje svět džentlmenských dohod, kdy dané slovo platí a nemusí být hned sepsáno a podepsáno tzv. na papíře. V to už jsem, přiznám se, příliš nevěřil.
* Pojišťovny se dřív snažily zvýšit atraktivitu produktů tím, že je prezentovaly jako nástroj na spoření. Myslím, že v poslední době převažuje tendence vrátit se k původní roli pojištění - krytí rizik...
U životního pojištění stále existuje tendence poskytovatelů prodávat ho jako nástroj na vytvoření kapitálové hodnoty a menšinově jako nástroj na zajištění rizik. Ale máte pravdu, trh se mění. Podle mého názoru jsou produkty životního pojištění primárně určeny k zabezpečení proti rizikům a až sekundárně mohu plnit svoji roli například jako jednoduchý nástroj, jak vstoupit na investiční trh. Statistiky našich produktů ukazují, že devadesát procent smluv má sjednanou pojistnou složku, sedmdesát procent životních pojištění k sobě navíc váže nějaké rizikové připojištění. U čtvrtiny pojistek jde dokonce dvacet procent pojistného a více na rizika.
* Na trhu i v médiích jsou vidět a slyšet poradenské společnosti. Roste jejich význam? Jakou vidíte jejich roli na trhu?
Jejich význam nepochybně vzrůstá. Vnímám současný rozvoj nezávislých poradenských společností spíše pozitivně. Je znát, že v této části finančního trhu dochází v posledních letech k větší profilaci společností, objevují se nové přístupy a nové služby, s nimiž tyto firmy přicházejí a jež by dříve nebyly myslitelné. Na poradce se samozřejmě nelze dívat růžovými brýlemi, stále bohužel neplatí »co poradce, to prozákaznicky orientovaný odborník«, ale prostředí se podle mého názoru postupně kultivuje.
* Poradce si za svou práci ale bere provize, které zaplatí klient. Jejich částka se neustále zvyšuje...
Když si jdete koupit rohlík, také zaplatíte obchodníkovi provizi. Problém je, že v našem oboru se o tom hovoří jako o něčem »tajném«. Provize je cena za službu jako každá jiná. Výše ceny je určena vzájemným působením poptávky (zprostředkovatelské firmy) a nabídky (finanční instituce), přičemž požadavky obou stran jsou korigovány řadou dalších veličin (ziskovost, legislativa, konkurence apod.). Svou roli sehrávají samozřejmě také nároky, respektive finanční vzdělanost klientů, neboť provize jsou hrazeny z jejich peněz. Zásadní je, aby žádná z výše jmenovaných stran, tedy poradce, klient ani pojišťovny, neměla dominantní postavení. Proto je velmi důležité, aby klienti dostávali relevantní informace a aby jim dokázali porozumět.
* Časopis Finanční poradce dělal anketu mezi pojišťovnami, jak se dívají na zvyšování provizí až na 200 procent ročního pojistného. Pojišťovny ale svorně tvrdí, že situace takhle kritická není.
Z roztočení provizní spirály bývají často »obviňovány« ty společnosti, které se snaží zvýšit svůj podíl na trhu. Jde o velký omyl. Pokud se podíváme, kdo konkrétně nabízí za své finanční produkty 180, 190 či dokonce 200 procent ročního pojistného, zjistíme, že jde o subjekty, které dominují českému pojistnému trhu. Roztáčení provizní spirály tak zjevně není nástroj k posílení konkurence, ale naopak k její eliminaci a »zakopání se« na historicky získaných pozicích na úkor potřeb klientů.
* Řeší nějak úpravu provizí připravovaný nový zákon o pojišťovnictví?
Tomu se zákon naštěstí nevěnuje, zdůrazňuji naštěstí. Jako ekonom nevěřím na omezování výše cen (tedy i provizí) regulací (zákonem či vyhláškou). Existují přece letité zkušenosti, že to na žádném trhu nefunguje. Rád bych se ale u zmíněného zákona chvíli zastavil. Aniž by si situace byla laická veřejnost vědoma - a možná ji nedoceňuje dostatečně ani veřejnost odborná - nacházíme se právě nyní v období, které může dramaticky ovlivnit pojistný trh na roky dopředu. Připravuje se nový zákon o pojišťovnictví, který je v současné době diskutován vládou. Je velmi zajímavé sledovat vlivy, které se do jeho textace promítají.
* Co máte konkrétně na mysli?
Uvedu jeden příklad za všechny, slavný § 53, který v jedné z nedávných verzí návrhu zákona figuroval. Ten se, zjednodušeně řečeno, týkal vracení provizí v případě storna pojistné smlouvy. Mělo se jím regulativně zasáhnout do smluvní svobody finančních subjektů a zprostředkovatelů, zdánlivě v bohulibém úmyslu ochrany zájmu klientů. Není nijak náročné ukázat, že takový návrh by vedl pravděpodobně k dalšímu roztočení spirály výše provizí na trhu. Profitovali by z něj tudíž zprostředkovatelé »starého typu« (ti, kteří preferují produkty podle výšky nabídnuté provize a nikoliv dle potřeb klientů) a spolu s nimi i největší finanční subjekty, které by si takto snáze opevnily svou vedoucí pozici na trhu. Obávám se, že konkurence, zdaleka nejlepší lék na tržní neduhy, by touto regulací výrazně utrpěla a celou »parádu« by ze svých peněz zaplatil - kdo jiný než klient. V nejnovější verzi návrhu zákona tento sporný paragraf naštěstí nefiguruje. Cesta zákona ke schválení parlamentem však bude ještě dlouhá. Jedna ze základních ekonomických pouček praví, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Jak ukazuje konkrétní zkušenost, občas lze pochybovat i o čestnosti těch úmyslů. ***
Vladimír Bezděk (33) pracuje ve společnosti AEGON od ledna 2007. V současné době je ředitelem a předsedou představenstva AEGON Pojišťovna, a.s., a AEGON Penzijní fond, a.s. Svou pracovní dráhu zahájil v roce 1997 v České národní bance. Za více než devět let působení v ČNB prošel několika útvary a pozicemi. Od července 2004 do června 2005 byl dočasně uvolněn na Úřad vlády ČR a byl vládou ČR jmenován koordinátorem přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě. Po návratu do ČNB na pozici koordinátora fiskálního výzkumu a poradce bankovní rady přibral od října 2005 k těmto aktivitám i vedení referátu finanční stability.
Komentáře
Přidat komentář