Velké firmy možná přežívají krizi jen vlastní setrvačností


			Velké firmy možná přežívají krizi jen vlastní setrvačností
11.8.2009 Rozhovory

Přinášíme druhou část rozhovoru s Jiřím Markem, který se zabývá otázkami risk managementu  a dalšími problémy, které s tím souvisí.

*Mají risk manažeři řídit i finanční rizika? Právě jejich špatné řízení totiž rozhodovalo (a ještě bude rozhodovat) o další existenci mnoha firem.

Domnívám se, že ano. Leč pod jejich pravomoci by nejspíše nemělo patřit řízení celkových podnikových financí, podnikového obchodu, kvality apod.  Dle mého je chybou, pokud se nechá rozhodování o financích firem v rukou manažerů rizik a nikoliv finančních manažerů či hlavních ředitelů firem. Manažeři rizik mají rozhodovat o finančních rizicích a nikoliv primárně o samostatných financích, i když si uvědomuji, že zde může vznikat konflikt pravomocí.

Manažer rizik by měl být orientován na řízení rizik různých firemních procesů, nikoliv na procesy samotné, ty však musí znát. Pak se snad při rozhodnutích méně často sekne, protože bude znát celkový pohled na firmu a měl by tu znalost při rozhodnutí zvažovat. 

Já se disciplíny řízení rizik zastávám, avšak současně tvrdím, že její úspěch roste a padá s tím, jaké osoby a proč s ní pracují. Jejím hlavním problémem je, že když je exaktní a správně předvídající vše, co nastane, pak je vesměs bezcenná, pokud tyto předpovědi mají všichni. Je sice nespolehlivá (nelze jí věřit), avšak taková jsou nebezpečí, kterými se má zejména zabývat (zatím nedostatečně poznané). Dále je tato disciplína ve vývoji a nelze nyní říci, co vše může budoucnost k jejímu rozvoji či úpadku přinést.

 

*Kolik procent z obratu by měly firmy investovat do řízení rizik?

Tuto otázku nejsem schopen zodpovědět, jelikož firmy různých oborů mohou mít obecně různé preference na hloubku a rozsah řízení rizik. Dále neexistují dostatečná data z výzkumu v různých organizacích, která by umožnila číselná doporučení podat, a to i s ohledem na jejich velikost či místa působení.

Mohu říci, že firmy smí vytvářet určité zákonem povolené rezervy na budoucí ztráty, což lze vedle pojištění zahrnout do dílčích nástrojů řízení rizik, přičemž však opět nelze pro nedostatek výzkumných studií říci, jaké by tyto rezervy měly být zejména v těžkých dobách krize, a na co a proč by tyto rezervy měly být vytvářeny.

 

*Problém ale není jen v investicích. Máme na tyto věci vůbec odborníky?

Jsem pesimistou, přijde mi, že některé velké firmy přežívají krizi značnou setrvačností své podnikatelské činnosti, která bude běžet déle než krize. Jiné (jako monopoly) mohou v období krize zvyšovat ceny výrobků či služeb, a tím i zisku, což se jako úspěch sice přisuzuje jejich managementu, leč já na tomto přístupu příliš manažerské dovednosti a inovace nevidím. To může být jen sebezáchova či sobecká vypočítanost (občas maskovaná sebepřesvědčením, že takový člověk právě tím koná to nejlepší pro společnost).

Děkuji vám za rozhovor.

Dagmar Šístková

Zdroj: Dagmar Šístková

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články