Mnohé myšlenky, které zaznívají v rozhovoru pro náš web oPojištění.cz, přinášejí zcela nový pohled na problémy, o nichž se v současné době velmi často mluví.
Dnes vychází první část rozhovoru.
*Jak se podle vás mění přístup k řízení rizik v českých firmách?
S příchodem řízení rizik do České republiky rostlo jakési očekávání u některých osob (které ale nebylo později vždy naplněno) o tom, co tato disciplína umožní. Časem došlo i k tomu, že některé principy stejné disciplíny byly firmami a i státními institucemi převzaty (v případě státu se jedná například o požadavek na zpracování analýzy rizik při žádosti o dotaci z Evropské unie). S růstem požadavků na řízení rizik ve firmách ze strany státu se stejné firmy o tuto problematiku více zajímají, avšak zpravidla jen v rozsahu, jaký stát vyžaduje.
Pokročilejší metody (či přístupy) pro řízení rizik v mnoha firmách neexistují, jelikož:
* buď firmy, co se o zavedení oněch přístupů snažily, skončily na nedostatku kvalifikovaných osob, které by je prováděly nebo ukázaly jejich přínosy
*některé firmy se o zavádění ani nepokusily proto, že nevěděly, jak tak učinit
*a konečně existují firmy, které se třeba snaží specializovat se na analýzy technických rizik a nejspíše zejména na jejich identifikaci, leč tyto přístupy mají dle mého stále ještě kus cesty ke komplexnímu řízení rizik. 
Týká se to zejména výrobních firem, respektive státních organizací, nikoliv finančních institucí, o kterých nejsem schopen kvalifikovaně hovořit. Leč kupříkladu u bank či pojišťoven různé zákony více specifikují požadavky na řízení rizik, což tyto subjekty musí realizovat. Nemluvě již o rozšiřujících se službách bank a pojišťoven, nabízejících firmám různá zajištění proti rizikům za úplatu.
Lze říci, že zejména o malé firmy i o živnostníky se starají v oblasti řízení rizik stále více zejména regionální poradenská centra či firmy, což je sice dobrá věc, avšak přesto malé firmy to nemusí uchránit před koncem, jelikož podnikatelský život „mikrofirem“ je značně závislý na velkých firmách, resp. na celkovém hospodářském stavu společnosti (na něm občas dokonce mnohem více, než na tom, zda firmy řídí svá rizika).
Ještě dodám, že existují a stále vznikají univerzitní kurzy relevantní k řízení rizik, pominu-li firemní kurzy různých soukromých školících či vzdělávacích firem. Firmy dnes mohou na pracovním trhu poptávat osoby, mající hlubší teoretické znalosti v tomto oboru. Nejsem si však jist, že tak činí.
*Jak tomuto procesu „pomohla“ finanční krize?
Mnoho výše uvedeného se podle mého vyvíjí bez ohledu na krizi, až na to, že všude se více šetří, také na financování nových přístupů v řízení rizik. Pokud bude krize skutečnou motivací pro velké změny, pak nás teprve čekají.
Výrobní firmy se snaží více analyzovat své možnosti s cílem provádět kvalifikovanější rozhodnutí, aby krizi přežily. Současně mi však přijde, že v případě mnoha z nich není prováděna výslovně disciplína řízení rizik, ale že se spíše snaží s pomocí hlubších ekonomických rozborů své dřívější činnosti a mapováním tržních možností hledat cesty k přežití mimo užití pokročilejších nástrojů řízení rizik (kupříkladu simulace, rozhodovací stromy).
Vzhledem k tomu, že ve firmách zpravidla klesá obrat a také zisk, pak se nejspíše většina z nich snaží dostat z problémů spíše osvědčenými přístupy, než novými, jež patří do řízení rizik. Mám také dojem, že stále roste hrozba konkurence asijských zemí, co také vyžaduje hlubší pozornost, která nutně není totéž, co hrozba finanční krize.
*Z úst mnoha odborníků zaznívá, že byznys už nikdy nebude takový, jako byl před krizí. Manažerům, kteří chtějí uspět, nezbude nic jiného než se také změnit. Je součástí této změny i aktivní přístup k řízení rizik?
Nejprve je vhodné se ptát, co vše a jak hluboce by bylo záhodno změnit. Hledání odpovědi však může vyžadovat i roky diskuzí. Mám dojem, že by manažeři rádi měnili mnohé okolo sebe, avšak základní principy byznysu (maximalizace obratu, zisku, těžko však zdraví firem) by měly zůstat podobné nynějším? Uvedl jsem na konci předchozí věty záměrně otazník, jelikož vaše otázka představuje hluboký problém – tím je skutečnost, zda současný kapitalismus je nutně tím nejvhodnějším přístupem pro budoucí vývoj lidstva. Pokud se to předpokládá a nehodlá se hledat lepší svět založený na (i značně) odlišných (ne?)tržních principech než nyní uplatňovaných, pak těch změn mnoho nejspíše nelze provést. Pokud se uvažuje o možnosti značně přetvořit současné byznys principy, aby se krize neopakovala, poté je možné vyžadovat konec nejen současného kapitalismu, ale i jakéhokoliv jiného podobného (globalizovaného, orientovaného na zisky a technický pokrok) kapitalismu.
Sám však nejsem zastáncem levice, spíše mě zaráží, jak málo alternativ k současnému uspořádání společnosti jsou schopni poskytnout ekonomové, politologové či jiní sociální myslitelé. Může to být z pohodlnosti či z toho, že současný svět vesměs zabil SKUTEČNĚ kreativní myšlení u většiny lidstva (a vše kreativní, co nelze převést na peníze) Nové myšlenky se ale nemusí vytvářet také proto, že by mohly ohrozit současnou (finanční) jistotu, co nám nynější kapitalismus dává.
Vím o absolventech univerzit, kteří si stěžují, že při nástupu do první práce jsou opakovaně propouštěni ve zkušebních dobách proto, že jim nikdo nepomůže se zaškolením. Jejich nadřízení mají údajně strach, že je nové osoby za rok či dva ohrozí na pozicích díky snaze vypracovat se a vydělat více peněz.
Na některých pracovních pozicích státních organizací mohou být odpoledne či dopoledne zaměstnanci bez práce (to mám potvrzeno osobami, které tam pracovaly), leč všichni tam zpravidla „táhnou za jeden provaz“ a mlčí, jelikož stát v období krize je větší jistotou pro určité profese, i když současně nabízí menší mzdy než soukromý sektor.
Jsou dokonce firmy, kde podřízení upravují, tedy vlastně falšují finanční reporty pro vedení ze strachu o místo, pokud by prezentovaly nepřijatelné, ale realizované výsledky firmy. Na webu se lze dočíst i o zakázkách prestižních poradenských firem, které byly jednoduše řečeno „odfláknuté“ a současně drahé, přičemž ti, kteří tak pracují, zůstávají v poradenských firmách i nadále. 
Změny, na které se ptáte, nemohou být nejspíše iniciovány zejména a pouze managementy firem, jelikož ty jsou vedeny pudem sebezáchovy, i když třeba neuvědomělým. Současně platí, že jiné osoby nejspíše nejsou schopny uskutečnit významné změny již proto, že okolní tlak na ně (daný současnými principy společnosti) je obrovský. Jedním z jeho principů je doporučení, aby se člověk postaral finančně o sebe a vydělal si co nejvíce – i na úkor jiných, jelikož žijeme ve společnosti, kde se má starat každý sám o sebe.
Na závěr bych uvedl, že se domnívám, že po krizi se mnoho nezmění, i když by někteří byli rád, kdyby tomu tak nebylo. Spíše přijde opět zaběhnutá kolej (principy byznysu budou užívány jako doposud, jen nebude krize), jak ukazuje lidská historie, protože již nebude potřeba akutně reagovat na hlasité výkřiky, podložené stavem krize.
Celková změna nemusí nutně vyžadovat změnu v přístupu k řízení rizik. Stačilo by, kdyby se změnil pohled na řízení rizik a na jeho dosud známé přístupy.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář