Australský úřad pro obezřetnost (APRA) zveřejnil výsledky zátěžového testu, který modeloval dva závažné scénáře vývoje až do roku 2050. První se zaměřil na narůstající fyzická rizika spojená s extrémními výkyvy počasí, druhý na ekonomické náklady přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Oba scénáře dospěly ke stejně znepokojivému závěru.
Dnes je v Austrálii bez pojištění přibližně jedna ze sedmi domácností. Podle prognóz APRA by se tento podíl mohl do roku 2050 zvýšit na jednu ze čtyř – to znamená dalších zhruba milion domácností bez adekvátního pojistného krytí. To by podražilo tak, že by pro mnoho lidí bylo nedosažitelné, případně by zůstalo zcela nedostupné. Nejtvrději by byl zasažen venkov a některé regiony, kde by mezera v pojistné ochraně mohla oproti dnešnímu stavu přesáhnout 40 %.
Mohlo by vás zajímat: Lucie Urválková: Stereotypy o ženách ve vedení do moderního byznysu nepatří
Hnací síly zdražování pojištění se v obou scénářích liší. V prostředí vysokých fyzických rizik by roční ztráty způsobené počasím mohly vzrůst z dnešních 7 miliard USD na více než 16 miliard USD ročně do roku 2050. V transformačním scénáři hrají hlavní roli rostoucí stavební náklady, které přímo ovlivňují výši pojistného. Členka APRA Suzanne Smith k tomu uvedla, že rostoucí propast v pojistné ochraně může přesouvat finanční ztráty z pojišťoven na domácnosti, banky, a nakonec na stát – s přímým dopadem na stabilitu celého finančního systému.
Řešení nestačí tempu problému
APRA nevydala jen diagnózu – přišla i s výzvou. Regulátor vyzval všechny zainteresované strany, aby se soustředily na dvě linie obrany: snižování emisí a fyzické adaptační opatření, jako je výstavba ochranné infrastruktury nebo modernizace obytných budov tak, aby lépe odolávaly extrémním výkyvům počasí. Obě cesty jsou však nákladné, časově náročné a vyžadují koordinaci mezi soukromým sektorem, pojišťovnami i státem.
Australský případ ukazuje, jak se klimatická rizika stávají systémovým problémem pojistitelnosti – nikoli jen otázkou výše pojistného pro jednotlivé domácnosti. Když se pojištění stane finančně nedostupným nebo ho pojišťovny přestanou nabízet v určitých lokalitách, přesouvá se riziko na ty, kteří si ochranu nemohou dovolit. Vzniká tak začarovaný kruh: nejzranitelnější komunity nesou největší finanční tíhu katastrof.
Australská situace platí i pro Evropu a Českou republiku
Bylo by chybou číst australská data jako vzdálený problém. Evropa prochází analogickým vývojem – a Česká republika není výjimkou. Přívalové deště, krupobití, lokální povodně a větrné bouře způsobují v tuzemsku škody s narůstající intenzitou i frekvencí. Klíčový problém ale neleží pouze v budoucí dostupnosti pojištění, pokud bude muset zohlednit všechny okolnosti a jevy související s klimatickou změnou, nýbrž i v jeho reálné hodnotě v okamžiku škodní události. A to je problém už dnes.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Mráz: Vzpomínky jednoho z architektů moderního pojistného trhu
Fenomén podpojištění – tedy stav, kdy sjednaná pojistná částka neodpovídá skutečným nákladům na obnovu po škodě – představuje v českém prostředí závažné a dlouhodobě podceňované riziko. Pojistné smlouvy sjednané před lety reflektují ceny stavebních prací a materiálů z doby svého vzniku. Inflace ve stavebnictví, která v posledních letech výrazně převyšovala obecnou míru zdražování, způsobila, že reálná hodnota pojistného plnění zaostává za skutečnými náklady obnovy mnohdy o desítky procent. Jinými slovy: domácnost, která se domnívá, že je pojištěna, může po škodní události zjistit, že plnění pokryje jen zlomek skutečných výdajů. Podle letošního průzkumu České asociace pojišťoven je aktuálně sedm z deseti nemovitostí u nás podpojištěných. A přestože o tom vesměs Češi vědí, situaci neřeší. Své pojištění totiž aktualizovalo jen 28 % z nich.
Australský regulátor svým zátěžovým testem otevřel zásadní otázku: dokáže pojistný sektor reagovat na klimatická rizika dříve, než se propast v pojistné ochraně stane neřešitelnou? Pro Českou republiku tato otázka nabývá konkrétní podoby – pravidelná aktualizace pojistných částek, plošné zavedení automatické indexace pojistného krytí vázané na stavební náklady a větší osvěta o riziku podpojištění jsou kroky, které mohou rozhodovat o tom, zda pojištění v okamžiku skutečné potřeby skutečně chrání.
Komentáře
Přidat komentář