Ale to odbočuji. Osobně jsem byl uchvácen kontejnery. Už jsem věděl, k čemu všemu slouží, vždyť například velká lední revue přijela do Prahy v kamiónech a v několika byly i kompletně zařízené kanceláře, jen je připojili k proudu a vše fungovalo! Ale to, co jsem viděl napříjklad na letišti ve Frankfurtu n.M., bylo daleko nad mou fantazii.
Cargo terminál na letišti Frankfurt je obrovitá budova, tak velká, že v létě se na její střeše automaticky spustí vodotrysky, které ji ochlazují. A uvnitř jsem viděl snad všechny typy leteckých kontejnerů, které kopírují trupy jak osobních, tak speciálních nákladních "cargo" letounů. Ale navíc třeba kontejner, ve kterém jsou přepravovány rakve amerických vojáků, kteří zahynuli v bojích na druhém konci světa. A jiný kontejner, v kterém byla složená celá bojová helikoptéra!
V přístavu kdesi v Německu jsme stáli uprostřed obrovitého překladiště kontejnerů, ztraceni mezi stěnami pěti šesti kovových beden na sobě. Kameraman měl přání, zda to lze natočit odněkud z výšky. Pracovním přístavu, který se o nás vzorně staral, přikývl a zavezl nás k vysoké budově, vyjeli jsme výtahem na střechu a on pravil: "Prosím pěkně, tady je přístav a na druhou stranu netočte, ale dívat se můžete, samozřejmě."
Pochopitelně jsme se oba otočili a podívali se na "nedoporučenou" stranu. A koukali jsme rovnou na vojenský přístav s ponorkami, většími i menšími bojovými plavidly a s veškerým možným zbrojním vybavením.
Vojáci nás samozřejmě zpozorovali, ale nikdo nic nenamítal. My natočili na druhé straně úchvatný pohled na stovky a stovky kontejnerů ve všech možných barvách, speciální vozy, připomínající gigantické pavouky, zeširoka rozkročené nad uličkami a naprosto snadno manipulující či upalující s tím, co shora vypadalo jako větší krabičky. A v pozadí lodě, naložené několika patry kontejnerů, že jsem nechápal, jak mohou vůbec plout po někdy hodně rozbouřeném moři...
Mimochodem, v Hamburku mi ukazovali, jak se kdysi potkala velká voda na Labi s mimořádně silnou přílivovou vlnou z moře. V přístavu se zvedla voda tak vysoko, že odplavila stovky kontejnerů, které odplavaly do města a způsobily obrovské škody jak na lodích, tak hlavně na domech, do kterých narážely. Tamní pojišťovny se "prohnuly" nad výší plateb, ale nakonec vše bylo k něčemu dobré - dnes je přístav dokonale připraven na podobné případy automaticky uzavíratelnými vraty ve zvýšených protipovodňových zdech okolo celého areálu...
Ale nejvíc mě zaujal kontejnerový přístav v Singapuru. Byl daleko největší ze všech, které jsem kdy viděl, vždyť také jde o námořní uzel první třídy, křižovatku cest ze všech koutů světa.
Ale hlavně jde o nejmodernější zařízení svého druhu. Na rejdě (pomyslná čára, na které musí lodě čekat na odbavení) stálo jedno plavidlo vedle druhého. Lodivodi byli na ně dopravováni vrtulníky s vteřinovou přesností - vše řídí počítače. Jen loď přirazila k hrázi, už se na palubu či dovnitř snášela lana jeřábů. Pohyb všech vozidel v celém přístavu opět řídí počítač, aby žádný nebyl delší či pomalejší, než je nutné. Ale to nejzajímavější: Nikde jsme nezahlédli ani jednoho přístavního dělníka, který by stál nebo se dokonce opíral o zeď či stěnu kontejneru. Natož aby měl v ústech cigaretu! Za to je tam pokuta ve výši, nad kterou by náš dělník asi zaplakal. Ale odbory se za takového provinilce nepostaví, mají jiné starosti. A jiné priority. Stávku? Omyl, pojišťovna velmi přísně hlídá každičké zpoždění a vůbec ji nezajímá, kdo je způsobil. Náklad tropického ovoce se pohybuje na trase od utržení ze stromu po mísu na vašem stole přesně podle doby zrání a tu nelze ovlivnit. A když někdo způsobí škodu, i když je to odborový svaz, musí ji nahradit...
Jiný kraj, jiný mrav. Přál bych každému našemu železničáři či řidiči kamiónu hodinku pozorování práce v kontejnerovém přístavu. Myslím, že by změnili názor na kvalitu práce.
Jan Jelínek
Komentáře
Přidat komentář