Důvody aktuálně zvýšeného sklonu domácností k úsporám podle ČNB

30.8.2023 Spektrum

V posledních letech se české domácnosti musejí vypořádávat s vícero nestandardními ekonomickými šoky. Po koronavirové pandemii a energetické krizi je to doposud přetrvávající období velmi rychlého růstu spotřebitelských cen. Na tyto otřesy, z nichž pramení vysoká nejistota, reagují domácnosti mimo jiné zvýšeným sklonem k úsporám. Chování domácností ohledně spotřeby a úspor přitom přímo ovlivňuje vývoj domácí poptávky a hraje tak důležitou roli v celém makroekonomickém vývoji. Je proto relevantní i v rámci měnověpolitického rozhodování centrální banky. Zvýšená míra úspor totiž znamená nižší sklon domácností ke spotřebě, což ceteris paribus znamená nižší poptávkové tlaky a utlumenější vývoj inflace. Naopak výrazné snížení míry úspor by znamenalo zvýšení spotřebitelského apetitu a tlak ve směru rychlejšího růstu cen.

V tomto textu autoři textu popisují, jaké motivy stojí za aktuálním vzedmutím tvorby úspor, jaká je jejich skladba podle příjmových skupin obyvatelstva a které faktory mohou vést k návratu míry úspor do blízkosti její dlouhodobě průměrné hodnoty.

Mohlo by vás zajímat: Finanční gramotnost: Češi si v nakládání s penězi věří

Důvody aktuálně zvýšeného sklonu domácností k úsporám podle ČNB 1

Míra úspor je dle ČSÚ definována jako podíl hrubých úspor na hrubém disponibilním důchodu. Úspory přitom tvoří nespotřebovanou část hrubého disponibilního důchodu.[1] Ten vzniká odečtením běžných výdajů domácností, jako jsou daně nebo sociální příspěvky, od jejich běžných příjmů, jejichž největší položky tvoří mzdy a platy, zisky podnikatelů a sociální dávky.

Všechny tyto položky, včetně úspor, jsou tokové, nikoli stavové veličiny. Představují tedy nominální toky domácností v rámci daného čtvrtletí. Samotné úspory nemusejí korespondovat se změnou stavu bankovních vkladů domácností, jelikož mohou být přetaveny na fyzické (hmotné, např. nákup nemovitostí) i finanční investice.

Míra úspor se od začátku roku 2020 drží vysoko nad průměrem let 2012–2019, kdy se pohybovala okolo 12 % (Graf 1).[2] Skokový nárůst míry úspor přinesla první pandemická uzavírka ekonomiky na jaře 2020, kdy bylo její zvýšení částečně vynuceno administrativním omezením možností utrácet (tzv. lockdowny). Vyvolaný pokles (nominální) spotřeby domácností tak během jara 2020 ve výsledku převážil i nad dočasným snížením jejich příjmů (Graf 2). Při následném letním rozvolnění pandemických omezení spotřeba opět mírně oživila, ovšem s příchodem podzimu a zimy přišla další vlna protipandemických opatření, která znovu omezila některé provozy a zúžila spotřebitelské možnosti domácností. Míra úspor tou dobou dosáhla historicky rekordní hodnoty 23 %. V průběhu roku 2021 se protipandemická opatření zmírňovala, opatrnost domácností[3] postupně opadala, jejich spotřeba v nominálním i reálném vyjádření se zotavovala a míra úspor začala klesat (Graf 3).

Mohlo by vás zajímat: ČAP: Smluvní pojistné v 1. pololetí vzrostlo meziročně o 5,7 %. Trh zpomaluje

Od poloviny roku 2021 však pokles míry úspor začal být brzděn ostatními (reziduálními) kategoriemi, zejména zhoršujícím se sentimentem způsobeným počínající energetickou krizí, nárůstem inflace nad toleranční pásmo cíle centrální banky a také zvyšováním jejích úrokových sazeb. Všechny tyto faktory v roce 2022 ještě zesílily. Od poloviny roku 2022 se tak dokonce vývoj míry úspor obrátil a ta začala opět růst, což odráželo zejména zvýšenou tvorbu úspor, která byla vyvolána opatrností, obavami z energetické krize i z rychlého všeobecného zvyšování spotřebitelských cen.

Zajímavý je pohled na rozdělení úspor dle příjmových kvintilů (Graf 4).[4] Do roku 2019 se čtyři nejnižší příjmové kvintily souhrnně podílely pouze na 10–20 % celkové tvorby úspor, přičemž nejchudší (první) kvintil nespořil vůbec. Celý zbytek úspor tvořil nejbohatší (pátý) kvintil, jehož míra úspor se nacházela těsně pod 20 %.[5] Během roku 2020, kdy došlo k uzavření většiny obchodů a služeb během lockdownů, dramaticky vzrostla jak celková míra úspor, tak míra úspor čtyř nejnižších příjmových kvintilů. Nejbohatší kvintil přitom spořil stále přibližně stejně. Úspory čtyř nižších příjmových kvintilů tedy byly zčásti vynucené a po znovuotevření maloobchodu a služeb se začaly dotčené domácnosti vracet ke svému obvyklému spotřebitelskému chování. Výši odložené spotřeby jsme pro uvedené období odhadli na přibližně 100 mld. Kč ve stálých cenách.[6]

Mohlo by vás zajímat: Olga Bědajanková: Překotné změny nejsou zárukou dlouhodobé stability

Podobná situace by mohla nastat i po odeznění nynější epizody zvýšené míry úspor, kdy od poloviny roku 2022 do prvního letošního čtvrtletí domácnosti vytvořily v běžných cenách o 175 mld. Kč více úspor, než by odpovídalo předpandemickému normálu. Pokud by domácnosti tento objem peněz hypoteticky rozpustily ještě během letošního roku, jednalo by se přibližně o 120 mld. Kč ve stálých cenách, což by mohlo podpořit růst spotřeby domácností až o 5procentních bodů.

Lze však předpokládat, že letošní situace je oproti roku 2020 odlišná a úspory tvoří převážně vysokopříjmové domácnosti. Ty nejsou zdaleka tak omezovány vysokými cenami energií a dalšího zboží a služeb. Navíc jejich příjmy rostly v roce 2022 rychleji[7] než nízkopříjmovým domácnostem, a mohly si tak odkládat větší část výdělků stranou z opatrnostních motivů. Nízkopříjmové domácnosti, které jsou dnes nejvíce omezeny ve své reálné spotřebě vlivem vysokého růstu cen a které pravděpodobně mají dlouhodobě také největší sklon ke spotřebě, dle dostupných dat aktuálně tvoří velmi malé úspory. Proto nemusí být budoucí rozpouštění naakumulovaných úspor tak masivní jako po covidových rozvolněních.

Lze spíše předpokládat, že během následujících dvou let míra úspor postupně klesne na svou dlouhodobě průměrnou hodnotu kolem 12 %. Tahounem tohoto vývoje bude chování nejbohatších domácností. Přispěje k němu především zlepšení spotřebitelského sentimentu po opadnutí energetické krize a pokles inflace na nízké hodnoty.

S tím bude spojeno obnovení růstu reálné spotřeby domácností v podmínkách zmírnění nominální příjmové dynamiky a postupného poklesu úrokových sazeb z nejvyšších hodnot za posledních více než 20 let. Kolem rychlosti uvedeného poklesu míry úspor ale panuje značná nejistota.

Ondřej Michálek
Matěj Šarboch
Česká národní banka

[1] Lapidárně řečeno míra úspor znamená, jakou část (vyjádřeno v procentech) svého čistého (čtvrtletního, ročního) příjmu si domácnosti odkládají stranou. Přesná definice říká, že úspory vznikají odečtem spotřeby domácností od součtu hrubého disponibilního důchodu a změn čistého podílu domácností na rezervách penzijních fondů (transakce D.8). Tato položka ale činí pouze zhruba 1 % z celého hrubého disponibilního důchodu.
[2] Velkou nejistotu ohledně vývoje míry úspor dokreslují i její značné revize. Během pandemie činil rozsah revizí téměř 4,5procentního bodu.
[3] Opatrnost domácností je v modelu z Grafu 3 aproximována pomocí míry nezaměstnanosti a představuje tak obavu domácností z možné ztráty zaměstnání a výpadku příjmů.
[4] Využíváme satelitních účtů domácností z experimentálních statistik ČSÚ. Data jsou dostupná za období 2015–2020 a obsahují čistý disponibilní důchod a jeho složky, výdaje na konečnou spotřebu i čisté úspory rozdělené podle příjmových kvintilů.
[5] Celková hodnota neodpovídá přesně údajům z národních účtů, jelikož v Grafu 4 se míra úspor počítá jako podíl čistých úspor na čistém disponibilním důchodu. Ten je na rozdíl od hrubého disponibilního důchodu ještě očištěn o spotřebu fixního kapitálu neboli depreciaci. To může být také jedním z vysvětlení, proč lidé s nejnižším příjmem jsou schopni soustavně tvořit záporné úspory, tj. spotřebovávat v každém období více, než v něm vydělají.
[6] Způsob výpočtu včetně původního odhadu velikosti odložené spotřeby byl popsán v boxu Pandemie dramaticky zvýšila míru úspor domácností v ZoMP jaro 2021.
[7] Evidenci o vývoji výdělků v loňském roce dle příjmové distribuce poskytují celoroční data ISPV.