Aktuální geopolitická realita vytváří tlak na evropské politiky v několika oblastech. Asi nejsilnějším impulzem je zpomalení překotného a chaotického tempa dekarbonizace vytýčeného programem Green Deal. Důvod je jednoduchý – devastující dopad těchto kroků na ekonomiky zemí EU. Můžeme rovněž čím dál více pozorovat snahy o určité zreálnění postojů ze strany Evropské komise, což souvisí i se změnou nálad mezi voliči, jak ostatně ukázaly poslední volby do Evropského parlamentu. A konec konců i u tuzemských zástupců dochází k postupnému obratu. Ti, kteří inkriminovanou doktrínu svého času odsouhlasili, ji dnes ze zákopů opozice považují za hloupý a nezodpovědný postup. Jaká to změna…
Mohlo by vás zajímat: Počty poradců: První kvartál 2025 ve znamení obnovy
Nečekaná rána pak přišla pro Evropu a dá se říci i pro celý svět ze země, odkud by to donedávna čekal málokdo: ze Spojených států, dlouhodobě považovaných za baštu ekonomického liberalismu. Nově zvolený prezident Donald Trump nejprve upozornil na potenciální křehkost transatlantické aliance a vzápětí rozpoutal prakticky celosvětovou celní obchodní válku. Evropské unii své kroky vysvětloval protekcionismem a byrokratickou přeregulací, přičemž hlavním terčem byla právě doktrína Green Deal, kterou označil za škodlivou a destruktivní.
Je nepochybné, že Evropa se bude muset v novém prostředí zásadně proměnit. A to jak v reakci na Trumpovu politiku „America First", tak i v duchu jasných závěrů Draghiho analýzy – tedy vrátit se k původním cílům, na nichž byla evropská integrace vystavěna, a výrazně zjednodušit přebujelý unijní byrokratický aparát. Jedním z klíčových kroků by mělo být i ukončení ESG reportingu a dalších obdobných excesů – pozůstatků příliš ambiciózní regulace a ideologicky pojaté doktríny Green Deal. Tyto změny by měly patřit mezi hlavní imperativy současnosti.
Silně rozkolísané ekonomické prostředí zvyšuje volební preference politiků autoritářského typu. V Evropě tuto situaci dále komplikuje poměrně rychlé stárnutí populace. Starší věkové skupiny se stávají snadným terčem – a zároveň i objektem politického kalkulu populistických stran a hnutí, jež jim slibují podbízivá, laciná a líbivá řešení. Tito voliči pak k takovým nabídkám často inklinují. Paradoxem zůstává, že i v demokratickém systému nemusí být na konci dne zvoleni ti nejschopnější…. ti nejlepší z nejlepších. Doufejme, že se nás tento scénář letos na podzim nedotkne.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Mysleli jsme to dobře…
Evropa stojí před volbou: buď se adaptuje na novou realitu, nebo zůstane uvězněna ve vlastních omylech. Pokud se nepodaří obnovit důvěru veřejnosti a nabídnout srozumitelná, efektivní řešení skutečných problémů, hrozí, že politický prostor ovládnou populisté a autoritářské proudy. Klíčem bude schopnost rozlišit mezi vizí a iluzí – a jednat dřív, než se možnosti pro rozumná řešení zcela vyčerpají. Osobně věřím, že Evropa stále má šanci změnit směr. Otázkou však zůstává, zda k tomu najde včas odvahu a energii.
Komentáře
Přidat komentář