Mezi voliči Motoristů je jistě řada bývalých voličů ODS, jež tato strana zklamala. Ostatně, někteří z nejvyšších představitelů Motoristů nebo jejich veřejně známých podporovatelů v minulosti vlastnili stranickou legitimaci právě ODS. Nynější ODS ve snaze stmelit koalici Spolu a posléze i celou někdejší vládní pětikoalici, resp. nynější končící čtyřkoalici většinově pozapomněla na své ideové kořeny. Tím vytvořila mezeru na politickém trhu, kterou zaplnili Motoristé. Zaplnili ji prostě tak, že se zřetelně postavili proti euru, proti Green Dealu, tedy i proti emisním povolenkám pro domácnosti, které v předvolební kampani byly tolik diskutovány. Přičemž ovšem současně Motoristé odmítli spolupráci s komunisty a nijak nezpochybnili členství Česka v NATO, ani EU, přes všechny výhrady k ní. Motoristé hlásali zkrátka v podstatě to samé, co ještě před necelými deseti lety hlásala sama ODS. Ta to vše deklarovala dokonce, když už byl jejím šéfem Petr Fiala. Vzpomeňme ostatně třeba na jeho zhruba deset let starou plamennou kritiku Bruselu či na „petici za korunu“ – když ji vyhlašoval, už ODS předsedal.
Mohlo by vás zajímat: TOP 30 pojišťovacích makléřů za rok 2024 v Česku dle oPojištění.cz
Utvořením koalice Spolu však ODS rezignovala na své kořeny. Místo aby preferenčně mnohem slabší strana TOP 09 v rámci alespoň pokusu o sebezáchovu v koalici Spolu nakročila blíže k tomu, co definuje kořeny ODS, ODS naopak začala „topkovatět“. Začala se vstřícně a nekriticky stavět prakticky ke všemu, co přichází z Bruselu, včetně tolik kontroverzního zeleného programu Fit for 55, včetně zmíněných emisních povolenek pro domácnosti. Když chtěla Fialova vláda uprostřed loňského léta, v čase dovolených potajmu sněmovnou protlačit „český Green Deal“, spustil se pro ni zřejmě nečekaný mediální poprask. Jenže ani ten ODS nepřiměl viditelněji změnit postoj. „Český Green Deal“ sice Fialova vláda založila do šuplíku, avšak proti EU se ani pak nedokázala zřetelněji vymezit.
Možná se obávala, že tím bude některými haněna z „proruskosti“ nebo alespoň z nedůsledného proevropského, tedy za stávajících okolností tím pádem potenciálně i nedůsledného proukrajinského postoje. Jenže třeba příklad současného polského prezidenta Karola Nawrockého jasně demonstruje, že kritika Bruselu může jít ruku v ruce s těžkou, ba bojovně odhodlanou kritikou Moskvy.
ODS se však už nedokázala ani pořádně postavit za korunu. Ta tam, v prachu zapomnění, skončila zmíněná petice právě za její zachování. Když prezident Petr Pavel téma přijetí eura na Nový rok 2024 nastolil, vláda zadala ekonomům své Národní ekonomické rady, aby možné přínosy a náklady přijetí eura zanalyzovali. Ideově vykořeněná ODS se tedy raději alibisticky schovala za experty, než aby deklarovala rozhodný odmítavý postoj. Musela samozřejmě vědět, že experti nakonec neřeknou nic jiného, než že přijetí eura je primárně nikoli ekonomickou, leč politickou otázkou – a že tedy stěžejní díl zodpovědnosti na takové politické rozhodnutí leží stejně na bedrech právě „premiérské“ ODS.
Koalice Spolu zřejmě doufala, že posílí, jestliže se vůči Bruselu nadobro přestane vymezovat, takže jeden si už nebyl jistý, zda její koketerie s eurem či emisními povolenkami pro domácnosti nevyústí v jejich bezvýhradné přijetí, jakmile získá mandát pro další čtyři roky vládnutí. Motoristům – a stejně tak i hnutí ANO – pak k tomu, aby uspěli, stačilo jednoduše slíbit, že nedopustí ani euro, ani povolenky. Uspěli ponejvíce na úkor ODS.
Mohlo by vás zajímat: Rakouské pojišťovnictví v prvním pololetí vykázalo solidní růst
Na úkor „vykroužkované“ ODS se ovšem do sněmovny dostali i poslanci partnerských stran v rámci koalice Spolu, tedy lidovců a TOP 09. Tyto dvě strany, pokud by kandidovaly samy za sebe, by zřejmě ve sněmovně neměly pro nadcházející funkční období ani jednoho zástupce, pokud by vůbec existovaly (to platí zvláště pro TOP 09). Zato ODS by se sama do sněmovny dostala. A dost možná v ještě silnější sestavě, než v jaké tam nyní bude celá koalice Spolu. Zvláště pokud by tedy ODS neopustila své kořeny a neuvolnila prostor Motoristům.
A pokud snad ODS sázela na to, že svým zelenáním a vysíláním probruselských signálů osloví a přetáhne progresivistické voliče hnutí STAN či Pirátů, byla bláhová. Progresivisté už vlastně ze samé své podstaty budou volit spíše strany věkově mladší, než je ODS, protože mládí je přece progresívní. Těžko od nich čekat, že se masově přikloní k tandemu „dinosauřích“ stran, jež tady byly už v 90. letech, kdy navíc reprezentovaly konzervatismus. TOP 09 samotná nemá sílu, aby tento „odér“ ODS a lidovců rozředila, sama v něm nyní spíše hyne. Ostatně do vínku také kdysi konzervatismus dostala, jakkoli jej měl barvotiskově vyvedený punkový účes Karla Schwarzenberga poněkud zlehčovat.
Právě ovšem lidovecký kroužkovací triumf z nynějších voleb, ono svezení se poslanců KDU-ČSL do sněmovny na bedrech a na úkor ODS, naznačuje, že voliči s konzervativnějším cítěním ještě zcela k Motoristům nepřešli a část jich zůstává k mání i pro ODS. Pokud ta se dokáže vrátit ke svým kořenům, hbitě ukončit pro ni tolik ztrátovou koalici Spolu, ještě má šanci přežít.
Výsledek voleb mezinárodní investory nezneklidní
Jednoznačné volební vítězství hnutí ANO by nemuselo nijak zvlášť zneklidňovat mezinárodní investory. Ti budou bedlivě sledovat, zda a do jaké míry nová česká vláda, kterou zřejmě právě hnutí ANO bude sestavovat, uvolní rozpočtovou politiku. Nelze ale očekávat, že by Česko v dalších čtyřech letech předpokládaného řádného působení nového kabinetu narazilo na dluhovou brzdu, odpovídající úrovni 55 procent veřejného dluhu v poměru k HDP. Mezinárodní investory uklidní fakt, že hnutí Stačilo! se nejen nebude tak či onak podílet na nové české vládě, ale že dokonce zůstává mimo sněmovnu. Programové priority tohoto hnutí, například snížení věku odchodu do důchodu na 63 let, by totiž v souhrnu vedly k zvláště výraznému nárůstu veřejného zadlužení. A také by notně přiživily inflační tlaky, které nejsou stále zcela ukočírované.
Největší švýcarská banka UBS, jedna z největších deseti v Evropě, ještě před volbami vydala prognózu, podle níž by česká koruna mohla dále zpevnit, pokud výsledek tuzemských voleb povede k rozpočtovému uvolnění. Analytici UBS Global Wealth Management v dané prognóze přisoudili možnému povolebnímu rozpočtovému uvolnění v ČR poměrně vysokou pravděpodobnost, zejména pokud by nový kabinet sestavovalo hnutí ANO, což je tedy nyní nejpravděpodobnější varianta povolebního vývoje.
Každopádně pokud by ANO skutečně stanulo v čele nové české vlády, očekávané rozpočtové uvolnění by podle UBS tuzemskému hospodářství pravděpodobně zajistilo rychlejší růst, ale tím pádem také utaženější měnovou politiku České národní banky. Ta by výraznějším zvýšením svých základních úrokových sazeb reagovala na rychlejší růst české ekonomiky a s ním související citelnější riziko přehřívání, například v oblasti cen nemovitostí nebo služeb. Vyšší úrokové sazby by se následně promítly do znatelnějšího posílení české koruny, předpokládá UBS.
Mohlo by vás zajímat: Česká podnikatelská pojišťovna slaví historický milník
Korunu by dále podpořily dobrá kondice zahraničního obchodu ČR, již stávající solidní ekonomický růst a nižší ceny energií. Česká koruna společně se švýcarským frankem představují dvě významnější světové měny, které od začátku roku 2020 zpevňují vůči dolaru vůbec nejvíce na světě. A to přitom byla 20. léta obdobím nejprve celosvětové pandemie, největší od roku 1918, a poté největší války v Evropě od roku 1945, kterou doprovázela těžká energetická a inflační krize. Švýcarský frank přidává od začátku roku 2020 do včerejška vůči dolaru 21,5 procenta, česká koruna pak skoro deset procent, plyne z dat agentury Bloomberg. Euro zpevňuje o necelých pět procent. Většina světově významnějších měn ale od začátku roku 2020 do závěru včerejšího obchodování vůči dolaru ztrácí, včetně norské koruny, maďarského forintu, japonského jenu nebo čínské měny.
Pokud se zaměříme na období od začátku letoška, česká koruna vůči dolaru zpevňuje dokonce o bezmála 18 procent, takže je společně s maďarským forintem a švédskou korunou v první trojce žebříčku významnějších, běžně obchodovaných měn světa, jež vůči té americké v roce 2025 posilují vůbec nejvíce.
Výsledek voleb ve spojení právě se solidní výkonností české koruny letos i v uplynulých letech znamená, že Česko s vysokou pravděpodobností už před rokem 2030 nepřijme euro. Pravděpodobná nová vláda v čele s hnutím ANO nebude vstupu do eurozóny nakloněna, což platí i pro možného koaličního partnera hnutí, Motoristy. Ani SPD, která by mohla novou vládu tolerovat, rozhodně není přijetí eura nakloněna. Pokud by vláda vzešlá z těchto voleb vládla řádně až do roku 2029 a hned poté nastoupila vláda jiná, jež by rychle začala na přijetí eura pracovat, i tak je málo pravděpodobné, že by Česko vstoupilo do eurozóny dříve než roku 2033. Realisticky je tak třeba nyní počítat s nejdřívějším možným termínem přijetí eura kolem roku 2035.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Český ekonom a autor ekonomické literatury
Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank
Komentáře
Přidat komentář