Přiznejte si, že vás podobné úvahy také někdy napadly nebo jste je slyšeli ve svém okolí. Pojištění se slevou dle ujetých kilometrů o sobě tvrdí, že je stejně férové jako platba za vodu nebo elektřinu. Kdo spotřebuje hodně, ten platí hodně. Kdo šetří (sprchuje se výhradně ve fitku a počítač/mobil si nabíjí jen v práci), ten platí málo. Je to ale pravda?
V tomto článku se pokusím vysvětlit, proč pojištění dle kilometrů funguje. Ukáži, že cenu ovlivňují i další parametry, a vysvětlím, co znamená "low-milage bias". Přidám cílový segment, tedy kdo na pojištění dle kilometrů ušetří nejvíc, pro koho je vhodné. A ano – nezapomněl jsem ani na nejčastější námitky a argumenty na ně.
Mohlo by vás zajímat: 2Q 2024: Předepsané pojistné vzrostlo skupině VIG na 8,6 mld. EUR
Shrnutí pro vytížené
- Kilometry jsou legitimní expozice rizika. Čím víc klient jezdí, tím víc je „vystaven“ nehodám – četnost škod roste zhruba lineárně s najetou vzdáleností (po zohlednění dalších faktorů). (MDPI)
- „Low-mileage bias“ existuje, ale slevu dle kilometrů nevyvrací. U velmi nízkých nájezdů může být riziko na kilometr o něco vyšší (víc jízdy po městě, méně dálnic). Celková roční škodovost je ale obvykle nižší, protože expozice (kilometry) je menší. (ScienceDirect, Oxford Academic)
- Český trh už má dlouhou zkušenost. PPM (Pay Per Mile, „podle km“) je nabízen už od roku 2016 a časové řady jednoznačně potvrdily nižší rizikovost nízkonájezdových řidičů. (nabízí např. Pillow pojišťovna)
Proč jsou kilometry pro cenu pojištění racionální
V pojistné matematice platí, že očekávaná roční škoda je součinem expozice (kolik času/kilometrů je vozidlo na silnici), frekvence škodní událostí (četnost nehod na jednotku expozice) a závažnosti. Pokud expozici měříme kilometry, dostáváme jednoduchou a praktickou základnu pro cenu.
Empirická data z Kanady ukazují, že po zohlednění individuálních charakteristik je vztah „kilometry ↔ četnost“ zhruba lineární. Jinými slovy: dvojnásobný nájezd znamená přibližně dvojnásobnou pravděpodobnost, že vůbec nějaká škoda nastane. To poskytuje pevný pojistně-matematický základ pro sazbu „za kilometr“. (MDPI) Výsledky potvrzují i další analýzy, např. massachusettský dataset s téměř 3 miliony pojištěných roků. (Zenodo)
Člen představenstva Pillow pojišťovny Martin Podávka
Co přesně znamená „low-mileage bias“
Ano, část literatury upozorňuje, že velmi málo jezdící (např. senioři, „druhé auto do města“) mohou mít na kilometr vyšší riziko – jezdí spíš městské trasy s více rizikovými body a méně po bezpečnějších dálnicích, starší lidé mají delší reakční doby atd. To je ale vysvětlení nuance, nikoli popření kilometrů jako expozice. Celkový roční risk je u nízkonájezdových řidičů typicky nižší, protože expozice je menší. (ScienceDirect, 1Library, Oxford Academic)
Jednoduchý příklad z praxe
- Klient A najede 8 000 km/rok a kvůli „low-mileage bias“ má o 20 % vyšší frekvenci škody na km.
- Klient B najede 20 000 km/rok s průměrnou frekvencí škody na km.
Pokud průměrný počet škod řidiče B za rok je X, pak řidič A má očekávaný počet škod 8/20*1,2*X =0,48*X. Tedy řidič B je stále na polovině ročního rizika řidiče A. Proto pojištění podle km má racionální opodstatnění – jen se nesmí používat samo o sobě a slepě.
Žádná pojišťovna neurčuje cenu pouze podle ujetých kilometrů. Naopak – pojišťovny s pojištěním dle km "jsou chytřejší" než ty s tradičním pojištění. Používají totiž všechny parametry jako pojišťovny se staršími produkty (bonus, věk, parametry vozidla, způsob užití, ...) a navíc přidávají kilometry. To jim dává obrovskou výhodu ve správném určení ceny.
Mohlo by vás zajímat: Povedou autonomní vozidla k transformaci pojišťovnictví?
Benefity pro poradce i klienty
1) Spravedlivější cena a menší křížové dotace. Málo jezdící řidiči dlouho „dotovali“ vysokonájezdové. "Pojištění dle km" tuto nespravedlnost tlumí. Zároveň oceňovací modely obsahují i další proměnné (bonus-malus atd.)
2) Implicitní férovost. Pokud klient vozidlo nepoužívá (nemoc, více home-office, změna chování -– vyšší užití veřejné dopravy, přestěhování se blíže práci atd.), pak pojišťovna automaticky vrátí peníze za neprojeté kilometry a na příští rok automaticky sníží pojistné.
3) Vyšší úroveň transparentnosti. Klient dopředu ví, že když jezdí méně, opravdu zaplatí méně. Vyúčtování je velice jednoduché a u moderních produktů (např. Pillow) má klient přímo ve smlouvě cenu za jeden kilometr mimo odhadovaný interval. (Pozor: starší produkty stále používají zastaralé intervaly se skokovou změnou ceny)
Kdy "pojištění dle km" doporučit (praktická rozhodovací mapa)
1) Obecně: roční nájezd do ~12 tis. km ročně. Cenové kalkulace a praxe trhu potvrzují, že výhoda pro nižší nájezdy je běžná; nad ~15–20 tis. km často přichází „break-even“ a tedy vyšší ceny.
2) Druhé/volnočasové auto, krátké městské trasy, roční nájezd typicky do ~12 tis. km.
3) Soukromé auto k firemnímu/služebnímu autu. Řidič část cest absolvuje služebním firemním autem, soukromé je tak používáno méně.
4) Home-office, senior v obci, rodičovská – často ano.
5) Sezónně používaná auta, motorky – ideální adept pro pojištění dle km. Navíc pojištění podle kilometrů nelimituje užití během roku jako dříve užívané sezónní pojištění.
6) Starší vozidla, old timery, veteráni – nižší frekvence užití vozidla, ideální pro pojištění dle kilometrů.
V Česku jezdí více než 6 milionů osobních vozidel. Vzhledem k tzv. šikmému rozdělení ročního nájezdu je pojištění dle kilometrů vhodné až pro polovinu všech vozidel, tj. pro 3 miliony osobních aut.
Časté námitky provozovatelů vozidel a jak na ně
„Kilometry nic neříkají o tom, jak dobře jezdím.“ Souhlas – a proto se kilometry vždy kombinují s dalšími faktory (věk/bonus-malus, PSČ, výkon, způsob užití). Dobrý řidič s nízkonájezdovým vozidlem zaplatí vždy nejméně ze všech.
„Co když někdo stočí tachometr nebo podvádí s fotkou?“ Jedná se o podvod a pojišťovny to standardně řeší (metadata, analýza úpravy fotografií, kontrola hodnot z STK, analýza modelu auta z fotografií, kontrola v okamžiku nehody atd.) Podvodníci jsou ze systému vyřazováni, a tím zůstává chráněna nižší cena pro skutečně nízkonájezdové řidiče.
„Je složité pořád pojišťovně dodávat informace o nájezdu." Ne, stav se dodává jen jednou za rok skrze jednoduchou mobilní aplikaci. Dvě minuty ročně za úsporu stojí.
„Když najedu méně jak 5 tisíc km, už mi za km do 5 tisíc nic nevrátí." Ano, minimální cena odpovídá nájezdu do 5 000 km u osobních aut (u motorek jen 1 000 km). Důvod je, že část nákladů pojišťovny je fixních, a proto je zde minimální pojistné dané ročním nájezdem 5 000 km (1 000 u motorek).
„Když udělám na začátku špatně odhad, zaplatím pokutu!" Ne, to je lež. Když kilometry podstřelíte, žádná pokuta není. Stejně jako u vody doplatíte jen kilometry navíc, ani korunu navíc.
Mohlo by vás zajímat: V Česku žije 1,3 milionu lidí s postižením
Co si z toho odnést?
- Mýtus „nízkonájezdoví jsou horší, proto je pojištění dle kilometrů nesmysl“ neplatí. Naopak – kilometry jsou čistá expozice, a po zohlednění dalších faktorů dávají spravedlivější cenu.
- Nuance „low-mileage bias“ nepodkopává koncept, jen říká, že ke kilometrům se vždy přidávají všechny existující parametry (bonus-malus, věk, vozidlo, PSČ).
- Český trh je vzhledem k okolním zemím nejdál. Zatímco v Česku již pojištění dle km nabízí dvě pojišťovny, v Rakousku, Německu nebo Polsku podobně jednoduchý a bezpečný systém není. Na Slovensku již mají řidiči díky Pillow stejné možnosti jako řidiči v Česku.
Komentáře
Přidat komentář