Cesta do pekel může být dlážděna dobrými úmysly
I ty nejzákladnější plány se však v praxi rychle ukážou jako překážka. Například vyloučení emisně náročných odvětví ze zelených portfolií se zdá být „bezvýznamné“. Při bližším zkoumání to však vyvolává praktické otázky: například vyloučení cementářského průmyslu, jenž je notoricky známý tím, že je náročný na emise CO2, by mohlo paradoxně zablokovat investice do naléhavě potřebných inovací ke snížení emisí CO2. Podobně je tomu s obranným průmyslem: pro mnohé je to také jasná záležitost – a přesto může být vyloučení výrobců zbraní v rozporu se společenskou potřebou ochrany a stability.
A to volá po výjimkách. Koneckonců příliš jednoduché dělení na „udržitelné“ a „neudržitelné“ zjevně neodpovídá složitosti a dynamice reálného ekonomického světa. Tato oprávněná obava však otevírá Pandořinu skříňku: pozvánku pro lobbing a geopolitiku – a „hnojivo“ pro byrokracii EU. Taxonomie EU tuto obavu ztělesňuje až v karikaturní míře. Nyní má více než 600 stran.
Mohlo by vás zajímat: Zemřel jeden ze zakladatelů pojišťovny Allianz Jiří Charypar
Potřebná data jsou Achillovou patou
Jakmile jsou kritéria udržitelnosti jednou ustanovena, zůstává dalším kamenem úrazu kvalita dat. Koneckonců, solidní databáze je základním předpokladem pro řádnou realizaci stanovených cílů. A tak by jak velké podniky, tak i malé a střední podniky (segment SME) již neměly poskytovat „pouze“ údaje o emisích, ale komplexní údaje o své environmentální a sociální bilanci a výkonnosti.
I zde však stále existuje velká propast mezi ambicemi a realitou. Iniciativy, jako je Pracovní skupina pro zveřejňování finančních informací týkajících se přírody (TNFD) a Pracovní skupina pro zveřejňování finančních informací týkajících se klimatu (TCFD), usilují o standardizaci a transparentnost. Omezené možnosti sběru dat – a především související náklady – však tyto vznešené sny rychle hatí.
Mohlo by vás zajímat: ČNB k poskytování slev pojišťovacím zprostředkovatelem formou cashbacku
Odpovědnosti se nikdo nezříká
Vůle zde je. Pojišťovny ve Švýcarsku berou svou odpovědnost velmi vážně a podle toho investují. Polovina všech investic – téměř 300 miliard švýcarských franků – již podléhá formálnímu závazku nulové čisté hodnoty do roku 2050. Zpráva o udržitelnosti pojišťovnictví rovněž dokumentuje, že ekologicky šetrné, sociálně příznivé a zodpovědné investice se stále více stávají standardem.
Zůstává však otázkou, zda se tuto vůli podaří prosadit do politické agendy. Čím těsnější bude korzet pro udržitelné investice, tím kontraproduktivnějšími se stanou regulační podmínky. Finanční odvětví nesmí být nuceno vylučovat v zákonech přípustné obchodní modely a produkty pod záminkou strategií finanční udržitelnosti. Místo toho je třeba poskytnout pobídky na podporu inovací a společností, které aktivně hledají řešení pro udržitelnější budoucnost. To však vyžaduje manévrovací prostor a nikoli džungli byrokracie.
Mohlo by vás zajímat: Dušan Quis: Poradci se musejí naučit pracovat s umělou inteligencí
Buďme realisté
Jakkoli je touha po „udržitelném financování“ vítaná, musí zůstat realistická: Přechod k větší udržitelnosti ve finančním sektoru vyžaduje pečlivou rovnováhu mezi idealismem a pragmatismem. Inteligentní regulaci, která vytváří příležitosti, místo aby jim bránila. A politiku, která finanční sektor považuje spíše za průkopníka než za strážce udržitelnosti.
Michele Salvi
Vědecký spolupracovník švýcarské platformy Die Volkswirtschaft (Národní hospodářství)
Zabývá se obecně ekonomikou a vzděláním
Je činný v Economiesuisse, zastřešující organizaci švýcarské ekonomiky.
Komentáře
Přidat komentář