Je ostatně docela možné, že jste na jejich tvrzení také narazili. Občas se proženou médii a snaží se veřejnost přesvědčit o neplatnosti stovek tisíc nebo i miliónů smluv investičního životního pojištění sjednaných v letech 2001–2013. Důvodem má být to, že u nich pojišťovny strhávaly údajně neoprávněně poplatky. A klienti to prý vůbec netuší. Šiřitelé těchto konstrukcí se snaží vyvolat dojem, že neplatná jsou celá portfolia smluv a že pojišťovny budou muset vracet veškeré pojistné, které jim jejich klienti zaplatili. A že se tomu pochopitelně brání, čímž se vůči svým klientům chovají nefér. Jedním dechem pak dodávají, že je strašně složité se s nimi soudit a tedy, že oni těm klientům nějaké peníze vyplatí, aby se jim tak vrátilo alespoň něco. Nejaktivnější jsou v tomto podivném způsobu podnikání tyto dvě firmy: „Robin platí“ a poněkud neobvykle nazvaná „Místní šetření“.
Mohlo by vás zajímat: ČNB k vykazování činnosti distributora pojištění v roli tzv. Managing General Agent
Člověk by očekával, že když se už někdo pasuje do role „obhájce bezbranných“ a pranýřuje „nemravné“ praktiky jiných, tak on sám bude příkladně transparentní a pravdomluvný. Nic z toho ovšem není pravda. Ani u jednoho z obou výše jmenovaných subjektů se totiž člověk nedozví, s kým má vlastně tu čest. Na jejich stránkách byste prostě nějakou rubriku typu „O nás“ nebo „Kdo jsme“ hledali marně. Jenomže oni se nejenom odmítají představit. Horší je, že podstatné informace zamlčují a klienty pojišťoven klamou. To, když kupříkladu tvrdí, že strháváním poplatků ze smluv „…mohly pojišťovny zneplatnit smlouvu“. Což je lež jako věž, protože o zneplatnění nějaké smlouvy mohou rozhodnout pouze smluvní strany nebo soud. Ale nikdy ne strhávání nějakých poplatků a už vůbec ne zbožná přání někoho, kdo si na jejich údajné neplatnosti postavil svůj byznys.
Podobnými výroky se snaží tyto firmy vyvolat dojem, že mezi lidmi existují mraky neplatných smluv a že je jenom otázkou času, než toto jejich tvrzení soudy potvrdí. Pravdou je, že existují případy, kdy klient opravdu s žalobou na pojišťovnu uspěl, smlouva byla prohlášena za neplatnou od počátku a on dostal zpět veškeré zaplacené pojistné. Ale existují i rozhodnutí a právní názory opačné.
Obě firmy slibují klientům peníze předem, přičemž uvádějí i konkrétní částky v řádech desítek tisíc korun. Což hodně připomíná různé kampaně typu „peníze hned“ zaměřené obvykle na lidi s nižší úrovni finanční gramotnosti. Tedy takové, co nevidí varovné signály a skočí lehce na špek. A co jim tedy tyto firmy ve skutečnosti nabízejí? Odkup jejich údajné pohledávky za pojišťovnou. „Na první dobrou“ to sice není zřejmé, ale pokud se člověk trochu více začte, najde to „černé na bílém“ v Obchodních podmínkách nebo v odpovědích na dotazy.
Mohlo by vás zajímat: Jaké je čisté jmění českých domácností?
Potíž je v to, že tato pohledávka není skutečná a vyplývá z vyfabulované domněnky o neplatnosti pojistné smlouvy od počátku. Její výše pak odpovídá celkovému zaplacenému pojistnému. Z logiky věci ji lze nárokovat pouze v případě ukončené smlouvy. Ono totiž nelze dost dobře požadovat vrácení pojistného pro neplatnost smlouvy a zároveň na ni pojistné hradit, jako by platná byla. A protože jeho neplacení dává pojišťovně do rukou důvod k výpovědi, nezbývá danému klientovi nic jiného než ji vypovědět sám. Tím to však pro něj zdaleka nekončí. Pokud totiž uplatňoval daňové odpočty, bude muset daně zpětně doplatit. Což může u smluv starých více než deset let dělat i desítky tisíc korun. Takže mu z toho, za co domnělou pohledávku prodal, nemusí zůstat skoro nic.
A může být ještě hůř. Aby totiž mohla daná firma odkoupenou pohledávku na pojišťovně vymoci, musí soud uznat příslušnou smlouvu za neplatnou od počátku. Což znamená pro (v tuto chvíli již bývalého) klienta pojišťovny vážný problém. Tedy pokud od ní dostal nějaké plnění. Bude ho totiž muset kompletně vrátit. A to může dělat i násobně víc, než za kolik té firmě pohledávku prodal.
Mohlo by vás zajímat: Důležitý parametr havarijního pojištění se snadno přehlédne
Nicméně si osobně myslím, že k podobným situacím bude docházet spíše výjimečně. On totiž není odkup pohledávek a jejich následné vymožení tím hlavním způsobem, jak může daná firma klienta pojišťovny „vytěžit“. Je to totiž běh na strašně dlouhou trať a s velmi nejistým výsledkem. Když se však začteme opravdu pozorně do stránek „Místního šetření“, narazíme na to, že ten, kdo využije jejích služeb, souhlasí s předáváním osobních údajů „finančním poradcům za účelem poskytování finančního poradenství“.
Nejspíš si někdo řekne, že zaplatit klientovi několik desítek tisíc jenom kvůli získání jeho osobních údajů, je cena hodně vysoká. Jenomže takovou firmu to ve skutečnosti nemusí stát ani korunu. Získá je totiž včetně onoho souhlasu ještě předtím, než něco klientovi vyplatí. A může si je nechat, i když ho nakonec odmítne a on od ní žádné peníze nedostane. Ten sice má právo svůj souhlas se zpracováním odvolat, ale kolik se asi najde těch, co to opravdu udělají. Firma tak přijde naprosto zadarmo a úplně legálně nejen k osobním údajům, ale navíc se o daném člověku dozví i to, že má životní pojištění, u koho ho má sjednané, jak dlouho a kolik za něj platí. Což jsou všechno informace mající pro finanční poradce cenu zlata.
Takže klientům, kteří na sliby podobných firem skočí a svoje data jim pod příslibem vyplacení několika desítek tisíc korun předají, nezbývá než poradit jedno jediné:
Držte si peněženku!
Komentáře
Přidat komentář