Když se rodiny skládají dohromady
Jiří a Julie spolu nedávno začali žít v jednom bytě. Julie má z předchozího vztahu dvě děti – Petra (16) a Klárku (12) – ve výhradní péči, jejich otec o děti nejeví zájem. Jiří vychovává tři dcery ve střídavé péči: Emu (16), Soňu (13) a Ninu (10). Ema jezdí k otci jen každý druhý víkend kvůli studiu mimo domov, mladší dvě dívky tráví u otce dva týdny v měsíci.
„Občas mi to připomíná hru ‚Škatulata, hejbejte se' nebo scény z filmu ‚Kulový blesk. '“ Všichni jsme neustále v pohybu a k tomu, abych se vyznal v tom, „kdo, kde, kdy a kam,“ potřebuji excelovou tabulku,“ přiznává Jiří. „S manželkou to zvládáme poměrně dobře, i když já mám asi o něco lepší vztahy s jejími dětmi než ona s mými dcerami. Vnímám, že Julie jejich příchod někdy bere jako narušení našeho zaběhaného rodinného života. Někdy je u nás spousta křiku a hluku, jindy uražené ticho. Oba se často cítíme unavení a stává se, že se pohádáme.“
Mohlo by vás zajímat: Výroční konference pojistného trhu: Odolnost společnosti jako nový pilíř stability
Slaďování rodiny je dlouhodobý proces
Patchworkových rodin žije v Česku zhruba 9 %. Nejčastěji je tvoří muž, žena a děti z předchozích vztahů, obvykle ve střídavé péči. Podle rozsáhlého průzkumu pocitu bezpečí v rodinách od UNIQA a agentury NMS patří mezi skupiny nejvíce ohrožené psychickým napětím a konflikty. Jak potvrzuje i Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky Sdružení Linky bezpečí, témata spojená s fungováním doplněných (patchworkových) rodin se na lince objevují poměrně často.
„Slaďování jednotlivých členů takové rodiny je dlouhý a někdy i strastiplný proces – a je nutné říct, že se ne vždy podaří. Nejčastějšími tématy, se kterými se na nás klienti obracejí, jsou vstup dětí či partnera do nové rodiny, její uspořádání, vztahy mezi dětmi a nevlastními rodiči nebo vztahy mezi nevlastními sourozenci,“ popisuje Kateřina Schmidová.
Podle průzkumu žije polovina patchworkových rodin bez finančních rezerv na nečekané výdaje a 13 % nemá stabilní bydlení, což jejich fungování dále komplikuje.
„Patchworkové rodiny vznikají jako reakce na proměňující se životní situace a stále častější rozvody. Naše data ukazují, že tyto rodiny řeší větší míru napětí a nejistoty, ať už jde o finance, bydlení nebo psychickou zátěž. O to důležitější je, aby měly podporu – ať už vzájemnou, odbornou nebo finanční. Rodinné vztahy se dnes skládají z mnoha různých kousků, které si hledají cestu k sobě, a my chceme být partnerem, který jim pomůže zajistit stabilitu,“ říká Rastislav Havran, generální ředitel UNIQA.
Děti „s kufříkem“ a citlivé vztahy
Patchworkové rodiny se často snaží dětem dopřát společné aktivity, přesto je u nich – podobně jako u neúplných rodin – nejtěžší vytvořit pocit bezpečného zázemí. Až 20 % těchto rodin se nejčastěji hádá kvůli dětem a v 9 % spolu někteří členové domácnosti nemluví – nejčastěji jde o děti a nevlastní rodiče.
„Po rozvodu, kdy si jeden nebo oba rodiče najdou nového partnera – často také s dětmi – je velmi důležité správné načasování vstupu dítěte nebo partnera do nové rodiny. Představte si dítě, které je krátce po rozvodu rodičů nuceno s kufříkem odejít s jedním z rodičů do domácnosti jeho nového partnera a začít žít podle jeho pravidel. Jak se asi musí cítit a jak to ovlivní jeho vztahy v nové rodině? Dítě potřebuje nejprve zpracovat rozvod a změny ve svém životě, a teprve pak je prostor jít dál. Záleží také na věku dítěte a na tom, jak zvládá změny. A také na tom, jak situaci ovlivňuje druhý biologický rodič,“ uvádí Kateřina Schmidová z Linky bezpečí.
Navíc dodává, že dítě nemá povinnost přijmout nevlastního rodiče: „Pokud si spolu postupně vytvoří dobrý vztah, je to dar. Z mé zkušenosti puberta tyto vztahy často ještě více komplikuje. Naopak někdy se stává, že děti přijmou nového partnera rodiče až v dospělosti, když už nežijí v rodině. Napětí může vznikat i mezi sourozenci, pokud mezi nimi nedojde k přijetí a vzájemnému respektu.“
Mohlo by vás zajímat: Miloš Bednář: Technologie urychlují likvidaci, empatii však nenahradí
Čas, trpělivost a otevřenost
Jaké kroky mohou pomoci rodiny stabilizovat a vztahy posílit? Podle Kateřiny Schmidové je zásadní dopřát sobě i dětem čas a prostor. „Vztah se nevytváří ze dne na den a potřebuje přirozený vývoj. Nevlastní rodič by měl přijmout, že jeho vztah k nevlastnímu dítěti bude jiný než k vlastnímu. To neznamená, že je horší – je jednoduše odlišný a může mít svou vlastní kvalitu. Je dobré nesnažit se měnit všechny návyky a hodnoty dítěte. Smysl má ovlivňovat jen to, co se přímo dotýká společného soužití.“
Terapeutka dále vysvětluje, že role nevlastního rodiče je specifická: „Nevlastní rodič by měl být k bonusovému dítěti autentický a laskavý, projevovat své emoce a dávat prostor i emocím dítěte. Nevlastní dítě nepotřebuje dalšího rodiče ani kamaráda, ale především přijetí, porozumění a stabilní dospělou autoritu, která mu poskytuje jistotu a respekt.“
A i když je cesta patchworkových rodin často složitá, může přinést mnoho dobrého. „V patchworkových rodinách je důležité učit se respektovat odlišné postoje, otevřeně komunikovat a hledat pozitivní řešení problémů. To jsou dovednosti, které představují velkou devizu do budoucího života – jak pro děti, tak i pro dospělé,“ uzavírá K. Schmidová z Linky bezpečí.
Ačkoli data UNIQA a NMS ukazují, že patchworkové rodiny čelí častějším hádkám, napětí i nejistotě kolem financí či bydlení a patří mezi nejohroženější skupiny z hlediska psychického násilí, jednotlivé „kousky“ této rodinné skládačky do sebe podle terapeutů mohou časem zapadnout. Pokud členové rodiny respektují vzájemnou odlišnost, otevřeně spolu komunikují a dopřejí si čas, dokážou vytvořit stabilní celek i vztahy, které se postupně přirozeně upevňují.
Komentáře
Přidat komentář