Vícegenerační rodiny: Hádky kvůli výchově, penězům i politice nejsou výjimkou

31.10.2025 Tiskové zprávy, Pojistný trh

Podle průzkumu finančního domu UNIQA a NMS Market Research je v českých vícegeneračních rodinách psychické násilí dvakrát častější, než je v Česku průměr. Objevuje se v každé páté rodině, kde spolu žijí tři generace. Odborníci se shodují: klíčem k harmonii je tolerance a otevřená komunikace.

Pod jednou střechou přibývá napětí

Z výsledků průzkumu vyplynulo, že vícegenerační rodiny jsou z hlediska pocitu bezpečí mírně rizikovější. Mladí lidé v nich častěji přiznávají, že se někoho z rodiny bojí. Do hry vstupují nejen rozdílné názory na výchovu či finance, ale i politika.

„Vícegenerační soužití může přirozeně přinášet zvýšenou míru stresu, která může vést až k psychickému násilí. Zásadní je přitom motivace, proč se pro takový způsob soužití mladé rodiny rozhodují. Důvodem může být složitá finanční nebo bytová situace, někdy i neschopnost jednoho z partnerů plně se odpoutat od svých rodičů. Dalším důvodem může být potřeba pomoci s péčí o děti nebo o starší členy rodiny. Napětí ve společném soužití často vzniká kvůli rozdílnému životnímu stylu a odlišným očekáváním, která si jednotlivé generace přinášejí. Na hlubší úrovni pak často vyvstává otázka, nakolik jsou jednotliví dospělí členové skutečně dospělí – tedy zda a jak proběhl proces zdravého osamostatnění, tzv. separace, a to jak u dětí od rodičů, tak u rodičů od dětí,“ vysvětluje Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky Sdružení Linky bezpečí.

Mohlo by vás zajímat: České pojišťovnictví má po třiceti letech nový příběh

Sendvičová generace pod tlakem

Až 17 % Čechů žijících ve vícegeneračních rodinách, kde se starají zároveň o děti i stárnoucí rodiče, má pocit, že svou roli v rodině nezvládá. Tzv. „sendvičová péče“ je podle odborníků silným zdrojem stresu.

„Péče o děti a dospívající je sama o sobě velmi náročná disciplína. Pokud se k ní přidá ještě péče o stárnoucí rodiče, pečující se často dostává pod obrovský tlak. Vzniká frustrace, pocity selhání a výčitky, které se mohou přenášet i na ostatní členy domácnosti. Nedostatek podpory, uznání nebo času na sebe pak zvyšuje riziko vyhoření a dlouhodobého napětí. V procesu péče o seniora, ale i o děti, často vyplouvají na povrch stará rodinná schémata a nevyřešené vztahy. Může se například znovu objevit dynamika, kdy jeden z rodičů v minulosti často potřeboval ‚zachránit‘, a dítě – dnes dospělý – se do této role znovu vrací,“ upozorňuje K. Schmidová.

Strach, že to nezvládnou

Péče o starší členy je pro vícegenerační rodiny zásadní téma. Průzkum UNIQA ukázal, že 26 % Čechů má v širší rodině někoho, kdo je závislý na péči, a 8 % domácností má nemohoucího člena přímo doma. Až 86 % těchto osob tvoří dospělí lidé, kteří potřebují pomoc nejčastěji kvůli stáří nebo nemoci. Péče se přitom často dotýká i peněženek – každý pátý pečovatel přiznává, že kvůli ní nemůže rozvíjet svou kariéru. Nejčastěji pečují ženy.

„Zda a do jaké míry rodina péči o seniora zvládne, závisí na mnoha okolnostech – například na jeho zdravotním stavu, možnostech rozdělení péče mezi více členů rodiny nebo dostupnosti vnější podpory – třeba pečovatelek či osobních asistentů. Pokud se rodina rozhodne, že péči převezme, mělo by jít o vědomé rozhodnutí s jasně nastavenými hranicemi a rozdělenými rolemi, aby se předešlo napětí,“ vysvětluje Schmidová.

Očekávání a realita se přitom často rozcházejí. Až 79 % Čechů věří, že se o ně v nemohoucnosti postará rodina, ale ochotu pomáhat vyjadřuje jen 69 % lidí.

„Tento rozdíl ukazuje na nerovnováhu mezi očekáváním a realitou. Rozhodnutí pečovat o seniora je velmi náročné a znamená zásadní změnu rodinného fungování. Ne všechny rodiny to zvládnou vlastními silami – i když mohou využít různé služby, ty jsou čím dál nedostupnější a finančně náročné. Na druhou stranu jsme příkladem pro své děti, že stáří patří k životu a že je správné postarat se o své rodiče,“ dodává vedoucí Rodičovské linky Sdružení Linky bezpečí.

S jejím pohledem souhlasí i Rastislav Havran, generální ředitel UNIQA: „Neschopnost postarat se o nemohoucí členy rodiny je bezpochyby jednou z největších výzev moderní doby. Demografický vývoj je neúprosný. A právě tuto oblast označily české rodiny za faktor, který nejvíce ohrožuje jejich pocit bezpečí. Proto jsem rád, že UNIQA nabízí v rámci životního pojištění také pojištění snížené soběstačnosti, které může rodinám pomoci finančně ulevit.“

Spory o majetek: rodinné jizvy, které se těžko hojí

Podle průzkumu UNIQA zažilo až 23 % českých vícegeneračních rodin situaci, kdy někdo z příbuzných připravil jiného o majetek. Takové události mohou dlouhodobě rozbít i jinak pevné vztahy.

„To je poměrně vysoké číslo. Majetkové spory často vedou k pocitu zrady, ztrátě důvěry a křivdy, která může přetrvávat celý život. Vyrovnat se s tím je obtížné. Proces odpuštění je náročný, ale může být velmi osvobozující – především pro toho, kdo odpouští. Nemusí to znamenat, že se vztahy napraví, ale odpustit může znamenat, že přestaneme nést bolest a hořkost dál. Zda se podaří vztahy obnovit, je individuální. Důležité je najít vlastní způsob, jak se s událostí vyrovnat – třeba pomocí terapie nebo přijetí skutečnosti, kterou nelze změnit,“ říká Schmidová.

Mohlo by vás zajímat: Skupina VIG si polepšila u agentury S&P. Pozitivní výhled potvrzuje sílu skupiny

Kdo má zajistit bydlení? Mladí čekají pomoc od rodičů

U vícegeneračních rodin průzkum ukázal, že jedním ze zdrojů napětí jsou neshody v otázkách zabezpečení bydlení. Ukazuje se, že bydlení v Česku často vyvolává mezigenerační konflikt o to, kdo má být zodpovědný za zajištění střechy nad hlavou. Až 56 % mladých Čechů si myslí, že by se o bydlení měli postarat starší členové domácnosti, zatímco jen 29 % starších to považuje za svou povinnost. Otázka bydlení se navíc dotýká i jeho ochrany.

„Bydlení je v České republice velké téma. Byl bych velmi rád, kdyby si lidé své domovy začali více chránit. Žijeme v době klimatické krize, čelíme ničivým živlům. Vidíme následky tornáda, které jsme měli v našem regionu poprvé, a opakujících se povodní. Přesto je v Česku sedm z deseti rodinných domů podpojištěných a výše pojistné částky dosahuje jen 60 % hodnoty nemovitosti. Věřím, že toto číslo bude postupně stoupat,“ říká generální ředitel finančního domu UNIQA Rastislav Havran.

Tři generace, jeden domov – a šance na harmonii

Soužití tří generací může působit jako minové pole plné emocí, konfliktů a finančních tlaků. Nemusí to ale tak být. Co mohou členové vícegeneračních rodin udělat, aby se cítili dobře?

„Je důležité jasně nastavit pravidla soužití, respektovat hranice každého člena rodiny a rozdíly mezi generacemi. Věnovat čas společným aktivitám, ale zároveň nechat prostor pro soukromí. Podporovat otevřenou a nenásilnou komunikaci. Zavést pravidelné ‚rodinné porady‘, kde mohou všichni členové sdílet své pocity, nápady i řešit konflikty,“ radí Kateřina Schmidová.

Podle ní má společné bydlení i řadu výhod – členové rodiny si mohou vzájemně pomáhat, ať už s dětmi, domácností nebo péčí o starší generaci. Díky tomu je každodenní život jednodušší a zároveň úspornější. Sdílení nákladů na bydlení, energie i jídlo přináší výraznou finanční úlevu.

Život pod jednou střechou může být navíc obohacující – jednotlivé generace se od sebe učí, děti získávají více blízkých vztahů a v případě, že v rodině chybí otec, může jeho roli do určité míry převzít dědeček.

„Společné bydlení může starším lidem pomoci necítit se osaměle – jsou mezi svými a mají kolem sebe blízké. Pokud se pro vícegenerační bydlení rozhodneme, ať už dobrovolně, nebo z nutnosti, může se stát cennou životní zkušeností pro dospělé i děti. Takové soužití má potenciál nás obohatit, ale zároveň nám často nastaví zrcadlo a ukáže, co máme v sobě zpracované – a co ještě ne,“ uzavírá Schmidová.

Tento text přináší jen část zjištění z rozsáhlého průzkumu, který realizovala UNIQA ve spolupráci s výzkumnou agenturou NMS po celé České republice. Výzkum probíhal ve třech fázích, celkem se ho zúčastnilo více než 2000 Čechů. Údaje jsou aktuální k dubnu 2025.