Umělá inteligence již dnes hraje v pojišťovnictví konkrétní roli na obou stranách trhu. Makléři ji využívají k porovnávání smluvních podmínek, přípravě klientské komunikace a zpracování dat. Spotřebitelé ji používají k prvotní orientaci v pojistných produktech. Firmy ji zapojují do interních procesů. Podle Petera Robinsona, ředitele společnosti Prizm Solutions, jde o standardní obchodní nástroj. „Upřímně si myslím, že makléři, kteří AI nepřijmou, budou mít problém udržet konkurenci,“ říká. Současně ale vidí strukturální riziko: pokud zákazníci začnou spoléhat na AI jako na hlavního rádce ve finančních záležitostech a makléře přeskočí, kdo ponese odpovědnost za chybnou radu?
„Podle mého chápání AI obsahuje funkci zvanou katastrofální selhání, což znamená, že pokud nezná odpověď, vymyslí si ji. Pokud klient spoléhá na AI jako na užitečnou radu, a ta je přitom chybná nebo špatná, bude za to odpovědný pan Google nebo pan Grok?“ ptá se Robinson. Jde o řečnickou otázku, ale s velmi praktickými důsledky.
Mohlo by vás zajímat: Nejvyšší soud k pojistnému podvodu: Klamání třetích osob jako pojistný podvod?
Stávající pojistné produkty mezery v krytí rizik AI nezaplňují
Ed Ventham, vedoucí brokerského oddělení ve společnosti Assured Cyber, potvrzuje, že odpovědnost za chybná doporučení AI zatím není jasně přiřazena nikomu. „Kdo je odpovědný? Je to programátor? Je to klient? Je to uživatel? Je to ten, kdo to prodává? To není vyřešené,“ konstatuje.
Ventham připouští, že stávající kybernetické pojištění dokáže část expozic spojených s AI zachytit, protože AI jsou v podstatě počítačové systémy. Obtížnější jsou ale případy, které do tradičních produktových kategorií nezapadají. Halucinace modelů, neočekávané chování AI systémů nebo systematicky chybná doporučení v oblasti pojistného poradenství nezapadají přesně ani do kybernetického pojištění, ani do profesní odpovědnosti v její tradiční podobě. „Jsou části, které spadají mimo ni,“ upozorňuje Ventham.
Klíčový problém přitom není jen technický, ale časový. Mnoho organizací AI zavádí dříve, než plně pochopí, kde jejich stávající pojistné krytí přestává platit. „Teď umělou inteligenci zkrátka používají všichni. A až v tom procesu zjišťují, jaké riziko to vlastně je,“ říká Ventham.
Chartered Insurance Institute (CII) jako britská profesní vzdělávací a certifikační organizace pro pojišťovnictví a finanční služby zastává pozici, že silné řízení a etický dohled mohou většinu rizik zmírnit ještě před tím, než dojde ke sporům. AI by podle CII měla zlepšovat, nikoli nahrazovat odbornost makléřů a pojišťoven, přičemž lidé by měli zůstat odpovědní za ověřování automatizovaných výstupů a za rozhodnutí s dopadem na zákazníka. Robinson s tím souhlasí a věří, že makléři mají trvalou roli zejména u složitějších pojistných potřeb: „Makléři mohou nadále přidávat hodnotu, protože znají trh a mohou přizpůsobit pojistnou ochranu potřebám a požadavkům klientů.“
Mohlo by vás zajímat: Miroslav Pechr: Obchod je živá kultura, která vás pohltí a „už jedete“
Větší spory teprve přijdou, ale první precedenty jsou už na světě
Ventham je v tomto ohledu realistický: „Potřebujeme vidět nějaké konkrétní škody a konflikty tohoto druhu, abychom mohli usuzovat, jak se to vlastně vyvine.“ Jinými slovy, skutečné odpovědi na otázku odpovědnosti za chybná doporučení AI přinesou až první soudní spory nebo regulatorní rozhodnutí.
Případy ale už vznikají. A děje se to rychleji, než většina odvětví očekávala. Počet žalob souvisejících s AI vzrostl v USA mezi lety 2021 a 2025 o 978 % a jen mezi roky 2024 a 2025 o dalších 137 %, vyplývá ze studie brokera Gallagher. Přímo v pojišťovnictví přitom vznikl v březnu 2026 příbuzný případ, který může definovat budoucí přístup soudů k odpovědnosti AI za právní a finanční újmu. Nippon Life Insurance Company of America podala žalobu proti OpenAI, v níž tvrdí, že ChatGPT umožnil neoprávněný výkon advokacie tím, že pojistníkovi poskytoval personalizované právní rady v soudním sporu o dávky z dlouhodobého invalidního pojištění. Pojistník na základě rad AI podal 44 procesních podání, přičemž část z nich obsahovala citace neexistujících soudních rozhodnutí, včetně vymyšleného případu „Carr v. Gateway". Nippon Life požaduje přibližně 300 000 USD v kompenzačních škodách a 10 milionů USD v náhradách. Případ dosud není uzavřen, ale nastoluje otázku, která bude rezonovat celým odvětvím: pokud AI poskytne chybnou radu s prokazatelnou finanční škodou, nese odpovědnost její tvůrce?
Mohlo by vás zajímat: Jana Maryšková: Kvalita služeb je ve flotilovém pojištění klíčová
Výluky a AI Act v Evropě
Někteří pojistitelé již reagují zaváděním výluk pro nároky vzniklé z použití generativní AI, přičemž se opírají o standardizovaný text výluk připravený analytickou firmou Verisk Analytics. Tyto výluky se zatím zaměřují na ztráty z tělesného poranění, majetkových škod nebo osobnostních práv vzniklé z použití generativní AI pojistníkem. Jde o první systematickou produktovou reakci pojistného trhu na AI rizika, ale zároveň o signál, že pojistitelé si nejsou jisti rozsahem expozice a raději se před ní chrání výlukou než produktem.
V českém a evropském kontextu je situace regulatorně strukturovanější díky AI Act, který vstoupil v platnost v roce 2024 a zavádí kategorii vysoce rizikových AI systémů s přísnějšími požadavky na transparentnost a odpovědnost.
Finanční poradenství a pojišťovnictví patří mezi sektory, kde bude aplikace AI aktu nejpřísnější. Přesto ani evropský rámec zatím jednoznačně nestanovuje, kdo nese odpovědnost za konkrétní chybnou radu generovanou AI v pojistném kontextu: zda vývojář modelu, pojišťovna, která ho nasadila, nebo makléř, který výstup AI zákazníkovi předal. Česká ČNB jako regulátor pojišťovnictví zatím nevydala specifické pokyny k odpovědnosti za AI doporučení, přestože dohledová očekávání ohledně řízeného nasazování AI ve finančních institucích postupně zpřesňuje. První skutečné odpovědi jako inspirace pro upřesňování pravidel odpovědnosti ale pravděpodobně nepřijdou od regulátorů, ale od soudů, stejně jako je tomu nyní v USA. A to je pro celé odvětví nejistá vyhlídka.
Komentáře
Přidat komentář