Debata o umělé inteligenci se v posledních měsících často zužuje na dvě roviny: co všechno už dnes AI dokáže a kolik peněz firmám ušetří. Sam Altman ale míří podstatně dál. Nový materiál OpenAI naznačuje, že s nástupem superinteligence nepůjde jen o další technologickou revoluci, nýbrž o změnu, která může přestavět samotné základy ekonomiky. Ve chvíli, kdy stroje začnou ve velkém nahrazovat část lidské práce, totiž přestává být jisté i to, z čeho budou státy financovat své klíčové systémy a jak se budou dělit výnosy z nové produktivity.
Mohlo by vás zajímat: Lucie Urválková: Stereotypy o ženách ve vedení do moderního byznysu nepatří
Pro pojišťovny je to mimořádně důležité. Jejich byznys stojí na poměrně přesném čtení příjmové stability domácností, na dlouhodobém odhadu chování klientů a na schopnosti oceňovat riziko v relativně předvídatelném institucionálním rámci. Altmanův text ale naznačuje, že právě tento rámec může projít v příštích letech zásadní proměnou. Pokud se změní trh práce, konstrukce benefitů, sociální transfery i poměr mezi soukromou a veřejnou ochranou, nepůjde o okrajovou změnu, ale o zásah do samotného prostředí, ve kterém pojišťovnictví funguje. Tato část je interpretací dopadů vycházející z návrhů OpenAI a jejich vztahu k trhu práce, veřejným financím a sociálním systémům.
Daně z práce už podle Altmana nebudou stačit
Jedním z nejvýraznějších motivů celé vize je přesvědčení, že ekonomika založená na AI si vyžádá nové daňové uvažování. OpenAI otevřeně píše, že pokud bude část práce nahrazena automatizovanými systémy a produktivita se přesune od lidí ke kapitálu a výpočetní infrastruktuře, nebude možné dál spoléhat hlavně na zdanění mezd. Proto navrhuje přesunout větší díl daňové zátěže směrem ke kapitálu, ziskům a dalším výnosům generovaným ekonomikou AI.
Tím se Altman dostává k politicky ještě citlivější otázce: kdo má vlastně z boomu umělé inteligence profitovat. Jestliže budou nové systémy vytvářet enormní hodnotu, ale zároveň vytlačovat část lidí z některých profesí nebo měnit podobu zaměstnání, nelze podle OpenAI připustit, aby veškeré přínosy skončily jen u úzké skupiny vlastníků technologií a kapitálu. Proto přichází návrh veřejného majetkového fondu, který by investoval do širokého portfolia aktiv a jehož výnosy by se vracely zpět občanům. Jinak řečeno, Altman otevírá debatu o tom, zda by část výnosů z AI neměla mít podobu společného bohatství.
Z pojistného pohledu nejde o abstraktní filozofii. Pokud by se v delším horizontu začal měnit poměr mezi mzdou, kapitálovým příjmem a veřejným přerozdělováním, promítlo by se to do spořicích návyků domácností, do poptávky po životním pojištění, do role zaměstnavatelských benefitů i do celkové schopnosti rodin absorbovat výpadek příjmů. Pojišťovny by tak nestály jen před adopcí nového nástroje, ale před změnou ekonomického terénu pod vlastníma nohama. To je odhad dopadů vyplývající z Altmanovy argumentace, nikoli jeho doslovné tvrzení.
Mohlo by vás zajímat: Lucie Urválková: Klíčem k růstu je disciplína, technologie a silný tým
Kratší pracovní týden, podíl na ziscích a nové sociální pojistky
Altmanova vize se ale nezastavuje u daní. OpenAI také navrhuje, aby se část zisku z vyšší efektivity přelila přímo k lidem. Dokument mluví o takzvané „efficiency dividend“, tedy o tom, že když AI zvýší výkon ekonomiky a omezí rutinní práci, měly by z toho něco mít i domácnosti a zaměstnanci. Jedním z konkrétních návrhů jsou pilotní programy 32hodinového pracovního týdne bez krácení mzdy, pokud bude zachována produktivita a kvalita služeb. Vedle toho materiál zmiňuje i silnější zaměstnanecké benefity, vyšší příspěvky na penzi nebo větší podporu péče o děti a seniory.
Právě tady se téma začíná bezprostředně dotýkat i pojišťoven a penzijního trhu. Jakmile se otevře debata o kratší pracovní době, novém rozdělení výnosů z produktivity a širším balíku nepeněžních jistot, dostávají se do hry otázky, které sektor dobře zná: kdo bude nést dlouhodobé náklady nejistoty, jak se přestaví zaměstnanecké programy, jakou roli sehraje soukromé zabezpečení a zda stát nezačne výrazněji měnit hranici mezi veřejnou solidaritou a komerční ochranou. To už není jen technologická diskuse, ale i možné budoucí přeskupení celého systému finanční ochrany.
Do stejného rámce patří i myšlenka „Right to AI“, tedy představa, že přístup k umělé inteligenci by se měl stát základní infrastrukturou, podobně jako elektřina, internet nebo vzdělání. Podle OpenAI nesmí AI zůstat luxusním nástrojem pro několik největších firem, ale má být dostupná pracovníkům, malým podnikům, školám i komunitám, které by jinak zůstaly stranou. Z obchodního hlediska je to pro finanční sektor důležitý signál: budoucí konkurenceschopnost nebude stát jen na tom, kdo AI má, ale kdo ji umí nabídnout bezpečně, levně a srozumitelně široké klientské bázi.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Mráz: Vzpomínky jednoho z architektů moderního pojistného trhu
Sam Altman přitom současně varuje, že s nástupem vysoce schopných modelů poroste i váha systémových hrozeb. Dokument OpenAI i doprovodné shrnutí upozorňují zejména na kybernetická a biologická rizika a počítají s tím, že stát bude muset mít připravené nouzové a koordinační mechanismy pro situace, kdy se dopady AI začnou projevovat rychleji, než je společnost schopna absorbovat. Součástí této logiky jsou i automaticky spouštěné sociální stabilizátory, například dočasné posílení podpory v nezaměstnanosti nebo mzdového pojištění v případě, že by data ukázala výraznější vytlačování lidí z trhu práce.
Altmanovy návrhy lze číst různě. Jako promyšlené varování, jako pokus připravit půdu pro budoucí regulaci, ale i jako strategickou snahu technologické firmy vstoupit do debaty o tom, jak má vypadat nový společenský kompromis. Pro pojišťovnictví je však podstatné něco jiného: šéf OpenAI už nemluví jen o tom, jak AI zlevní provoz a urychlí procesy. Mluví o světě, ve kterém se může proměnit práce, příjmy, zdanění i samotná architektura bezpečí. A právě tam by měl pojistný trh začít poslouchat velmi pozorně.
Některé návrhy Sama Altmana:
- Přesunout část daňové zátěže od mezd a lidské práce ke kapitálu a ziskům vytvářeným ekonomikou AI.
- Vytvořit veřejný majetkový fond, který by investoval do aktiv a jeho výnosy by se vracely občanům.
- Rozdělit část přínosů vyšší produktivity lidem formou „dividendy z efektivity“
- Testovat 32hodinový, tedy čtyřdenní pracovní týden bez snížení mzdy, pokud zůstane zachovaný výkon
- Posílit zaměstnanecké benefity a větší část úspor z AI promítnout do penzí, zdravotní péče a podpory péče o děti či seniory.
- Chápat přístup k AI jako základní infrastrukturu a zajistit, aby nebyla výsadou jen velkých firem, ale i menších podniků, škol a jednotlivců.
- Připravit krizové a bezpečnostní mechanismy pro vysoce rizikové modely, zejména kvůli kybernetickým a biologickým hrozbám.
- Zavést automaticky spouštěné sociální pojistky, pokud by AI citelněji zasáhla zaměstnanost a příjmy domácností.
Komentáře
Přidat komentář