Čínský pojistný trh čelí paradoxu. Na jedné straně stojí obří a ziskový sektor neživotního pojištění, který v roce 2025 předepsal pojistné přesahující 255 miliard USD, meziročně o 3,9 % více, a jehož tři největší hráči ovládají více než 60 % trhu (celkový počet hráčů v neživotním sektoru Číny je asi 80). Souhrnný čistý zisk nejsilnější trojice navíc vzrostl o 17 % na 9,4 miliardy USD.
Na straně druhé však země vykazuje mimořádně vysokou mezeru v pojistné ochraně proti přírodním katastrofám, zhruba 90 %, což výrazně převyšuje světový průměr kolem 50 %. Jinými slovy: naprostá většina ekonomických ztrát způsobených klimatickými událostmi v Číně není kryta pojištěním. Náklady tak ve velké míře nesou domácnosti, firmy nebo stát.
Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká byla úspěšnost odborných zkoušek za 1Q 2026?
Riziko roste rychleji než pojistná ochrana
Rostoucí četnost a intenzita povodní, tajfunů a vln extrémních veder ukazuje, že klimatické riziko v Číně přestává být okrajovým tématem. Vedle samotné změny klimatu situaci zhoršuje i strukturální proměna ekonomiky, pokračující urbanizace, koncentrace průmyslu a rychlé hromadění aktiv ve velkých ekonomických centrech. „Urbanizace, průmyslová koncentrace a soustředění velkého podílu hodnot nadále zesilují kumulaci rizik,“ uvedl pro Insurance Asia Sven Liu, šéf Greater China v QBE Re, zajišťovací divizi skupiny QBE Insurance Group.
Podle něj expozice roste nejrychleji právě v hlavních hospodářských regionech země, což zvyšuje poptávku po zajištění, tedy po mechanismu, kterým primární pojišťovny přenášejí část svých rizik ze svých vlastních beder na globální zajišťovatele.
Právě zde se však ukazuje další slabé místo systému. Čínská míra cese do zajištění dosahuje pouze kolem 10 %, tedy velmi nízký podíl rizika, které pojišťovny předávají zajistitelům. Ve vyspělých trzích bývá tento podíl výrazně vyšší. To naznačuje, že problém nespočívá v aktuální ceně zajištění nebo krátkodobých výkyvech trhu, ale v hlubších strukturálních omezeních domácího pojistného systému.
Vedle klimatu přichází nová generace rizik
Na pojišťovny navíc nedoléhá jen klimatická změna. Paralelně vznikají zcela nové typy rizik spojené s technologickou transformací ekonomiky. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie, umělé inteligence, robotiky, nízkoletové ekonomiky (například dronových služeb) nebo komerčního kosmického průmyslu výrazně mění rizikový profil trhu.
„Tato rizika se vyznačují vysokou mírou nejistoty, protože pojistitelé disponují omezenými historickými daty, a přitom musí počítat s vysokou volatilitou,“ upozorňuje Liu. Právě absence dostatečných dat komplikuje modelování škod i správné nastavení cen pojistného.
Pojišťovny proto přehodnocují svou strategii. Ustupují od plošného sdílení rizik napříč portfoliem a stále častěji nakupují speciální druh zajištění, který se aktivuje až při velkých nebo koncentrovaných škodách. Současně upravují své zajistné programy tak, aby pokrývaly i nově vznikající rizika a zvyšovaly kapitálovou efektivitu.
Jak ale uvádí zajišťovací divize QBE Re, přístup zůstává konzervativní: přijímá pouze taková rizika, kterým rozumí a která dokáže adekvátně ocenit díky dlouhodobým partnerstvím a globálním zkušenostem.
Mohlo by vás zajímat: Kybernetické útoky na obce: Tichá hrozba s reálnými dopady
Silný trh, ale omezená odolnost
Čínský případ je důležitým vzkazem i pro zbytek světa. Ukazuje, že velikost pojistného trhu sama o sobě nezaručuje odolnost vůči klimatickým šokům. Rozhodující je hloubka pojistného krytí, schopnost efektivně přenášet katastrofická rizika do zajištění a existence sofistikovaných modelů pro oceňování nových hrozeb.
Ve srovnání s Evropou, Japonskem nebo částí severoamerického trhu má Čína stále enormně nízkou penetraci katastrofického pojištění a slabší integraci do globálního zajišťovacího ekosystému. Zatímco vyspělé trhy stále častěji doplňují tradiční zajištění o katastrofické dluhopisy, veřejně-soukromá partnerství či parametrické pojištění, čínský systém je nadále výrazně závislý na domácí absorpci ztrát.
Do budoucna to znamená jediné: pokud nebude kapacita pojistné ochrany růst stejným tempem jako klimatická a technologická rizika, bude se rozdíl mezi ekonomickými škodami a pojištěnými ztrátami dál prohlubovat. A s každou další velkou katastrofou poroste tlak nejen na pojišťovny a zajistitele, ale i na veřejné finance a regulatorní rámec trhu. V globálním pojišťovnictví tak začíná být stále zřetelnější nová realita: největší výzvou už není riziko pojistit, ale správně ho ocenit, rozložit a následně unést.
Komentáře
Přidat komentář