Deset kroků k úspěšné implementaci Solvency 2 v pojišťovnách

Následující body upozorňují na klíčové úkoly a napomohou úspěšně projekt ve společnosti zvládnout:

1. Řízení technické implementace – v žádném případě tento úkol není možné jednoduše delegovat na specialisty IT, tvůrce modelů a další technické odborníky; je odpovědností vrcholového vedení určit, které organizační složky nebo společnosti mohou pracovat se standardním modelem a v kterém případě je nezbytný model interní. Plně provozuschopný systém musí být v činnosti počátkem 2013, i když poslední zprávy o vlastním formálním zahájení se vzhledem ke zpožděním schvalovacího procesu uvažují až od lednu 2014.

2. Příprava na uživatelské testy – před tím, než nová regulace vstoupí v platnost, společnosti budou nuceny demonstrovat svému příslušnému regulátorovi /dohledu, že interní procesy bezchybně fungují a že parametry Solvency II jsou v praxi užívány pro rozhodování a činnost společnosti

3. Formulování rizikové strategie – podle Solvency 2, proces vlastního posouzení rizik a solventnosti (ORSA) vyžaduje, aby klíčovým prvkem rozhodovacího procesu pojistitelů se stalo posouzení rizika a jeho dopad na společnost. Stanovení limitů rizikového apetitu a tolerance představuje první důležitý krok. Prozatím ale jen málo pojistitelů je schopno odpovědět na otázku, jaká rizika jsou ochotni akceptovat a jak je využijí pro získání konkurenční výhody, jak velký je jejich rizikový apetit, zda znají deset největších rizik své činnosti, zda jsou všechna rozhodnutí činěna na bázi výsledků očištěných o riziko.

4. Ustanovení úloh řízení rizika – určení a ustanovení nových rozhodovacích úloh a pravomocí pro všechna klíčová rizika a řízení kapitálu, a to včetně „uživatelského testu“. Pojistitelé musí rozhodnout, jaké úlohy budou rozděleny mezi CFO, CRO a další manažery a definovat proces a systém výkaznictví při řízení rizik.

5. Vyjasnění rozložení odpovědností při řízení rizik – pojistitelé musí jednoznačně definovat, jak jsou úlohy risk managementu rozloženy mezi jednotlivé organizační složky, mateřskou společnosti a písemně uvést, jak bude risk management zapracován do rozhodovacích procesů.

6. Optimalizace procesu řízení rizik, postupů, směrnic a limitů – zavádění Solvency 2 nabízí vítanou příležitost určit a zavést procesy řízení rizik pro všechny klíčové skupin rizik – od pojistného až po operační

7. Vybudování standardního systému výkazů – požadavek Solvency 2 na rizika a kapitálovou strukturu významně zvyšuje komplexnost činnosti. K tomu, aby se správné informace dostávaly ke správným lidem a probíhala odpovídající koordinace mezi jednotlivými úseky, je nutné, aby tok informací probíhal synchronizovaně napříč celou společností

8. Výchova odborníků Solvency 2 – každý systém je natolik dobrý, jak kvalitní jsou lidé, kteří ho provozují. Proto je klíčové, aby každý pojistitel zabezpečil dostatečnou výchovu a trénink specialistů a vedoucích pracovníků, kteří perfektně zvládnou své nové role. K tomu patří i výchova nového způsobu komunikace všech zaměstnanců, aby potenciální problémy byly zachyceny ve své rané fázi. Jinými slovy firemní kultura pojistitele musí umožnit komunikaci problémů zdola nahoru k vedení společnosti.

9. Zabezpečení otevřené komunikace s dozorovými orgány – i když jsou pojistitelé zvyklí komunikovat s orgány dozoru, Solvency 2 významně zvýší jejich interakci, stejně tak tomu bude i směrem k ratingovým agenturám na témata optimalizace rizika a kapitálu.

10. Zřízení projektového týmu pro Solvency 2 – stejně jako každý komplexní projekt, i Solvency 2 vyžaduje zřízení centrálního řídícího týmu, který bude dohlížet na implementaci projektu. Jen tak lze zajistit, že celá řada souběžných úkolů bude plně v termínech a promptně budou identifikovány otázky, které by mohly přivést zpoždění. Zastoupení vrcholového vedení, vč. zástupců představenstva a klíčových funkcí (CEO, CFO, CIO, interní audit, aktuár a další) umožní kvalitní implementaci systému Solvency 2.

Vladimír Pulchart