Společnost Willis Towers Watson letos zopakovala svůj globální průzkum připravenosti na IFRS 17. Tento rok jsme získali přes 300 odpovědí od pojišťoven z 50 států. Z Evropy se pak průzkumu zúčastnilo 116 pojišťoven a nás v pražské kanceláři těší, že svými odpověďmi přispělo i 10 pojišťoven z regionu střední a východní Evropy, a to z České republiky, Slovenska, Slovinska a Chorvatska. Mezi těmito účastníky ze CEE najdeme samozřejmě převážně dceřiné pojišťovny nadnárodních skupin (včetně skupin a podskupin na úrovni regionu), provozující životní i neživotní pojištění. Pojďme se na některé výsledky podívat.
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Pavel Nepala
Hlavní závěry z globálního hlediska
Na úvod si řekněme, jaké byly hlavní zprávy z celého průzkumu. Ty jsou popsány podrobněji v tomto článku, avšak dovolím si je shrnout v následujících odstavcích. Předně – zaregistrovali jsme v odpovědích jistou zdrženlivost při hodnocení postupu příprav. Společnosti, které se průzkumu účastnily loni i letos, často letos hodnotily dosažený postup hůře než loni. U tak komplikovaného standardu, jakým IFRS 17 je, se tak ukazuje, že „čím víte více, tím víte méně“ – ponořením do hloubky problému se objevují jeho další a další vrstvy, které je potřeba vyřešit.
Zajímavé jsou celkové náklady a vynaložené úsilí na implementaci standardu z pohledu celosvětového pojistného sektoru. Podle globálních výsledků WTW odhaduje, že celkem bude potřeba ještě více než deset tisíc zaměstnanců na plný úvazek, aby pojišťovny standard do konce roku 2022 zavedly. Celkové náklady pak šplhají až k 15–20 miliardám dolarů – je zřejmé, že drtivou část ve svých rozpočtech nesou velké nadnárodní pojišťovací skupiny (24 největších skupin odhadovalo své náklady v rozmezí 175–200 miliónů dolarů).
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Další „poslední“ varování
Z hlediska příprav na standard bylo dosaženo poměrně významného pokroku – okolo dvou třetin účastníků letos odhadovalo, že už jsou za polovinou implementace (oproti 42 % v roce 2020). Region EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika) v tomto ohledu hlásí ještě lepší výsledek, a to že 74 % má za sebou více než polovinu příprav. Asi nejdále jsou pojišťovny s analýzou dopadů a definováním metodologie, zatímco významné úsilí bude potřeba věnovat oblastem jako je plánování, generování ekonomických scénářů, zveřejňování informací nebo automatizace výpočtů a dokumentace pro audit. Z hlediska metodologie pak pojišťovny často hlásily, že se potýkají s přechodem na nový standard (transition), pasivním zajištěním a úpravou o riziko (risk adjustment). Dialog s auditorem byl jmenován jako jedno z významných rizik.
A jak je na tom střední a východní Evropa?
Stručně řečeno – nijak významně odlišně od zbytku pojišťoven z Evropy. Jak se dalo očekávat, náklady na zavedení IFRS 17 jsou pro pojišťovny ze CEE nižší a stejně tak týmy pracující na implementaci jsou menší než u pojišťoven z větších trhů – zde byl asi největší rozdíl oproti globálním nebo evropským výsledkům. Je zřejmé, že hlavní část nákladů je alokována na úrovni mateřských společností, které mají sídlo zpravidla mimo CEE. Relativně významný rozdíl je pak vidět při porovnávání dosaženého postupu implementace. Už při vyhodnocování loňského průzkumu jsme si všimli, že pojišťovny z regionu CEE se hodnotí o něco optimističtěji než ostatní účastníci průzkumu. Letošní odpovědi tuto odlišnost jen potvrdily, a to zejména v oblasti přípravy cash-flow modelů, výpočetního nástroje nebo přípravy dat.
Z grafu je patrné, že se evropské pojišťovny budou muset v dalších měsících více soustředit na postup v přípravě dry runs a výpočtu citlivostních analýz, generování ekonomických scénářů, externího vykazování, plánování, automatizace výpočtů nebo třeba dokumentaci výsledků pro audit. To je společný znak prakticky pro všechny pojišťovny účastnící se průzkumu, nicméně zde bychom chtěli podotknout, že některá témata jsou řešena spíše na úrovni mateřských společností, a nemusí to být priorita pro jejich dceřiné společnosti ve střední a východní Evropě.
Mohlo by vás zajímat: Lukáš Kovanda: Skanzen Evropa. Nemoci eurozóny Evropská centrální banka nevyléčí
Další rozdíl v odpovědích jsme zaznamenali u otázek na využívání externí podpory během implementace. Zatímco pro již využívané externí služby byly odpovědi z regionu EMEA a CEE relativně shodné (nejčastěji je externí podpora využívaná pro vývoj metodologie a předpokladů), ve výhledu do budoucna se odpovědi lišily – zatímco na celoevropské úrovni pojišťovny předpokládají pomoc ve validaci a nezávislém posouzení výsledků nebo v implementaci výpočetního nástroje, účastníci ze CEE i v následujících měsících zamýšlejí poptávat podporu při plnění požadavků na data a v dalším vývoji metodologie.
Zajímavé je se také podívat na to, jak pojišťovny hodnotí dopady IFRS 17 na různé procesy. Nejprve můžeme říct, že v porovnání s rokem 2020 mají pojišťovny o něco konkrétnější představu – dvě pojišťovny ze střední východní Evropy dokonce konstatují, že mají jasný názor o konkrétních dopadech.
Z grafu je zřejmé, že region CEE vidí téměř ve všech hodnocených oblastech významnější dopady než pojišťovny z regionu EMEA. V tomto ohledu bychom chtěli poznamenat, že z globálních výsledků vyplývá, že jako nejvýznamnější hodnotí dopady v daných oblastech pojišťovny z Asie a také samostatné pojišťovny. Pokud to vztáhneme na region CEE, mohla by se nabízet interpretace výše uvedeného grafu v tom smyslu, že pojišťovny ze CEE při zavádění IFRS 17 cítí příležitost vylepšit interní procesy, a proto si vyhodnotily dopady nového standardu jako významnější.
Mohlo by vás zajímat: Fúze pojišťoven UNIQA a AXA byla završena
Co se týče konkrétních oblastí, tak největší dopady vidí pojišťovny v plánování a v auditu, pojišťovny ze CEE ještě přidávají významné dopady v oblasti ostatního výkaznictví (podle Solventnosti II nebo lokálních účetních standardů). Z těchto odpovědí zaujme hlavně shoda nad dopady v oblasti plánování – z přechozího grafu je patrné, že v této oblasti pojišťovny nezaznamenaly výraznější posun v přípravách. Může tak vyvstat otázka, zda bude necelý rok a půl zbývající do účinnosti standardu stačit.
Zároveň je z odpovědí patrné, že oblastmi s nevýznamnými předpokládanými dopady jsou nacenění a podoba produktů, řízení rizik, investiční strategie a odměňování. Ještě dodejme, že jedna pojišťovna ze střední a východní Evropy navíc předpokládá velmi významný dopad IFRS 17 do IT infrastruktury a také významný dopad do upisovacího procesu (tyto odpovědi jsou vidět v grafu jako „jiné“).
Pojišťovny očekávají změnu některých současných výkonnostních indikátorů (KPIs), a to zejména těch, které jsou založené na zisku (Embedded Value, combined ratio apod.), novém obchodu (hodnota nového obchodu) nebo návratnosti kapitálu (RoE). U těchto ukazatelů je možné očekávat po přechodu na IFRS 17 jistou změnu v jejich výpočtu. Je nutné podotknout, že 40 % středoevropských účastníků žádné změny v KPIs neočekává.
Z hlediska metodologických obtíží se pak výsledky CEE (a vlastně i celé Evropy) nijak významně neliší od globálních – otázky okolo transition a risk adjustment byly jmenovány jako nejobtížnější.
Mohlo by vás zajímat: Zdraví na pracovišti. Jaká je aktuální situace?
Závěrem
Pokud zůstaneme u sportovní terminologie použité v názvu článku – je zřejmé, že cílová rovinka čeká pojišťovny za rohem. Rozhodně to však není cílová rovinka hladké čtvrtky, spíš nás ještě před cílem čeká nějaký ten vodní příkop z běhu na 3 km překážek.
Myslím, že existuje několik oblastí, které zasluhují zvýšenou péči pojišťoven – například zmiňované plánování, které pojišťovny identifikovaly jako proces silně ovlivněný novým standardem, avšak zároveň nevykázaly pro plánování žádný významný pokrok v implementaci. Příprava dokumentace a auditu výsledků je určitě také relativně vysoko na žebříčku priorit.
Mohlo by vás zajímat: Lékaři si loni polepšili o 11 %
Asi nejvýznamnější pozornost zasluhuje automatizace procesů a výpočtů v rámci IFRS 17. Ta nemusí být všemi viděna jako stěžejní, ale právě zautomatizování celého procesu pomůže pojišťovnám zvýšit rychlost výpočtů a přípravy reportů, eliminovat manuální činnosti, a tím pak dát možnost soustředit vzácné zdroje na následné analýzy výsledků, snížit chybovost, nebo plně kontrolovat celý proces od přípravy dat až ke konečným výsledkům. Automatizace tak může z pojišťoven sejmout velkou zátěž a na další závod pak mohou být mnohem lépe připraveny s jistotou, že jim už žádný budoucí běh nevezme tolik sil.
Miroslav Kotaška
Manager – Insurance Consulting and Technology
Willis Towers Watson
Komentáře
Přidat komentář