Pan S. byl hrdým majitelem legendárního vozu Ferrari 500 Testarossa Spider Scaglietti z roku 1956. Zrovna ve chvíli, kdy v roce 1997 navštívil „rodiště“ italských aut s vzepjatým koněm na kapotě, totiž město Maranello, někdo mu jeho chloubu na čtyřech kolech ukradl ze dvora motelu.
Po devítiletém procesu vyplatila pojišťovna z havarijního pojištění za krádež sumu 350 000 eur. V průběhu let a policejního vyšetřování bylo nalezeno a majiteli předáno několik součástí vozidla, mimo jiné i dvanáctiválcový motor. Ten prodal autodíly svému advokátovi.
V roce 2015 byl jinému sběrateli veteránů v Itálii nabídnut stejný typ ferrari, ovšem bez motoru a se zjevně pozměněným identifikačním číslem. Ten byl s případem obeznámen a znal historii auta. Spojil se neprodleně s pojišťovnou, kde bylo auto havarijně pojištěno, a zakoupil od ní vozidlo.
Mohlo by vás zajímat: Vienna Insurance Group uspěla v zátěžovém testu EIOPA
To se ale nelíbilo advokátovi, který požadoval zbývající části automobilu pro sebe prostřednictvím prozatímního opatření v právní při. Protistranou byl sběratel a jeho komanditní společnost; pojistitel vystupoval ve sporu na straně sběratele a jeho firmy.
Klausule v pojistných podmínkách: pojistitel se stává vlastníkem, ale…
Sporná byla otázka, kdo byl vlastně v tu chvíli majitelem ferrari. V pojistných podmínkách havarijního pojištění je obsaženo ustanovení, že se pojistitel stává vlastníkem, nebylo-li vozidlo nalezeno a vráceno do měsíce od nahlášení škody. Vrchní soud v Karlsruhe však označil tuto klausuli jako překvapivou a znevýhodňující. Označil ji proto za neúčinnou (rozhodnutí z 15. 11. 2017, 9 W 30/17).
Mohlo by vás zajímat: Vzor pro Česko? V Kirkwallu vzrostlo pojištění auta o 22 %
V případě veterána má pojištěná osoba – na rozdíl od běžného užitného auta – mnohem větší zájem na tom, aby daný konkrétní auto vlastnila. A tomuto jeho zájmu neodpovídá pravidlo, podle něhož má ztratit vůz ve prospěch pojišťovny, je-li po jeho odcizení znovu nalezen. Především podle soudce nepředstavuje daná klausule v případě „oldtimery“ žádné přiměřené vyrovnání mezi ekonomickými zájmy pojistníka a pojišťovnou.
Hodnota roste dynamicky
V případě veterána je nesporné, že existuje reálná možnost navýšení jeho hodnoty v čase. A toto zhodnocení mohlo být – podle vývoje na trhu veteránů – v období mezi ukradením v roce 1997 a jeho nalezením o dvacet let později – velmi podstatné. Pokud má pojišťovna podle pojistných podmínek nárok na převedení vlastnictví auta v případě jeho opětovného nalezení od původního majitele, představuje to vlastně spekulativní obchod ve prospěch pojistitele a v neprospěch původního majitele a zákazníka. A to nemá nic společného s běžným smyslem a účelem sjednávané pojistné smlouvy.
Pozbytí veterána a jeho nové vlastnictví ze strany pojišťovny je za těchto okolností nejen překvapivým ustanovením pojistných podmínek, ale současně také nepřiměřené znevýhodnění. A neúčinností této klausule nevznikají pojišťovně také žádné neakceptovatelné a neúnosné ztráty. Má nárok na vyrovnání s majitelem veterána na základě poskytnutého pojistného plnění po znovunalezení předmětu pojištění (auta).
Mohlo by vás zajímat: Zajímavost: Budou v budoucnu ošetřovat nemocné roboti?
Advokát svůj proces ztratil: nárok na vydání nenáležel jemu, ale stále původnímu vlastníkovi vozidla. Kupní smlouva na motor nemohla být vykládána tak, že by se vztahovala na celé auto.
Precedens pro jiné země?
Klausule o nabytí vlastnického práva k vozidlu existuje i v pojistných podmínkách dalších zemí. Zda by soudy těchto států rozhodovaly o ustanovení stejně, tedy ve prospěch pojistníka, není jasné. V poslední době není známo, že by se řešil podobný spor i jinde.
Podle soudu v Karlsruhe by bylo přiměřené, kdyby pojišťovna dala klientovi na výběr, zda chce zaplatit zpátky pojistné plnění a zůstane majitelem, anebo zda přenechá pojišťovně vlastnické právo na znovunalezený předmět a ponechá si pojistné plnění. A pokud se zákazník do jednoho měsíce nevyjádří, přechází právo volby na pojistitele.
Komentáře
Přidat komentář