Konec IŽP v nabídce pojišťoven: unáhlený krok, anebo pojišťovny opouštějí potápějící se loď?

Je faktem, že současná makroekonomická situace a nízké úrokové sazby dávají pojišťovnám „zabrat“. To se ale týká zejména produktů s fixním garantovaným výnosem, v našich podmínkách reprezentovaných hlavně kapitálovým životním pojištěním. V investičním životním pojištění, do kterého již před lety pojišťovny překonvertovaly valnou většinu svých kmenů, přece investiční riziko nese plně pojistník a ten může investovat i do dynamických portfolií. To byl ostatně jeden z důvodů jeho vynalezení. Že by pojišťovací koncerny nyní neuměly najít investičního manažera, který by na dlouhém horizontu zvládl vygenerovat alespoň nějaký výnos? Těžko věřit.

Uvedená makroekonomická situace přitom trvá víceméně už několik let, stejně jako zátěž akvizičních nákladů, které meziročně dokonce klesají. Jinými slovy, pokud nějaká pojišťovna dnes tvrdí, že „nemůže slibovat kladný výnos“, znamená to, že klientům celé roky prodávala produkty, které „nedávají smysl“? Pokud toto věděla, proč je v té době aktivně tlačila distribučními kanály? Kromě podivného sdělení zákazníkům tím samozřejmě torpéduje také propagační aktivity asociace pojišťoven, která ještě nedávno ústy svého ředitele tvrdila, jak IŽP „je pro klienty výhodné v případě, kdy v něm setrvají delší dobu“. Jistě, od profesí politologa Jana Matouška asi nelze po relativně krátkém pobytu v pojišťovnictví očekávat produktové analýzy. Ale tato argumentace jen podporuje mínění progresivní části finančně-poradenské veřejnosti, která dlouhodobě poukazuje na fakt, že IŽP jako nástroj akumulace kapitálu ztratilo konkurenceschopnost – zejména díky vysokým nákladům. A že jeho podpora formou státního příspěvku je nanejvýš sporná.

Výše uvedená kritika se ovšem v žádném případě netýká IŽP nastavených tzv. na rizika, kde je „spořící“ složka maximálně potlačena. Ty poradci valně pokládají za nadále perspektivní produkt, který místo na trhu určitě má. Byznysem se tak nese jiné zdůvodnění: a sice, že za daným krokem je právě narůstající ztráta důvěry externích distribučních kanálů. Ty měly být zřejmě nahrazeny Fintech-like alternativami, ale tato vize se u složitého, vztahového produktu jako je životní pojištění plní jen ztuha. A „investičko na spoření“ se prostě v dnešní době většina nezávislých poradců, kteří distribuci životního pojištění dominují, bude zdráhat sjednávat. O stále poučenějších klientech ani nemluvě…

Precedentní krok jedné z největších pojišťoven v ČR tak provázejí nadále otazníky. Bude zajímavé sledovat, zda se k němu ve své nabídce připojí i další pojišťovny, případně jak. Pokud tak ale učiní, měly by si uvědomit, že podobnými komentáři v prvé řadě zpochybňují svou vlastní minulost a dosavadní strategii. V neposlední řadě tak trochu vypouští rybník, který roky vydávaly za jeden z pilířů svého podnikání. Nebo bylo skutečným cílem IŽP pouze odlehčit kmeny o nepohodlné „kapitálovky“ s fixním výnosem? Čas ukáže.