Velké téma, které hýbe celou společností, je růst inflace. Jaký bude podle vašeho názoru vývoj v této oblasti? Někde už jsem zaznamenal až panické zprávy, že inflaci zabrzdí jen měnová reforma…
Zas až tak velký pesimista nejsem… (úsměv) Je ale velká škoda, že nemáme euro. Ekonomicky bychom na něj určitě dosáhli, a když ho používají Slováci, tak nevidím žádný důvod, proč bychom to nezvládli i my. Je prostě rozdíl zvládat finanční a ekonomickou krizi současných rozměrů s eurem a s Bruselem za zády. My jsme poměrně malá země a bez zázemí evropských institucí se dnes jen těžko obejdeme. To je podle mě zcela bez debaty. Ale taková je situace, rostoucí inflace je opravdu strašákem.
Ke složité ekonomické situaci přispělo také to, že lidé dostávali v minulých obdobích s nadsázkou řečeno spousty společenských výdobytků zadarmo a bez jakékoli práce. To mně osobně velmi vadí. Když někdo chce pracovat, tak ať je společnost nastavená tak, aby si slušně vydělal a mohl žít hezký život. Když člověk pracovat nechce, jeho problém, ale nemůže pak neustále vyžadovat další a další služby zadarmo, a ještě k tomu nejlépe plošně. Vláda by tady měla být od toho, aby dělala zodpovědnou politiku, a ne že bude své občany konstantně uplácet.
Důležitou otázkou, která v loňském roce doslova nahlodala samotný základ českého pojišťovnictví, bylo přiklepnutí monopolu Pojišťovně VZP na zdravotní pojištění cizinců. Vypadá to, že tento zásah bývalé politické reprezentace bude brzy upraven, přesto, co jste si říkal v tu chvíli, kdy k tomuto nesystémovému kroku došlo?
Napadlo mě, že se vracíme více než 20 let do minulosti a že doba monopolová je zpět. Myslím si, že jsem nebyl sám, komu tohle rozhodnutí doslova vyrazilo dech. Vždyť přeci na demonopolizaci je postaveno české pojišťovnictví. Tržní prostředí je základ zdravého ekonomického vývoje. Ne že bych byl zrovna vyloženě obdivovatel současných Spojených států, ale musíme uznat, že to je jedna z neúspěšnějších ekonomik v dějinách lidstva, která toho dosáhla jen díky tržnímu a konkurenčnímu soupeření. Z tohoto úhlu pohledu bylo zavedení monopolu pro Pojišťovnu VZP jednoznačně špatným krokem. ČPP sice zdravotní pojištění cizinců nesjednává, ale to nehraje žádnou roli. Navíc PVZP je dcera státní firmy… to prostě nemá se zdravým konkurenčním prostředím nic společného.
Mimochodem, když se bavíme o politice, jak hodnotíte vládu Petra Fialy?
Na nějaké relevantní hodnocení je ještě příliš brzy a ani si nemyslím, že jsem povolaný se do analýzy současné vlády nějak detailně pouštět. Pravdou ale je, že se k moci dostali v nebývale obtížném období a že spousty věcí, které mají vliv na naše životy, nebyli, nejsou a ani nebudou schopni nijak ovlivnit. Z různých ekonomických komentářů a studií je už nyní jasné, že jsme na začátku opravdu významné krize, jaká tady dlouho nebyla, a Fialovu vládu tak teprve hlavní boj čeká. Kdybych přeci jen měl něco zkritizovat, tak se opravdu musíme vyvarovat řešení problémů plošnou cestou. To je zcela nesystémové a nic to nevyřeší. Moc současné vládě nezávidím, abych se přiznal. (smutný úsměv)
Jaký je váš názor na oblast, která ještě nedávno byla vnímána jako klíčová pro budoucí vývoj vyspělých zemí. Mám na mysli „udržitelnost“ a s ní úzce spojený „Green Deal“. Nejsme aktuálně v přímém přenosu svědky, když ne úplného konce, tak významného oslabení těchto témat?
K těmto tématům se bezezbytku váže ono příslovečné „byli jsme papežštější než papež“. (smutný úsměv) Myslím si, že Evropská unie postupuje v realizaci těchto vizionářských myšlenek moc rychle. Ale neřekl bych, že jsme v Evropě svědky konce tématu udržitelnosti. Jakkoli ruská invaze na Ukrajině jistě měla v krátkodobém horizontu negativní dopad na snahy snížit naši uhlíkovou stopu, v dlouhodobém horizontu paradoxně může válka dekarbonizačním snahám spíše pomoci. Evropská komise v reakci na invazi vydala plán, který má zbavit EU závislosti na ruských fosilních palivech právě cestou výraznějšího podílu obnovitelných zdrojů energie. Německo a Belgie pak v reakci na válku na Ukrajině oddalují odstavení jejich jaderných elektráren. Státy EU tak vlastně za účelem ukončení nebo alespoň oslabení závislosti na ruských fosilních palivech urychlují některé cíle spojené se zmíněným Green Dealem.
Ale když si vezmeme například oblast vozidel, přiznám se, že jsem očekával daleko rychlejší vývoj, co se hybridů a elektroaut týče. A to nemám na mysli pouze spotřebitelské využití, ale problémy s nimi jsou i v našem oboru. Po počáteční toleranci v cenotvorbě, kdy jsme to vnímali velmi ekologicky a tarifovali je na nejspodnější možné cenové úrovni se postupně ukazuje, že z pohledu autopojištění se bude povětšinou jednat o hodně rizikovou kategorii vozidel. A to jak z hlediska povinného ručení, tak i havarijního pojištění.
Praxe v Německu již nyní ukazuje, že náklady spjaté s havárií elektromobilu bývají vyšší než u aut s klasickým spalovacím motorem. Likvidace má svá specifika, údajně sebemenší poškození baterie či kabelových svazků má vždy vést ke kompletní výměně baterie. V případě totálních škod je problematická hodnota obvyklé ceny vozidla, kterou významně ovlivňuje životnost baterií. Tuto praxi potvrzují i u nás naši likvidátoři. Podle České kanceláře pojistitelů zatím vychází riziko škody o 17 % vyšší než u vozidel se spalovacími motory. Proto i my v tuto chvíli tarifujeme elektroauta podle výkonu motoru, což dostává cenu někde na úroveň vyšších kubatur. V nedávné době proběhly v médiích obrázky hořícího elektrovozidla, které muselo být uloženo na tři dny do speciální lázně. Takže z hlediska autopojištění u nás optimismus nepřevládá.
Co si myslíte o možné renesanci jádra?
Nějakou chvíli jsem působil v Českém jaderném pojišťovacím poolu, a proto můžu říct, že jádro bude asi ta nejjednodušší cesta, jak si zachovat standard, na který jsme zvyklí. A energii z jaderných elektráren zkrátka v Česku vyrábět umíme. Osobně bych se také přimlouval za to, aby došlo k určité úpravě budoucích energetickobyznysových plánů České republiky, i když si uvědomuji, že to je závažný zásah do nastaveného systému, a energie, kterou si u nás vyrobíme, by byla k dispozici v první řadě občanům Česka.
Loni jsme byli také svědky nevídaného řádění větru na jižní Moravě. Pojišťovny celou situaci zvládly naprosto vzorově, a to přesto, že tornádo odhalilo až katastrofální podpojištěnost českých domácností. Jak by se podle vás s tímto problémem měl tuzemský trh vypořádat?
Celý problém má vícero rovin. Výrazně se na celé situaci podílí především prudký růst cen nemovitostí, stavebních prací a materiálu. Pamatuji se, že když jsem v oboru začínal, tak bylo automatické jednou za rok klientovi zavolat a minimálně jednou za tři roky se s ním sejít a probrat aktualizaci všech pojistných smluv. S ohledem na překotný růst cen nemovitostí v posledních letech dnes doporučujeme aktualizovat majetkové pojištění již každý rok. Po loňském tornádu jsme aktivně naše klienty oslovili dopisem, aby si nechali zkontrolovat své smlouvy majetkového pojištění. Reakce z jejich strany byla pozitivní. Navíc u nových smluv již standardně klientům nabízíme možnost indexace pojistných částek. Lidé se pak už nemusejí o nic starat a podle vývoje cen nemovitostí, inflace a dalších ukazatelů se jim pojistné částky u majetkového pojištění valorizují automaticky.
Když se pak ještě vrátíme k tomu moravskému tornádu, tak můžu jen potvrdit, že pojišťovny celou situaci opravdu zvládly naprosto perfektně. Osobně jsem byl na místě hned, jak to sice dovolila, a musím se přiznat, že dokud tu hrůzu a spoušť člověk neuvidí na vlastní oči, tak se tomu dá těžko uvěřit.
Další výzva pro pojistný trh nese název pojištění dlouhodobé péče. Jak vnímáte budoucnost tohoto segmentu a nestane se z něj v kontextu demografického vývoje jeden z nejdůležitějších produktů na trhu?
Tohle téma úzce souvisí s problematikou komerčního zdravotního pojištění. Pamatuji se, že už když jsem do ČPP nastupoval, tak jsem na podobném projektu spolupracoval. Od té doby tento produkt hodnotím jako potenciálně velikou možnost pro český pojistný trh a snažím se udržovat si přehled o jeho vývoji v sousedních zemích. Pojištění dlouhodobé péče pak vnímám jako předstupeň komerčního zdravotního pojištění a jako něco, co by klientům mohlo opravdu pomoci. Je to však opět celé o odvaze politické reprezentace. Minulé vlády se totiž obávaly, že by to lidé pochopili tak, že se jim sníží standard současné zdravotní péče. Je však zcela jasné, že standard zůstane zachován pro všechny a nadstandard zde bude pro ty spoluobčany, kteří budou ochotni si za své zdraví připlatit.
Myslím si, že už dnes do zdravotnictví teče minimálně dvacet procent všech prostředků tímto komerčním způsobem. Příplatky za lepší sádru, v porodnici nebo třeba u zubaře jsou na denním pořádku a lidé si je platí. S kolegy z Rakouska jsme situaci kolem komerčního zdravotního pojištění probírali opakovaně. A oni popisovali, že i u nich měli obavu se do toho pustit, v jistém ohledu Rakousko je hodně levicová a sociální země, ale nakonec to udělali. Nebylo to jednoduché, změny přicházely postupně, ale společnost tento nový model přijala a funguje to.
Je zřejmé, že celá společnost v posledních letech nezažívá příliš pozitivní období. Už jste to naznačil, přesto se zeptám, jak jste si s těmito krizemi dokázali poradit konkrétně v České podnikatelské pojišťovně?
Bylo to celé o dobrém nastavení komunikace. Jak s klienty, tak s partnery, ale samozřejmě se zaměstnanci. Na všech úrovních jsme se snažili být ve společném kontaktu a u zaměstnanců udržovat přesvědčení, že jsou součástí firmy a že se o ně dokážeme postarat. Za sebe jsem vždy preferoval a budu preferovat osobní kontakt. Proto, když to jen trochu šlo, tak jsem striktně po vedoucích pracovnících chtěl, aby se jejich lidé vraceli do kanceláří, aby se co nejdříve začaly obnovovat vzájemné pracovní vazby. A jsem přesvědčen, že se fungování lidí v rámci firmy dokázalo vrátit, i když samozřejmě s výjimkami, do obvyklých pracovních kolejí.
Pozorujete, že by lidé kvůli současným opatřením byli nuceni rušit své pojistné smlouvy, protože mají problém s placením pojistného?
Měli jsme z toho obavu, ale zvýšená storna jsme zatím nezaznamenali, a to u žádného typu produktů. Naopak počet zrušených smluv byl nižší než v předcovidovém období. Za ta léta v pojišťovnictví jsem se naučil hlídat hlavně produkci, storna, škody a pohledávky. Podle těchto parametrů jsem vždy dělal plány a nastavoval odměny. A zatím musím říci, že mi všechny tyto statistiky dělají radost. Na druhou stranu mě samozřejmě děsí růst škodní inflace, na ní se krize opravdu projevuje.
Jak hodnotíte aktuální vývoj na trhu povinného ručení z pozice jednoho z nejvýznamnějších poskytovatelů tohoto produktu u nás?
Do dneška se jedná o produkt, který je mojí srdcovou záležitostí a v ČPP máme pravidelně porady ve velkém týmu, která je na vývoj povinného ručení po všech stránkách zaměřena. Snažíme se povinné ručení neustále vylepšovat a minimálně dvakrát do roka přicházíme s nějakým upgradem. Povinné ručení totiž vždy bude stálicí českého trhu. Lidé i přes stoupající ceny benzinu a nafty jezdí stále stejně a naší povinností je nabídnout jim smysluplný produkt, který je neustále opečovávaný a aktualizovaný.
Česká podnikatelská pojišťovna už tradičně uspěla v 21. ročníku ankety Pojišťovna roku, kde získala dvě zlaté a dvě stříbrné medaile ve čtyřech z pěti kategorií. Jak byste tento úspěch okomentoval?
Úspěch právě v této anketě je pro nás obrovským oceněním práce celého týmu naší pojišťovny. Vítěze totiž nevolí laická veřejnost, ale hlasují v ní profesionální pojišťovací makléři, kteří mají dokonalý přehled o tom, jak pojistný trh funguje. Zakládáme si na vysoké kvalitě servisu, kterou makléřům poskytujeme. Víme, že dobrá úroveň vzájemné spolupráce významně přispívá k našim obchodním úspěchům. Dá se říct, že tato ocenění jsou pro nás nejen odbornou pochvalou, ale i výzvou a motivací do budoucna.
Na závěr se zeptám, zdali byste se mohl podělit s nějakou důležitou profesní zásadou, která vám ve vaší bohaté kariéře vždy dobře posloužila?
V průběhu rozhovoru jsem zmiňoval, že mám rád sportovní prostředí. A s úspěchem týmu je spojeno kvalitní vedení silné osobnosti v čele. Přesně o to se snažím v České podnikatelské pojišťovně. Firma – to jsou zaměstnanci, bez správných lidí to nefunguje. Snažím se je motivovat, vést a působit na ně pozitivně – to je mé profesionální motto (úsměv).
Děkuji Vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář