Jiřina Nepalová: Z rodinné firmy jsme vybudovali silného evropského makléře

Jiřina Nepalová: Z rodinné firmy jsme vybudovali silného evropského makléře
Jiřina Nepalová: Z rodinné firmy jsme vybudovali silného evropského makléře

Po bezmála třiceti letech se příběh českého pojišťovnictví dočkal nového pokračování. Česká asociace pojišťoven vydává čtvrtý díl Dějin českého pojišťovnictví, který mapuje dynamickou proměnu oboru od roku 1990 až do současnosti. Rozsáhlá publikace nepřináší jen fakta a klíčové milníky, ale ožívá především díky osobním vzpomínkám a příběhům lidí, kteří podobu moderního pojistného trhu sami utvářeli. Výraznou stopu v moderním českém pojišťovnictví zanechala také Jiřina Nepalová, zakladatelka a ředitelka Renomia Group, která se z rodinné firmy založené v Hranicích na Moravě vypracovala mezi největší pojišťovací makléře ve střední a východní Evropě. V rozhovoru vzpomíná na své začátky v České státní pojišťovně, rozhodnutí pustit se se svými syny do vlastního podnikání i první kroky při budování společnosti. Přibližuje také zahraniční expanzi Renomia, význam rodinného charakteru firmy a spolupráce mezi generacemi, roli pojišťovacího makléře i změny, které do oboru přinášejí digitalizace a umělá inteligence.


Publikaci Dějiny českého pojišťovnictví je možné získat ZDE.


Jak jste se k pojišťovnictví dostala?

To bylo dávno předtím, než jsem vůbec mohla přemýšlet o tom, že někdy založím firmu. Mojí první zkušeností bylo už v roce 1978 zaměstnání v tehdejší České státní pojišťovně. Tenkrát hledali někoho, kdo má elektrotechnickou průmyslovku, protože potřebovali likvidátora pro technická rizika. Tehdy jsem pracovala v projekci a oni mě díky tomu vzdělání objevili a oslovili. Za krátkou dobu jsem se dostala k likvidaci v podstatě všech druhů pojistných událostí ze všech oblastí. Bylo to náročné, ale mě to opravdu bavilo.


Mohlo by vás zajímat: Jaroslav Mesršmíd: Dějiny pojišťovnictví jsou dokladem o vyspělosti oboru


V roce 1989 přišla revoluce. Jak se vaše práce změnila?

Česká státní pojišťovna se transformovala a rozdělila se na pojištění podnikatelů, pojištění zemědělských rizik a pojištění občanů. Já jsem byla v Hranicích na Moravě pověřena vybudováním agentury pro průmyslová rizika. Takže jsem z pozice likvidátorky z terénu přešla rovnou na pojišťování průmyslu, který v té době přecházel do soukromých rukou. Musela jsem vytvořit tým, tehdy po revoluci nás tam bylo asi osm. A byli to většinou lidé mimo obor. Začala hektická doba, kdy se spustila privatizace, o klienty tedy nebyla nouze. Se změnami vlastníků firem zároveň zanikaly jejich původní pojistky a my jsme novým majitelům navrhovali řešení, jak transformované společnosti pojistit. Tehdy se všichni učili, co to vlastně je podnikání, jaká má úskalí a jak nastavit pojištění, aby v případě škody nebylo podnikání ohroženo. Museli jsme se naučit, jak funguje účetnictví firem, abychom mohli nové pojistky správně nastavit.

Kdy přišel impulz rozjet vlastní firmu?

Jeden můj známý tehdy koupil samoobsluhu a přišel za námi, že ji potřebuje pojistit. Pojistku jsme sepsali a uzavřeli. Už tenkrát byly u nás v Hranicích na náměstí konkurenční pojišťovny a od jedné z nich tento náš známý dostal nabídku pojištění na takzvanou novou cenu. To znamenalo, že zatímco my ve státní pojišťovně bychom mu například v případě požáru vyplatili jen účetní hodnotu majetku, konkurence by mu zaplatila náklady na znovupořízení v plné výši. Nastala tak situace, kdy jsem zájemcům o pojištění vysvětlovala, co si mají pojistit, ale také jsem uvedla nevýhody, a tak si pojištění nakonec často sjednali u konkurence. To mě opravdu netěšilo, ale prodávat objektivně horší službu pro mě bylo nepřijatelné.

Takže jste si řekla, že budete nabízet makléřské služby?

Doma jsem o té situaci mluvila a bylo poznat, že mě to trápí. Starší syn Pavel v té době studoval na Sorbonně, tak začal zkoumat, jak pojišťovnictví funguje ve Francii. Obešel tam tehdy snad všechny asociace a zjistil, že tam není žádný byznys, který by nevyužíval služeb pojišťovacího makléře. Zavolal mi a říká: „S Jirkou jsme se domluvili, že bude nejlepší, když si založíš firmu – a my ti s ní pomůžeme. Počítej ale s tím, že to budou jen dva roky, pak si půjdeme vlastní cestou.“ Tak jsem založila APS Hranice, s. r. o. Společná práce, pojišťovnictví, ale také rozvoj rodinné firmy začaly Jirku a Pavla natolik bavit, že jsme spolu už dvaatřicet let. Výsledkem je, že se nám podařilo vybudovat velkou a uznávanou firmu. Stále nás to baví, naše práce nám dává smysl – hlavně proto, že je to služba prospěšná lidem i firmám.


Mohlo by vás zajímat: Vladimír Mráz: Vzpomínky jednoho z architektů moderního pojistného trhu


Jak se vám dařilo firmu rozvíjet?

Začátky nebyly jednoduché. Musela jsem zastavit rodinný dům a na rozvoj jsme si půjčili od banky. Přesvědčit klienty, aby se svěřili do péče firmy, která na trhu začínala, také nebylo snadné. Firmy v okrese a jejich vedení jsem znala, protože v pojišťovně jsme s nimi spolupracovali, ale malá firma APS Hranice si musela vydobýt pozici na trhu, a především získat důvěru klientů, kteří o nás předtím neslyšeli. Doma jsme měli pevnou telefonní linku a Zlaté stránky. A tak jsme volali do firem napříč republikou a domlouvali si schůzky. Klienty se nám dařilo přesvědčit zejména tím, že pojišťovnictví rozumíme a máme dostatečný tým, který se o ně postará. Zaujalo je to, že se zbaví starostí a že pro ně zajistíme výhodné pojištění, budeme vyjednávat v jejich prospěch a pomůžeme jim řešit škody.

Co bylo z vašeho pohledu pro klienty tou největší přidanou hodnotou?

Věděli jsme, že je nutné zjistit, jak je firma zabezpečená proti rizikům, která souvisejí s její činností, a co přesně je potřeba pojistit. Takže hned první myšlenka byla, že si najmeme rizikového manažera, což tehdy nikdo z konkurentů neměl. Rizikový manažer procházel areály, zpracovával analýzu rizik a my jsme navrhovali pojištění. Zkušenosti a znalost podmínek pojištění nás vedly k tomu, že jsme jednali s pojistiteli o rozšíření smluvních ujednání, která jsme pro naše klienty následně i prosadili. Tohle know-how nám hodně pomáhalo k získání nových klientů, později se k tomu přidaly i dobré reference a doporučení.

A pak jste se začali z Hranic na Moravě rozšiřovat…

Jako první jsme založili pobočku v Přerově, následovalo Brno, kam později firma přesídlila. Jirka, který studoval vysokou školu v Karviné, založil pobočku v Ostravě. Pavel tehdy studoval vysokou školu v Praze, takže se ujal založení pobočky v Praze. Jedni z prvních zaměstnanců byli také Jirkovi a Pavlovi spolužáci, například Michal Čajka, který je s námi dosud a výrazně pomohl rozvoji společnosti Renomia. Zafungovalo spojení nadšených a odvážných mladých lidí a moje patnáctileté zkušenosti z pojišťovnictví. Začalo se nám dařit.

Někdy v roce 1998 přišel Pavel s tím, že se musíme rozšířit za hranice. Já jsem v první chvíli myslela, že mluví o Hranicích na Moravě a že máme založit třeba pobočku v Olomouci. On měl ale na mysli expanzi do zahraničí. Viděl, že země na západ od nás jsou v oboru mnohem dál, a tak se rozjel do světa a začali jsme rozvíjet mezinárodní vztahy. Znamenalo to tehdy hodně času v letadle a energii vloženou do budování vztahů s partnery. Pro budoucnost společnosti Renomia to bylo velmi důležité.

Jak jste na to šli?

Pavel začal intenzivně navazovat partnerství se světovými hráči v oboru. Vstoupili jsme do několika sítí, například Worldwide Broker Network (WBN). Získali jsme mnoho přátel, spoustu kontaktů a najednou se nám začal svět otevírat. Současně Jirka sehrál významnou roli v tom, že jsme dříve, než ostatní začali investovat do informačních systémů, intranetu a vzdělávání. Všechny vydělané peníze jsme dali do dalšího rozvoje firmy, což bylo klíčové rozhodnutí pro budoucnost. I když to znamenalo, že jsme léta bydleli ve skromných podmínkách, neměli dovolenou, téměř žádné volné víkendy a najezdili desítky tisíc kilometrů starým favoritem.


Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Pojištění musí stát na realitě, ne ideologii


Neotevírali jste tedy pobočky na Západě, ale budovali jste kontakty, abyste se dostali na zahraniční klienty působící v Česku?

Přesně tak. Zahraniční firmy, které investovaly v regionu střední a východní Evropy, často využívaly společnost Renomia. Mezinárodní makléři, členové sítí, ve kterých jsme byli velmi aktivní, nás žádali, abychom se o jejich klienty postarali. Vždy pro nás bylo velmi důležité nezklamat důvěru partnerů.

Kdo byl takový velký mezinárodní klient, kterého jste tehdy získali?

Například tehdejší největší telekomunikační společnost u nás. Na výběrové řízení, které tato firma vyhlásila, jsme se pečlivě připravovali, nic jsme nepodcenili. V Londýně, který je centrem evropského pojišťovnictví, jsme zjišťovali, jaké možnosti můžeme nabídnout. A díky tomu jsme zvítězili a porazili konkurenci v čele s jednou z největších světových firem.

Jiřina Nepalová 2026 1

To jste se stále ještě jmenovali APS Hranice?

Krátce předtím nám jeden velký tuzemský klient řekl, ať se s tímhle názvem do velkých výběrových řízení ani nehlásíme. APS z Hranic na Moravě zřejmě nebudila u velkých firem dostatečný respekt. Tak jsem mu řekla, že jestli je problém v názvu, tak ho změníme. Za měsíc jsme se jmenovali Renomia a z Hranic jsme se přestěhovali do Brna.

Devadesátá léta ale také znamenala první velké povodně v roce 1997, které zasáhly hlavně Moravu.

Ano, to bylo velmi náročné. Pojišťovny a pojišťovací makléři ale cítili povinnost pomoci lidem a firmám v nelehké situaci. V postižených místech jsme měli spoustu klientů, kterým jsme pomáhali řešit škody. A pomáhali jsme i lidem, kteří ani nebyli našimi klienty, ale byli povodněmi zasaženi a s likvidací neměli zkušenosti. Bylo to velké poučení jak pro pojišťovací trh, tak pro klienty. Riziko záplavy se tehdy podceňovalo, některé firmy měly sjednaný nízký limit. Pojištění přerušení provozu bylo sjednáváno jen velmi ojediněle. Typicky se o tom přemýšlelo tak, že to se nemůže stát, záplava tady nikdy nebyla, jsme přece na kopci… To ale neplatilo ani v roce 1997, ani dnes, příroda si s námi prostě zahrává. Zároveň tyto první velké povodně ukázaly i to, jak přínosná je role pojišťovacího makléře.

Vaše firma hodně vyrostla, přesto kladete stále důraz na to, že jste firma rodinná. A z toho vycházejí i hodnoty, kterými se prezentujete…

Pocházím z křesťanské rodiny, u nás se vždy dbalo na dodržování Desatera. Přemýšleli jsme o definování hodnot i pro naši firmu. Hodnoty se staly návodem nejen pro to, jak se chovat ke klientům a k sobě navzájem, ale také určitým vodítkem, jaké vlastnosti hledat při výběru budoucích kolegů. Věřím, že i díky hodnotám Renomia rychle rostla. Vždy nám záleželo na tom, aby je sdíleli i kolegové, aby byly určitým pojítkem pro ty z nás, kteří pracují na různých místech, tráví čas v terénu a nejsou spolu v každodenním kontaktu.

Když nás bylo v roce 2012 už okolo čtyř set, zamysleli jsme se nad tím, zda na začátku definované hodnoty jsou skutečně blízké všem ve firmě. Zajímalo nás, jak to kolegové vnímají a co si o tom myslí. Oslovili jsme zahraničního kouče a uspořádali několik workshopů, na kterých jsme se vzájemně snažili pojmenovat a najít hodnoty, které nás nejvíc spojují. Výsledné hodnoty vybrané z celkem dvanácti stovek lístečků byly velmi podobné těm původním, ale zároveň byly srozumitelnější: spolehlivost, rozvoj, dobré vztahy, služba a nadšení. Od té doby si zároveň každý rok 12. prosince připomínáme Den hodnot.


Mohlo by vás zajímat: Martin Diviš: Pojišťovna je pro mě srdeční záležitost


K rodinné firmě patří i otázka předání řízení další generaci. Vy každopádně máte štěstí, že vaši dva synové byli u jejího založení a jsou s vámi dodnes…

Určitě jsem měla velkou výhodu, že Jirka a Pavel, kterým tehdy bylo nějakých dvacet jednadvacet let, se zapojili do budování firmy a začalo je to bavit. Vzájemné pochopení někdy i rozdílných názorů, vysvětlování a komunikace, to jsou dle mého názoru nutné podmínky úspěšné spolupráce. Dokázali hodně pracovat a také přivedli do firmy mladé talentované lidi. Odvaha, nápady mladých lidí, znalost jazyků a další přednosti mladé generace ve spojení s životními zkušenostmi starší generace u nás fungují dlouhodobě. Věřím, že budujeme naši společnost takovou, že je zajímavé v ní pracovat a že poskytne atraktivní příležitosti i mým vnoučatům.

Kde všude teď působíte?

Dnes jsme ve třinácti evropských zemích. Zatím poslední zemí, kam jsme expandovali, bylo Rakousko, z čehož máme velkou radost. Koupili jsme podíl v rodinné firmě Steinmayr & Co s padesátiletou historií. Posilujeme i ve stávajících zemích, letos to bylo v Polsku a v Chorvatsku, kde jsme koupili podíly v zajímavých firmách. A další expanzi plánujeme.

Dalším mezinárodním rozměrem firmy Renomia je její partnerství se společností Arthur J. Gallagher & Co. Čím je pro vás důležité?

Společnost Arthur J. Gallagher & Co. je od roku 2019 minoritním akcionářem společnosti Renomia, máme k sobě velmi blízko a naše vzájemná spolupráce funguje skvěle. Opět se, podobně jako když navazujeme partnerství po Evropě, potkaly dvě firmy, které sdílejí stejné hodnoty, což je pro nás klíčové. I když je dnes Gallagher třetí největší pojišťovací makléř na světě a firma je na newyorské burze, stále si zachovává rodinný charakter. V čele firmy s bezmála stoletou historií je rodina zakladatele Arthura J. Gallaghera. Spojení se společností Gallagher nám umožňuje postarat se o naše klienty kdekoli na světě, to je hodně důležitá výhoda. Když firmy expandují, nemusejí řešit pojištění zvlášť v každém státě či regionu, to za ně s pomocí našich zahraničních partnerů uděláme my. Mezinárodní rozměr je důležitý i pro naše kolegy, je to něco, co je láká, aby v Renomia pracovali. I proto hodně investujeme do vzdělání mladých, kteří k nám nastupují. Dáváme lidem možnost se kariérně posouvat, získávat zkušenosti nejen z českého, ale i mezinárodního pojistného trhu.

Říká se, že mladí jsou dnes trochu pohodlnější, že nemají někdejší pracovní návyky.

V Renomia pracuje hodně mladých lidí, někteří přicházejí přímo z vysokých škol. Většinou mě překvapuje, jak rychle se učí, umějí pracovat s digitálními nástroji, zajímají se o umělou inteligenci a o to, jak můžeme dělat práci efektivněji, mít více času na setkávání s klienty a více času pro sebe. Nutným předpokladem je, že to, co dělají, je také baví. Přát si čas pro přátele, rodinu, koníčky, to chceme přece všichni. Život však někdy přinese období, kdy musíte více zabrat. Zejména když toužíte po úspěchu. Mladým lidem věříme, jsou budoucností firmy Renomia, a proto se připravujeme na větší spolupráci s vysokými školami a chceme studentům zajímavý svět pojišťovnictví přiblížit.

Velké téma pro všechny hráče v pojišťovnictví je digitalizace. Platí to i pro vás?

Do digitalizace investujeme hodně, protože díky ní máme dlouhodobě udržitelnou, moderní a bezpečnou digitální platformu pro efektivní službu klientům. Máme vlastní vývojářský tým, ale také spolupracujeme s externími firmami. Hlavní páteří je náš informační systém, který právě výrazně modernizujeme. Dále to jsou nástroje, které slouží pro vytváření nabídek pojištění pro podnikatelská rizika a následně i srovnání nabídek od pojišťoven. Dalším přínosem je ukládání dat a vytváření detailních reportů a vyhodnocování vývoje pojištění klienta tak, aby se o struktuře pojištění a potřebách rozhodoval na základě relevantních analýz a informací. Jedinečný je také náš systém digitalizace flotil. S digitalizací obecně a s využitím umělé inteligence souvisí řada našich významných investic, které jsou nutné pro další rozvoj, ale také pro zajištění bezpečného prostředí, které po našem oboru požaduje regulace.


Mohlo by vás zajímat: Jitka Chizzola: D.A.S. začínala šesti lidech. Dnes je synonymem právní ochrany


Kromě technologií se hodně mluví také o odpovědnosti firem vůči životnímu prostředí. Je pro vás tenhle rozměr důležitý?

Člověk nemusí být zrovna odborník na životní prostředí, aby vnímal klimatické změny a rizika, které způsobilo lidstvo svým mnohdy neodpovědným chováním k planetě. Zvyšuje se počet škod, přibývá požárů, záplav nebo ničivých vichřic. Není mi to jedno. Ráda sbírám léčivé byliny, a když chodím krajinou, vnímám, jak se mění. Na druhou stranu jsou tu i optimistické změny – některé regiony, ve kterých se dřív skoro nedalo dýchat, se změnily k lepšímu.

Když se ohlédnete za svou kariérou, co byly hlavní příčiny vašeho úspěchu?

Když to vezmu postupně, tak na začátku to, že práci v oboru jsem si zamilovala hned, když jsem nastoupila do pojišťovny. V devadesátých letech jsem se mohla pustit do podnikání, které mě lákalo. Klíčové pro úspěšný vývoj naší firmy bylo, že se ke mně připojili moji synové Pavel a Jirka. Bez nich by Renomia nebyla tam, kde je dnes. Důležité bylo naše rozhodnutí, že vydělané peníze půjdou na rozvoj firmy. Pak to byl mezinárodní rozvoj, propojení s nejlepšími hráči na trhu. Vybudování důvěry dalších partnerů, kteří se k nám připojili, a to jak v České republice, tak v zahraničí, a byli připraveni nám prodat část svých firem nebo se zapojit do naší sítě Renomia NETWORK. Ve všech 13 zemích máme skvělé týmy lidí, na kterých nám velmi záleží a kteří za značkou Renomia opravdu stojí. Spojuje nás vášeň pro služby klientům a snaha je stále vylepšovat. Jsou to právě naši zaměstnanci, spolupracovníci a partneři, jimž patří velké díky. Pro mě osobně pojišťovnictví není jen práce, je to poslání. Pojišťovací makléř je unikátní nezávislá role, která vám umožňuje hledat pro klienta to nejlepší řešení s ohledem na znalost jeho potřeb. Mým přáním je, aby Renomia vždy byla firmou, na kterou se klienti budou moci spolehnout, o které vědí, že vždy jedná v jejich zájmu, a zároveň se v ní setkají s lidským přístupem.

Děkuji Vám za rozhovor.


Jan Müller
Creative Director
Dějiny českého pojišťovnictví


Dějin českého pojišťovnictví si můžete objednat také na v těchto knihkupectvích:


Jiřina Nepalová

V pojišťovnictví působí Jiřina Nepalová již od roku 1978, kdy začala pracovat v České pojišťovně na úseku likvidace majetkových a odpovědnostních škod. V průběhu více než patnáctileté praxe v pojišťovně postupně získala zkušenosti s pojištěním průmyslových a podnikatelských rizik a stala se vedoucí agentury průmyslových rizik České pojišťovny. Ředitelkou společnosti RENOMIA je od roku 1993 a pod jejím vedením se tato firma stala největším pojišťovacím makléřem v České republice. Jiřina Nepalová má bohaté profesní zkušenosti se všemi druhy pojištění stejně tak jako s řízením firmy a vedením lidí. Je členkou správní rady Nadačního fondu pro podporu vzdělávání v pojišťovnictví. V r. 2014 získala titul Lady Pro u příležitosti vyhlášení Českých 100 nejlepších, umístila se také v žebříčku ankety Hospodářských novin TOP 25 žen českého byznysu a zároveň v žebříčku padesáti nejvlivnějších žen Česka časopisu Forbes.

Jiřina Nepalová obdržela významné ocenění Manažerka odvětví Bankovnictví a pojišťovnictví v rámci soutěže MANAŽER ROKU 2014. Zároveň se také stala jedním z deseti držitelů TOP 10 MANAŽER ROKU. Od roku 2009 je členkou prezídia Asociace českých pojišťovacích makléřů (AČPM). Ve volebním období 2011–2013 zastávala pozici předsedkyně Asociace, znovuzvolena do čela AČPM na volební období 2015–2017. Za svou klíčovou prioritu v této funkci považuje úkol posílit vnímání profese pojišťovacího makléře jako odborného konzultanta a poradce, který profesionálně hájí zájmy svých klientů. Za rok 2015 získala ocenění EY Podnikatelka roku za okres Praha. V roce 2017 získala jako první žena v historii ocenění Osobnost pojistného trhu v rámci ankety Pojišťovna roku.

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články