Debata zatím zásadně nepokročila. Nyní se však má podle vyjádření z německé politické scény ve druhé polovině roku 2026 znovu intenzivně rozběhnout. Koaliční dohoda současné vlády počítá s tím, že ochrana proti přírodním nebezpečím bude standardní součástí pojištění obytných budov. Stále přitom není rozhodnuto, jak přesně bude systém vypadat. Nejde totiž jen o otázku, zda mají mít Němci „povinné pojištění“. Ve hře je spíše změna celého způsobu, jakým společnost sdílí náklady na stále dražší přírodní katastrofy.
Mohlo by vás zajímat: Česká národní banka k pojmu „finanční jistota“
Čtyři z pěti majitelů domů říkají ano
Z hlediska veřejného mínění by přitom politici měli poměrně snadnou pozici. 81 % německých majitelů domů letos v červenci podporovalo povinné pojištění proti přírodním nebezpečím. Podpora je navíc dlouhodobě stabilní. Od roku 2022, tedy rok po katastrofálních povodních v Ahrském údolí, ji pro Verivox každoročně zjišťuje institut Innofact. Loni měla odpověď „pro“ podíl 78 %. Studie ukazuje, že zkušenost s ničivými povodněmi nezmizela z povědomí. 58 % respondentů se stále i letos obává, že by se podobná přírodní katastrofa mohla v budoucnu stát i v jejich regionu. V roce 2022 to přitom bylo 69 %.
Podpora principu pojištění ale neznamená, že Němci považují jeho zavedení za nejvyšší politickou prioritu. Pouze 58 % respondentů říká, že by se vláda měla tématem zabývat, přestože nyní existují důležitější výzvy. Je v tom určitý paradox: lidé chtějí být chráněni, ale zároveň neočekávají, že právě změna pravidel pojištění musí být nyní hlavním úkolem vlády.
Povinnost, která může být dobrovolná
Právě proto se do popředí dostává tzv. opt-out model. Jeho princip je jednoduchý: ochrana proti přírodním nebezpečím by se automaticky stala součástí pojištění obytné budovy. Majitel by ale měl možnost tuto část krytí výslovně odmítnout. Nešlo by tedy o klasickou povinnost ve smyslu „každý musí mít pojistku“. Výchozím nastavením by ale bylo pojištění a jeho odmítnutí by vyžadovalo aktivní rozhodnutí klienta. Právě tento model podporuje německé pojišťovnictví a podle průzkumu Verivoxu mu dává přednost 74 % majitelů domů.
Myšlenka má jednoduchou ekonomickou logiku. Lidé mají tendenci zůstávat u přednastavené varianty, zatímco aktivní odmítnutí vyžaduje rozhodnutí. Automatické zařazení ochrany tak může zvýšit počet pojištěných nemovitostí, aniž by každý vlastník dostal příkaz uzavřít konkrétní pojistku. Německá odborná studie z roku 2025 právě opt-out popisuje jako formu behaviorálního „pošťouchnutí“. Politicky i psychologicky je to proto schůdnější kompromis než absolutní povinnost.
Mohlo by vás zajímat: #6 díl ČAP TV: Jaké jsou aktuální informace z pojistného trhu?
Nejtěžší otázka: kolik to bude stát
Problém začíná ve chvíli, kdy se podíváme na cenu. Přírodní rizika nejsou v Německu rozložena rovnoměrně. Jinou pojistnou sazbu lze očekávat u domu mimo záplavové území a jinou u nemovitosti v lokalitě, kde hrozí povodně nebo přívalové deště.
V některých vysoce rizikových oblastech může být pojištění velmi drahé a v určitých případech je problém vůbec najít nabídku. Pokud by se pojišťovny zároveň zavázaly nabídnout krytí každému majiteli domu, musel by systém vyřešit, jak se s takto koncentrovaným rizikem vypořádat.
Průzkum Verivoxu přitom ukazuje poměrně ostrou hranici mezi ochotou mít pojištění a ochotou za něj platit. Němečtí majitelé domů by byli ochotni zaplatit za dostatečné krytí v průměru 225 EUR ročně. Jenže 12 % uvádí, že už si nemůže dovolit žádné další náklady spojené s bydlením, a dalších 23 % sice další výdaj finančně zvládne, ale nechce ho nést. Jen 21,2 % by bylo ochotno platit více než 250 EUR ročně. Hlavní otázka tedy zní: Jak vytvořit systém, který bude současně široce dostupný, cenově únosný, a přitom nebude uměle potlačovat skutečnou cenu rizika?
Nemůže být levné pro všechny
Pojišťovny mají přirozený zájem na tom, aby pojistné odpovídalo riziku. Pokud by byla cena stejná pro bezpečný dům i nemovitost v nejohroženější lokalitě, část klientů by na rizikovější nemovitosti fakticky doplácela. Německá asociace finančních zprostředkovatelů AfW proto odmítá rozsáhlou standardizaci pojistných podmínek a požaduje zachování cen odpovídajících riziku i konkurence mezi produkty. Současně podporuje právě opt-out místo absolutní povinnosti.
Postoj zprostředkovatelů je přitom méně jednoznačný, než by se mohlo zdát. V jejich průzkumu z přelomu roku podporovalo povinné pojištění 53 % respondentů, proti bylo 23 %. Zároveň už 89 % zprostředkovatelů nabízí ochranu proti přírodním rizikům jako standardní součást pojištění obytných budov. To naznačuje, že trh se k širšímu krytí posouvá už nyní. Regulace by pouze změnila výchozí nastavení a pravděpodobně urychlila vývoj.
Kdo odmítne pojištění, neměl by pak volat stát
Opt-out ale otevírá ještě jednu velmi citlivou otázku: Co se stane, když majitel pojištění aktivně odmítne a následně jeho dům zničí povodeň? AfW navrhuje poměrně tvrdý princip. Kdo se vědomě rozhodne proti pojistnému krytí, neměl by následně automaticky spoléhat na státní pomoc. Jinak by podle asociace vznikal morální hazard: část lidí by si pojištění neplatila, ale v případě katastrofy by očekávala, že náklady nakonec převezme stát.
Právě zkušenost z Ahrského údolí tento problém dobře ilustrovala. Po katastrofách se totiž stát dostává do role „pojistitele poslední instance“ – a to i v případech, kdy si lidé mohli pojištění sjednat, ale neučinili tak. Jenže německý odborník na pojistné právo Oliver Brand upozorňuje, že není jednoduché právně zajistit, aby člověk, který se pojištění vzdal, skutečně nemohl později požadovat veřejnou pomoc. Zároveň varuje, že největší motivaci k opt-outu mohou mít právě majitelé nemovitostí s nejvyšším rizikem a nejvyššími pojistnými náklady. Opt-out tak může zvýšit počet pojištěných. Ale pokud z něj ve velkém vystoupí právě ti nejrizikovější, může část problému zůstat nevyřešená.
Ale… Pojištění přírodní katastrofy nezastaví. Pouze rozděluje účet za jejich následky. Pojištění představuje jen jednu vrstvu ochrany. Druhou je prevence: kde se staví, jak jsou chráněná sídla, jak funguje varování před povodněmi nebo přívalovými srážkami a jak rychle se dokážou obce přizpůsobit měnícímu se riziku. To si uvědomují i sami Němci. Podle průzkumu Verivoxu chce 84 % majitelů domů, aby politici více investovali do protipovodňové ochrany. 67 % podporuje zákaz nové výstavby v oblastech zvláště ohrožených povodněmi.
Mohlo by vás zajímat: ČAP k 1. pololetí 2026: Náklady na pojistná plnění dosáhly výše 58,4 mld. Kč
Německý problém je ve skutečnosti evropský
Německo přitom neřeší izolovaný problém. Podle evropského dohledového orgánu EIOPA bylo v dlouhodobém pohledu pojištěno pouze zhruba 25 % ekonomických ztrát způsobených přírodními katastrofami v EU. Tři čtvrtiny škod tak zůstávaly na domácnostech, firmách a veřejných rozpočtech. EIOPA svůj aktuální přehled staví na datech za roky 1980 až 2024.
EIOPA letos upozornila, že Evropa čelí novému rizikovému prostředí, v němž se zvyšuje frekvence, intenzita a nepředvídatelnost povodní, sucha, požárů, bouří i vln veder. Pokud budou rizika růst rychleji než propojištěnost, může se ochranná mezera dál rozšiřovat.
Pro veřejné finance to není zanedbatelná otázka. Čím méně škod kryje soukromé pojištění, tím větší tlak po katastrofě dopadá na stát. Ten pak musí financovat obnovu právě v okamžiku, kdy by zároveň měl investovat do prevence. Evropská debata se proto posouvá ještě dál než k otázce povinného pojištění v jednotlivých státech.
EIOPA a Evropský stabilizační mechanismus letos navrhly model, který by kombinoval evropský pool pro přírodní katastrofy a úvěrový backstop pro mimořádně velké události. Smyslem je rozložit extrémní riziko mezi větší počet zemí a tím snížit náklady na jeho financování. Soukromí pojišťovatelé a zajistitelé by přitom dál zůstali první linií ochrany. Logika je podobná jako u zajištění: čím širší je rizikový pool, tím lépe lze rozložit škody, které jsou v jednotlivých zemích nepravidelné, ale v souhrnu pro Evropu stále významnější.
Mohlo by vás zajímat: ČAP k 1. pololetí 2026: Náklady na pojistná plnění dosáhly výše 58,4 mld. Kč
A co Česko? Máme vlastní problém
Česko zatím nedospělo k podobné debatě o povinném pojištění. Máme ale vlastní problém, který je z pohledu finanční odolnosti domácností možná stejně významný: ani sjednaná pojistná smlouva u nás neznamená, že je domácí zázemí skutečně dostatečně chráněné. Podle údajů České asociace pojišťoven je v Česku podpojištěno zhruba 70 % rodinných domů a pojistné částky v průměru dosahují jen asi 60 % skutečné hodnoty. Lidé zkrátka dlouhodobě neaktualizují smlouvy, i když ceny stavebních prací a materiálů stále rostou. Česká zkušenost tak ukazuje jiný rozměr stejného problému. Německo řeší, jak dostat pojištění přírodních rizik k většímu počtu domácností. Česko může mít problém s tím, zda už existující pojištění skutečně pokryje náklady na obnovu domu.
Přírodní katastrofy se v ekonomickém smyslu postupně mění z výjimečných událostí na riziko, se kterým musí domácnosti, firmy, pojišťovny i veřejné rozpočty počítat. A mezi dvěma póly – pojištěností a skutečnou finanční odolností – se bude v příštích letech rozhodovat o tom, zda pojištění přírodních katastrof zůstane dostatečně efektivním individuálním produktem, nebo se stane součástí širšího systému ochrany ekonomiky před klimatickými riziky.
Komentáře
Přidat komentář