Umění krádeže a krádeže umění

20.6.2009 Pojistný trh

Ve filmech kradou umělecká díla téměř vždy důmyslní zloději vybavení nejnovějšími technickými vymoženostmi. Zloděje pak hledá krásná a cílevědomá agentka placená pojišťovnou za záchranu ukradeného mistrovského díla. To je velmi půvabné. Realita je mnohem podivnější než fikce – vždyť ročně se ukradne umění v hodnotě 6 mld. USD.
V roce 1911 jeden zcela obyčejný zaměstnanec Louvru, Vincenzo Peruggia ukradl nejslavnější obraz na světě, Monu Lisu od Leonarda da Vinciho, tak, že se po zavírací době francouzského muzea ukryl v uklízecí místnosti a odešel s plátnem ukrytým pod kabátem. Nějakou dobu byl považován za možného podezřelého Pablo Picasso – který měl pochybnou pověst nejkradenějšího malíře na světe. Itala Peruggiu nakonec chytli, když se v záchvatu patriotismu pokusil obraz „darovat“ galerii Uffizi ve Florencii poté, co jej dva roky schovával ve svém bytě. Podobný kousek se v roce 1961 podařil Angličanu Kamponu Buntonovi, který otevřeným oknem vlezl do londýnské Národní galerie, kde ukradl Goyův Portrét vévody z Wellingtonu a vyšel s obrazem hlavním vchodem, aniž by jej jakkoliv ukrýval.
Několik velice slavných krádeží umění ve 20. století odhaluje další překvapivou skutečnost: většina uměleckých děl v muzeích není vůbec pojištěná. Protože hodnota uměleckých děl v druhé polovině minulého století vyletěla vzhůru a ceny ve výši přes 100 milionů amerických dolarů za jednotlivá umělecká díla se stávají běžnými, horentní částky pojistného by si mohla dovolit jen nejbohatší muzea. A i když je platí, pojišťovny vyžadují tak přísná bezpečnostní opatření, že jejich náklady mohou být zničující.

Chudším muzeím nezbývá než doufat a modlit se, aby jejich drahocenná umělecká díla nikdo neukradl.
Na toto dilema ještě více poukázaly početné krádeže z menších muzeí v 90. letech dvacátého století. Při jedné slavné krádeži v roce 1994 byl ukraden věhlasný obraz Edvarda Muncha Výkřik z norské národní galerie. O deset let později byla ukradena jiná verze obrazu Výkřik (existují čtyři) a další Munchův obraz, Madonna, z Munchova muzea v Oslu. Zahanbení muzejní pracovníci byli nuceni připustit, že obrazy nebyly pojištěné. V obou případech ozbrojení zloději prostě vešli do muzea, sundali obraz ze stěny a odešli. Zloděje nezastavila ani ochranka. A to i přesto, že jeden ze zlodějů byl oblečen jako nindža a náhodou vrazil do skleněných dveří. Naštěstí se podařilo všechna Munchova díla nakonec získat zpět. Nicméně nindža pořád běhá po svobodě.
Míra přísnosti pojišťovacích společností související se zabezpečením se ukázala v roce 2008, kdy na výstavu v indickém New Delhi putovala expozice děl kontroverzního britského umělce Damiena Hirsta. Hirst známý především nakládáním krav a žraloků do formaldehydu a zasazováním drahokamů do lebek vytvořil některá nejdražší umělecká díla na světě, proto bylo zabezpečení velmi přísné. Obrněné nákladní vozy přivezly díla z letiště do klimatizovaného zařízení v hotelu Oberoi a aukční síň Sotheby´s najala dvě indické bezpečnostní firmy, které měly dílo během výstavy střežit. Ty doplňovaly vlastní bezpečnostní službu aukční síně Sotheby´s, která přiletěla až z Londýna. „Pojištění těchto děl je tak přísné, že dokonce určuje, kdo je v místnosti, když se vyjímají z dopravních klecí,“ řekl Maithili Parekh, zástupce ředitele společnosti Sotheby´s v Londýně. A to bylo za umění hodnocené na částku pouhých 4 mil. USD – pakatel v dnešním uměleckém světě.
Pojištění Hirstovy diamanty pokryté lebky v hodnotě sta milionů amerických dolarů, nazvané „For the love of God“ (Pro lásku boží), zajišťovalo těsně předtím, než opustila expozici v amsterdamském Rijksmuseu, sedm syndikátů společnosti Lloyd´s of London. Pojišťovny byly patrně tak nervózní, že o bezpečnostních opatřeních nesměl nikdo mluvit, i když šlo víceméně o opatření, která vidíte spíše na mezinárodních letištích či v prezidentské rezidenci než na výstavě umění – a patřila k nim i přítomnost těžce ozbrojené policie. Na chvíli byla sbírka umění muzea Rijksmuseum jednou z nejzabezpečenějších sbírek na planetě. Opravdu, pro lásku Boží.

Zdroj: Článek čerpán z časopisu SHARE společnosti AEGON, n.v.

Zdroj: Časopis SHARE společnosti AEGON, n.v.