OCED navrhuje jak finančně řídit katastrofická rizika

OECD věnuje problematice katastrof trvalou pozornost. Do pojmu katastrof zahrnuje jak přírodní katastrofy (např. zemětřesení a povodně), tak i katastrofy způsobené lidmi (např. kybernetické útoky, terorismus). Některá z těchto rizik považuje OECD za kritická. V případně povodní odborníci předpovídají,  že do roku 2050 vzrostou povodňové škody v Evropě asi pětkrát. Mezi příčiny by měly patřit klimatické změny, růst hodnoty půdy a rozvoj městských aglomerací. Jen v roce 2010 došlo v Evropě k 321 povodňovým událostem, jež postihly 27 zemí.

Proto OECD vypracovala doporučení ohledně strategií financování rizika katastrof („OECD Recommendation on Disaster Risk Financing Strategies“). Jde o doporučení Rady, která je nejvyšším orgánem OECD a v níž má každá členská země jednoho představitele. Doporučení OECD nejsou sice právně závazná, ale v praxi mají značnou morální sílu, protože vyjadřují politickou vůli členů OECD, ale i těch nečlenů, kteří se k opatřením připojí. OECD očekává, že všichni členové i případní přidružení nečlenové učiní maximum pro implementaci tohoto doporučení.

Význam pojištění pro případ katastrof je v doporučení v zásadě akceptován. V preambuli je však uvedeno, že i když nástroje přenosu rizika, jako jsou pojištění, zajištění a kapitálové tržní instrumenty, mohou sehrát podstatnou roli při snižování ekonomických dopadů katastrof, tak jediným udržitelným způsobem omezení dopadů katastrof jsou investice do snižování rizika a stavební odolnost proti katastrofických rizikům. Dále také:

• státní strategie pro řízení finančních dopadů katastrof by měla zajišťovat spolupráci a koordinaci mezi organizacemi státního a soukromého sektoru;
• strategie by měla posoudit odpovídající úrovně retence rizika a přenosu rizika a přitom vzít v úvahu zodpovědnost a odpovědnost za finanční dopady katastrofických rizik napříč veřejným a soukromým sektorem;
• v rámci podpory komplexního hodnocení rizika by měl stát podporovat rozvoj technologií, monitorování rizika a oceňování katastrofických rizik, a to jak na úrovni státu, tak soukromého sektoru a nevládních organizací, včetně vědeckých a akademických komunit. Je vhodné využít případné přednosti, schopnosti a odborné znalosti soukromého sektoru v oblasti oceňování a modelování rizika;
• stát by měl zajistit, že údaje o majetku, strukturální zranitelnosti, nebezpečích a minulých škodách, nezbytné pro kvantifikaci potenciálních expozic, budou produkovány, shromažďovány i sdíleny a budou veřejně dostupné;
• by měly být podporovány iniciativy vedoucí ke zvýšení vnímání katastrofických rizik občany i podnikateli, a to včetně finanční ochrany poskytované finančními institucemi a veřejnými entitami;
• by měl být implementován regulatorní a dohledový rámec finančního sektoru, který zajistí finančně zdravý, otevřený a efektivní finanční sektor s dostatečnou finanční kapacitou pro absorpci katastrofických rizik a který možní využití přenosu rizika na národní i mezinárodní pojistné, zajistné a kapitálové trhy. Tento rámec by měl současně umožnit takové stanovení pojistného a smluvních podmínek (např. pojistné, spoluúčast, limity krytí, spolupodílení se na pojištěných nákladech, zajištění škodního nadměrku), jež usnadní přenos rizika, přičemž bude motivovat ke snížení rizika. Stát by měl zajistit, aby veškeré výluky a omezení byla srozumitelná i neodborníkům, aby pojistná plnění byla férová a aby byly stanoveny časové limity pro poskytnutí záloh na pojistná plnění;
• se doporučuje řešit všechny problémy, jež ovlivňují použitelnost a finanční dostupnost instrumentů přenosu rizika, jakou jsou například účinné využívání půdy, stavební standardy a cílené investování do prevence, regulatorní požadavky týkající se nákupu nebo nabídky instrumentů přenosu rizika, finanční motivace pro soukromé investice ke snížení rizika a veřejná pojišťovací a zajišťovací schémata a garance.

Výše zmíněná strategie má být v členských státech podle OECD vypracována pod vedením ministerstva financí, nebo jiného příslušného národního orgánu. Lze předpokládat, že do jejího zpracování či do přípravy jiných výše uvedených implementačních opatření budou zapojeny i nevládní instituce, reprezentující soukromé pojišťovnictví. Je jasné, že například v ČR by pojišťovnictví mohlo těžit z volného přístupu k údajům státu o povodňových a jiných rizicích, z kampaní ke zvýšení znalosti příslušných rizik a rozsahu finanční ochrany, ze spolupráce veřejného a soukromého sektoru v oblasti oceňování rizik, apod.