Proč se Arktida mění?
Pro mnohé je Arktida synonymem světa sněhu a ledu, kde vládnou tuhé mrazy. Z měření a dat ale vyplývá, že jde o nejrychleji se oteplující oblast světa. Průměrná teplota v Arktidě roste přibližně čtyřikrát rychleji než globální průměr. Je to dáno více faktory, hlavním z nich je takzvané polární zesilování (odborně „arktická amplifikace“). Co si pod tím představit? Sníh a led na pevnině a v oceánu odráží díky své bílé barvě sluneční energii zpět. To je ostatně jeden z důvodů, proč jsou oblasti pokryté sněhem tak chladné. Jak ale sníh a led pomalu mizí (rozsah mořského ledu viz níže), odhaluje se tmavší oceán a pevnina. Tmavší povrchy naopak sluneční energii pohlcují, ohřívají se a tím zrychlují odtávání dalšího sněhu a ledu a dochází k dalšímu zesilování celého procesu.
Mohlo by vás zajímat: Michal Truxa: Jednotný kontrolní dotazník pomáhá makléřům i pojišťovnám
Zatímco se tedy svět mezi lety 1961–2021 oteplil přibližně o 1 °C, na Špicberkách se zvýšila průměrná roční teplota o 3,8 °C, v Zemi Františka Josefa dokonce o 5,2 °C. Tyto rychlé a výrazné změny ohrožují křehkou rovnováhu potravních řetězců, na kterých závisí domorodé komunity i celý arktický ekosystém (např. ikonické arktické druhy jako lední medvěd). Tání ledovců postupně odhaluje nové pobřeží – mezi lety 2000–2020 ustupující ledovce odhalily 2500 km. Tání věčně zmrzlé půdy (permafrostu) zase vede k erozi svahů a půdy, což představuje riziko pro nejrůznější městskou, průmyslovou či dopravní infrastrukturu, která je na této půdě postavena. Na druhou stranu ovšem tání ledu zpřístupňuje i nové lodní cesty a objevují se nová ložiska přírodních zdrojů – ropy, plynu a vzácných nerostů. Všechny tyto rychlé změny dělají z Arktidy strategicky významnou oblast.
Které státy v Arktidě soupeří a proč?
Rusko je v Arktidě nejaktivnější velmocí. Má v tomto regionu nejdelší pobřežní linii, což mu dává strategickou výhodu. Moskva také investuje do vojenské přítomnosti v oblasti, modernizuje své severní základny a rozšiřuje svou již tak rozsáhlou flotilu ledoborců. Rusko zároveň usiluje o kontrolu Severní mořské cesty, která by mohla zásadně zkrátit lodní trasu mezi Evropou a Asií. Spolu s tím se soustředí na energetické projekty a úzce spolupracuje s Čínou na těžbě surovin.
Mohlo by vás zajímat: Aleš Michl získal ocenění pro nejlepšího guvernéra světa. Je prvním v historii ČR
Příkladem oblasti, kde se střetávají zájmy Ruska s dalšími zeměmi (Kanada a Dánsko), je Lomonosovův hřbet. Jde o podmořský hřbet kontinentální šelfu, který se táhne v délce 1 800 km pod Severním ledovým oceánem. Kdo ovládne tuto oblast, získá přístup k přírodním zdrojům jako ropa, plyn a vzácné minerály, ale také posílí svou strategickou přítomnost v Arktidě. O nárocích jednotlivých států rozhoduje Komise OSN pro vymezení kontinentálního šelfu (CLCS), která posuzuje geologické argumenty jednotlivých zemí.USA se v Arktidě neangažují tak dlouho jako Rusko, o to rychleji však jejich zájem roste. Obávají se narůstajícího vlivu Ruska a Číny a snaží se svou přítomnost v oblasti posílit – americká armáda například obnovuje svou vojenskou přítomnost na Aljašce. Z dlouhodobého hlediska se USA také snaží o posilování spolupráce v Arktidě se svými spojenci, především s Kanadou a Dánskem. S příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu se ale postoj USA stává méně čitelný. Velkou pozornost vyvolala například jeho snaha získat Grónsko, což bylo odmítnuto jak ze strany místních obyvatel Grónska, tak ze strany Dánska (viz níže). Rostoucí strategický význam oblasti naznačují i Trumpovy návrhy připojit Kanadu jako 51. stát k USA.
Kanada se snaží svou přítomnost v Arktidě posílit také – především proto, aby mohla efektivně a adekvátně reagovat na aktivity jiných velmocí. Její situace je v něčem podobná Rusku: jde o druhý největší stát světa a stejně jako v případě Ruska je velká část jejího území na březích Severního ledového oceánu, blízko polárního kruhu. A podobně jako se Rusku s úbytkem mořského ledu otevírá Severní mořská cesta, na severu Kanady je nyní po delší část roku volný pro lodní plavbu Severozápadní průjezd. Ten Kanada považuje za své vnitřní vody, naproti tomu USA jej chtějí definovat jako mezinárodní lodní trasu.
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance Talk SPECIÁL: U mikrofonu Ivan Špirakus
Evropská unie má v Arktidě omezenou roli. Nejaktivnějším státem je Dánsko, které spravuje největší ostrov světa – Grónsko. Aktuální vztah mezi Grónskem a Dánskem se dá označit jako „autonomie v rámci Dánského království. Grónsko tedy není nezávislým státem, má ale vysokou míru samosprávy v oblastech domácí politiky, naopak je omezené v mezinárodních otázkách a obraně. Podle zákona o samosprávě Grónska z roku 2009 má ostrov právo stát se nezávislým státem, pokud se tak rozhodne v referendu.
Norsko, ačkoli není členem Evropské unie, je dalším evropským státem s významným vlivem v Arktidě. Aktivity Norska v tomto regionu jsou definovány tzv. „Svalbardskou úmluvou“. Ta zajišťuje Norsku absolutní suverenitu nad Svalbardem (Špicberkami), avšak s určitými omezeními, jako je demilitarizace oblasti a rovný přístup signatářských států k hospodářským aktivitám, včetně rybolovu a těžby nerostných surovin. Z hlediska geopolitiky Arktidy jde o významnou smlouvu v této strategicky důležité oblasti.
Denní rozsah mořského ledu v Arktidě od roku 1979 do 31. ledna 2025. Rok 2025 je znázorněn tmavě modrou čarou, rok 2024 tyrkysovou čarou a rok 2012 (rok s nejnižším denním rozsahem mořského ledu) lososovou čarou. Zdroj dat: EUMETSAT OSI SAF Sea Ice Index verze 2.2. Zdroj: C3S/ECMWF/EUMETSAT.
Čína, ačkoli se nachází daleko na jih od polárního kruhu, si rovněž buduje pozici významného arktického hráče. Svůj vliv se snaží zvýšit například prostřednictvím Polární hedvábné stezky – investuje do ruských arktických projektů a přístavní infrastruktury, často ale s malým úspěchem. Čína se také několikrát pokusila získat těžební licence v Grónsku, což zde vyvolalo obavy ze zahraničního vlivu nad tamními strategickými surovinami. Šlo například o povolení k těžbě uranu a vzácných zemin na jihu Grónska – těžební projekt Kvanefjeld (Kuannersuit). Tento kontroverzní projekt byl zastaven po vítězství grónské opoziční strany Inuitské společenství v parlamentních volbách, která proti projektu vystupovala kvůli obavám z negativních dopadů na životní prostředí, ale i kvůli geopolitickým obavám z rostoucího čínského vlivu v regionu.
Česká republika se nachází od polárního kruhu také daleko, navíc není velmocí, která by mohla investovat do arktických projektů. Nicméně je od roku 1930 jedním ze signatářů Svalbardské úmluvy a v Arktidě má své výzkumné pracoviště. Jde o Českou arktickou výzkumnou stanici Josefa Svobody na Svalbardu (Špicberkách). Stanice je majetkem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a dostala jméno po česko-kanadském polárním ekologovi Josefu Svobodovi.
Mohlo by vás zajímat: Německo zažívá boom soukromých e-koloběžek. Půjčovny ztrácejí dominanci
V roce 2020 podala Česká republika žádost o pozorovatelský status v Arktické radě – mezivládní organizaci osmi států, jejichž území do Arktidy zasahuje. Rada je zaměřena na problematiku Arktidy, včetně možné těžby přírodních zdrojů, využitelnosti pro dopravu a život domorodých obyvatel v regionu. V reakci na přepadení Ukrajiny Ruskem byla nicméně v roce 2022 spolupráce arktických zemí na ministerské úrovni do odvolání pozastavena, o přistoupení České republiky tak dosud nebylo rozhodnuto. Přerušení spolupráce arktických zemí ukazuje, jak křehká může společná spolupráce států na správě Arktidy být a o jak strategicky důležitou oblast se jedná.
Komentáře
Přidat komentář