Sloupek Kateřiny Lhotské: Britská inspirace

4.7.2016 Komentáře

Ne nebojte se, nebudu se vyjadřovat k Brexitu. Názorů na tuto událost a na její dopady se i beze mne našlo dost a ještě se jich bezpochyby hodně najde. A ve skutečnosti bude stejně řada věcí úplně jinak, než různí „rozumbradové“ tvrdí. Chtěla bych se ale trochu zamyslet nad něčím jiným – nad britským přístupem k tzv. povinnému ručení. Tak trochu mne k tomu vyprovokoval článek, který byl k tomuto tématu zveřejněn v posledním čísle Pojistného obzoru. Pokusím se od něj tedy „odpíchnout“.

Britský model se výrazně liší od toho našeho především v tom, že v ostrovním pojetí je jeho „hlavní postavou“ řidič, zatímco v našem chápání je to vozidlo, respektive jeho vlastník. Zjednodušeně řečeno tak platí, že v Británii každý odpovídá za to, co „za volantem“ spáchá jen on sám. U nás, pokud je zároveň vlastníkem vozidla, má odpovědnost i za to, co zaviní každý, komu jeho řízení svěří. Měl by si to tedy secsakra rozmyslet, protože i ten nejsvědomitější řidič může být „potrestán“ placením vyššího pojistného za svůj lehkovážný přístup k nakládání se svým vozidlem. V Británii je na tom svědomitý řidič (lhostejno, zda je nebo není vlastníkem vozu) vždy o poznání lépe, než ten hazardující.

Pohledem naší laické veřejnosti je britský přístup nepochybně spravedlivější a to je zřejmě hlavní důvod, proč po něm občas volá. I když to volání není nikterak hlasité. Pojištění totiž obecně mezi lidmi není úplně „cool“ téma. Výhodou britského modelu může být na první pohled také větší motivace i řidičů-nevlastníků k tomu, aby jezdili bezpečněji. Je však otázkou, jestli takový efekt skutečně má. Nejspíš totiž platí, že pokud je někdo nezodpovědný, tak je nezodpovědný tak nějak „generálně“. Tedy nejen jako řidič, ale i jako vlastník.

Zajímavé také je, že naše pojišťovny často volí způsob své marketingové komunikace odpovídající spíše britskému modelu povinného ručení. Hovoří totiž o tom, že odmění „dobré řidiče“ a nikoliv „zodpovědné vlastníky“. I když před časem jedna pojišťovna na kartu „vlastníka“ vsadila. Ona reklamní kampaň však působila v tomto pojetí poněkud křečovitě. Ale chápejme zacílení na „dobré řidiče“ jen jako marketingovou zkratku. Asi jako když nám před lety v jedné reklamě tvrdili, že prádlo vyprané v propagovaném pracím prášku je až 3x čistější (nebo to bylo nádobí?).

Přes odlišné přístupy ke konstrukci pojistných produktů, mají náš a britský trh povinného ručení něco společného. Ve zmiňovaném článku se totiž píše o tom, že i Británie byla postižena velkým poklesem ceny pojištění. Je to ostatně logické. Na ceny má totiž vliv především konkurenční prostředí umožňující soupeření o klienta, než model, v jakém je pojištění nastaveno. Výsledky povinného ručení se pak v Británii pohybují mezi ztrátou a „černou nulou“. V tom se ovšem oba trhy liší. Co bychom totiž za „černou nulu“ dali u nás…

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny