Seniorů zkrátka přibývá a přibývat bude. Toho si už ostatně všimla řada výrobců zboží, nebo poskytovatelů služeb. A to i v těch tzv. „moderních“ oborech. Můžeme se tak setkat například s mobilním telefonem, který má velká tlačítka, aby jej mohli ovládat i lidé se slabším zrakem. Objevují se také zařízení fungující na principu „velkého bratra“, která člověka „hlídají“ a v případě, že je něco v nepořádku, dokáží automaticky přivolat pomoc. To zase ocení lidé žijící osaměle.
A jak na tento trend bude reagovat pojišťovnictví? Není to úplně jednoduché. Stále je zakořeněna představa o seniorovi, jehož největší životní starostí je vyjít se svojí penzí. Ale tato věková skupina není ani zdaleka homogenní. Patří do ní různí lidé s odlišnými potřebami i s rozdílnými možnostmi. Na rozdíl od jiných oborů však musíme v pojišťovnictví počítat s takovými objektivními fakty, jako je třeba větší rizikovost seniorů, a to nejen z pohledu života a zdraví. Ani jejich řidičské schopnosti se totiž s věkem nezlepšují. A nabízet těmto lidem vytváření finanční rezervy na stáří nejspíš taky moc fungovat nebude. Není tak divu, že pojišťovny dosud nedokázaly této věkové skupině nabídnout nic moc jiného než pojištění pohřbu. Hrají přitom na přání seniorů být svým blízkým co nejméně na obtíž a to i v otázce posledních věcí člověka.
Naštěstí se ale situace mění a začínají se objevovat produkty, které seniorům nepomohou jen s pohřbem, ale hlavně s jejich životem. Tedy například s tím, jak zvládat každodenní situace ve věku, kdy už se nebudou moci postarat sami o sebe. I v tomto případě přitom platí, že nechtějí být svým blízkým na obtíž a tak by pro ně pojištění mohlo být vhodnou alternativou. Samozřejmě, že je nutné volit okamžik, kdy takové pojištění sjednat, aby se dosáhlo ideálního poměru mezi jeho užitečností a cenou. Tedy ani příliš mladí, ani příliš staří.
V podstatě se tím vracíme ke kořenům pojišťovnictví. S posledním obdobím lidského života totiž bylo spojeno už od pradávna. Ve starém Egyptě to sice byl „jen“ ten pohřeb, ale v antickém Řecku šlo i o péči o staré a nemohoucí. Ve východních kulturách zase existovala možnost odevzdat svůj majetek (část nebo celý) některému ze spolků, který se na oplátku zavázal k tomu, že bude o takového člověka pečovat až do jeho smrti. Vypadá to, že už byla řada věcí dávno vymyšlena a stačí se jen nechat inspirovat.
Zkrátka senioři stáli u zrodu pojišťovnictví a vypadá to, že se opět vracejí do oblasti jeho zájmu. A bude jen na pojišťovnách, jak tento vzrůstající potenciál dokáží využít. Může to být zajímavý zdroj růstu v prostředí, kdy všichni hledají „bílá místa na trhu“. Stačí jen nabídnout něco, co bude dávat seniorům smysl. Ale to ostatně neplatí jen v tomto případě…
Kateřina Lhotská
expert pro pojišťovací sektor
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář