Když jsem na tuto prezentaci narazila, přimělo mne to mimo jiné k tomu, abych zavzpomínala, jak jsem na tom byla s finanční gramotností v tomto věku já. Pravda, měla jsem to oproti současným pubescentům přeci jen o něco jednodušší. Tenkrát byla jen jedna banka, která se navíc ani „bankou“ nenazývala a ke spočítání pojišťoven si člověk také vystačil jen s jedním prstem jedné ruky. Něco jako dětské konto tenkrát neexistovalo, stejně jako on-line bankovnictví, peníze šly vyzvednout jen na přepážce a karty se daly použít tak maximálně ke hraní „černého Petra“ (tenkrát se mu tak ještě mohlo říkat).
To ovšem neznamená, že se děti finančně nevzdělávaly už tenkrát. Dodnes se pamatuji, jak jsem už ve třetí třídě jako pokladník vybrala od spolužáků po deseťáku, za ně jsem nakoupila na poště složenky, které jsme se pak učili ve škole vypisovat. Byla to taková ta čtyřdílná „kráva zelená“, jak ji otituloval pan Svěrák ve filmu Kolja, kde si jeden ústřižek nechával odesílatel, jeden zůstával na odesílací poště, další dostal příjemce a ten poslední a největší si zakládala pošta doručovací. Kdo si na tyto složenky pamatuje, jistě uzná, že správně je vyplnit bylo v porovnání s dnešním zadáním platby v on-line bankovnictví docela kumšt. A děti to uměly už od třetí třídy…
Mohlo by vás zajímat: Swiss Re: Po COVID-19 by mělo nastat v globálním pojišťovnictví rychlé zotavení
Někdy na druhém stupni pak probíraly, co to jsou procenta, což byl první krok k tomu, aby pochopily, co je to úrok. Dodnes si pamatuji na slova naší matikářky, že když peníze do spořitelny odneseme, že za to od ní dostaneme jako odměnu právě úrok. A pokud si v ní někdo chce půjčit, tak za to musí pro změnu nějaký úrok zaplatit. Je přitom vyšší než ten, co dostanou lidé, kteří si tam peníze uložili. Tenkrát jsem zažila jeden z okamžiků svého finančního prozření, protože jsem pochopila, že to, co moji rodiče poctivě šetřili na vkladní knížce, nemá spořitelna zamčeno na sedm západů v nějakých obrovských trezorech, ale že jejich peníze mírnix týrnix půjčuje dál.
Rozdílnou výši úroku při vkladu a půjčce zmiňují i autoři zmiňované prezentace. Byť jejich příklady působí poněkud optimisticky. Tak například u vkladů píší, že pokud dá člověk do banky 100 korun, tak za rok v ní bude mít 102 (zlatý voči), a pokud si stejnou částku půjčí, tak jí bude muset do roka vrátit 103 korun (zlatý voči podruhý).
Mohlo by vás zajímat: Jak si vede budoucí výkonný ředitel GDV Jörg Asmussen?
Svérázným způsobem také autoři prezentace dětem vysvětlují, komu ve finančním světě důvěřovat a na koho si dát pozor. Symbolickým ztvárněním příslušné instituce ve formě budovy se snaží její velikostí a „honosností“ znázornit poměr cena/výkon ve vztahu k její rizikovosti. A tak jako nejrobustněji (= nejbezpečněji a nejdůvěryhodněji) působící výškové budovy jsou ztvárněny komerční banky a jen o málo nižší jsou banky investiční a stavební spořitelny. Čtyřpatrová budova symbolizuje nebankovní poskytovatele finančních služeb a kiosek pak ty, co nabízejí „rychlý prachy“. No a nejhůř dopadli různí podloudníci, půjčující peníze „na ksicht z ručky do ručky“ kteří jsou personifikováni jako individua ne nepodobná mafiánům.
Ta prezentace je zkrátka docela povedená. A vzhledem k tomu, kolik lidí si půjčuje na blbosti jako jsou dárky nebo dovolená, by nebylo od věci, aby se s ní seznámili i ti, co už školním škamnám dávno odrostli. Ale nebuďme maximalisté. On bude úspěch, když zanechá nějaké stopy alespoň v hlavách dětí…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář