Sloupek Kateřiny Lhotské: Jak se pozná „rozvinutý“ pojistný trh?


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Jak se pozná „rozvinutý“ pojistný trh?

V minulém sloupku jsem se otřela o závěry „expertů“ OECD, kteří hodnotili stav „rozvinutosti“ pojistného trhu na základě poměru objemu pojistného k HDP. Ovšem konstatováním, že „takto se určitě rozvinutý trh nepozná“, se logicky otevírá otázka „a jak tedy?“.

Jen pro připomenutí, o co vlastně šlo. Podle OECD totiž je „nejrozvinutějším“ trhem v životním pojištění trh lucemburský, kde tvoří objem pojistného zhruba třetinu HDP. Přičemž „experti“ z OECD opomenuli, že 90 % pojistné tvoří jednorázy s mizivým zastoupením rizikové složky. Což samozřejmě vrhá na celé jejich hodnocení docela jiné světlo a lze se jen podivovat nad tím, že těm „expertům“ nepřišlo divné třeba to, že je podle nich Lucembursko jediným státem světa, kde je pojišťovnictví nejspíš hlavním pilířem ekonomiky.

V čem ale ještě „udělali soudruzi z OECD chybu“? Opomenuli jednu ze zvláštností pojišťovnictví, kterou je to, že se vyvíjí asynchronně vůči vývoji ekonomiky. Takže zatímco v období krize ekonomika klesá (stejně jako například objem průmyslové výroby), pojišťovnictví může klidně růst. Což se ostatně stalo i u nás při krizi před necelými deseti lety. To by přeneseno do logiky OECD znamenalo, že v období krize se stává pojistný trh „rozvinutějším“. A platí to i naopak. V současnosti naše ekonomika roste a objem pojistného přitom klesá. Podle OECD tedy naše pojišťovnictví upadá.

Ale obdobně pofiderních ukazatelů „rozvinutosti“ trhu je víc. Třeba občas používaný podíl životního pojištění na celkovém objemu pojistného. Čím je vyšší, tím je trh údajně vyspělejší. V této logice je tak pojistné placené v neživotním pojištění méně „hodnotné“ než to v životním. Dokonce někdo stanovil, že onou magickou hodnotou podílu dělící trhy na „rozvinuté“ a „nerozvinuté“ je  60 %. My tedy podle tohoto ukazatele patříme do té druhé skupiny. Celé je to samozřejmě nesmysl.

Ale vraťme se k původní otázce, jak se vlastně takový „rozvinutý“ trh pozná. Těch hledisek je nepochybně víc. Určitě by mělo být jedním z nich to, jak bohatá a variabilní je nabídka produktů. S tím souvisí šíře krytí a další služby, které mohou klienti pojišťoven čerpat. Například úroveň asistenčních služeb a jejich smysluplnost. Jedním z ukazatelů může být také počet pojišťoven a s tím související „zdravá pestrost“ trhu. Klienti nejspíš považují za „rozvinutý“ takový trh, kde třeba nemusejí dlouho čekat na výplatu plnění a mohou jej čerpat různými způsoby. Nebo to, že nemusejí s každým „štěkem“ běhat do pojišťovny a mohou vše vyřizovat na dálku z „pohodlí domova“. „Ochránci“ spotřebitelů budou za rozhodující považovat to, zda jsou klienti pojišťoven opravdu řádně „chráněni“ (takže by měly být všechny trhy v EU „rozvinuté“) a ti, co dělají praktický byznys, ocení ve vztahu k regulaci zase to, zda je přiměřená sledovanému účelu (takže není v EU „rozvinutý“ trh ani jeden). A takto bychom mohli pokračovat.

Nevýhodou těchto ukazatelů je nepochybně jejich obtížná kvantifikace a velký podíl subjektivních hodnocení. Což se dá do značné míry eliminovat chytře vymyšlenou metodikou vyhodnocování. Jejím správným použitím bychom pak určitě nedostali výsledky s horší vypovídací schopností, než jaké předkládá OECD. Jen by podle nich asi nebyl lucemburský trh tím „nejrozvinutějším“…

 

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články