Kromě toho však jako každý začátek roku tak i ten letošní přinesl nekonečné množství prognóz vývoje (nejen) hospodářství. Všechny slibovaly růst a lišily se pouze jeho intenzitou. Nebo lépe řečeno mírou optimismu. Co naopak v lednu klesalo, byla důvěra v ekonomiku. Jak v průmyslu, tak ve stavebnictví, ve službách i mezi spotřebiteli. Zkrátka všude. A tak mne při čtení podobných zpráv napadají střídavě tato tři úsloví: „Nikdo ti nemůže dát tolik, kolik já ti můžu slíbit“, „Nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být hůř“ a „Nedělej účet bez hostinského“.
Evropský parlament považuje údajně za riziko, aby se v pojišťovnictví používala umělá inteligence. Důvodem je, že by tím prý mohlo dojít k porušení práv konkrétních osob nebo společností, což je v rozporu s právem EU. V té souvislosti mne napadá, zda vedle umělé inteligence existuje také umělá blbost, či zda se vyskytuje pouze ve své naturální podobě.
Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Pandemie připomíná hollywoodský film. Vakcinace je jediné řešení
V lednu jsme měli také možnost seznámit se s novými trendy v pojišťovnictví tak, jak je zpracovali na univerzitní půdě v St. Gallenu. Tamní „experti“ se opírají o takové teze jako: „klient v centru pozornosti“, „rostoucí digitalizace“, „kybernetická bezpečnost“, „nové produkty a služby“ nebo „data nad zlato“. Což jsou floskule, které se v našich zeměpisných šířkách (a délkách) dokola omílaly na každé konferenci věnované pojišťovnictví už před deseti lety. Že by to do Švýcar dorazilo až nyní? Nebo se i tam lze dlouhodobě živit mlácením prázdné slámy?
Ale vraťme se domů. Některé pojišťovny konečně zaznamenaly, že u nás vznikla poměrně silná skupina obyvatel – senioři. A to jak početně, tak i ekonomicky. S prodlužováním věku dožití pak také rostou jejich nároky na živobytí a specifické potřeby často plynoucí z ne příliš uspokojivého zdravotního stavu. Věnovat jim pozornost tak nejspíš nebude úplně hloupý nápad. Pojištění je totiž kromě jiného o odpovědnosti každého člověka sám k sobě. Mladší ročníky k ní musí teprve dozrát a do té doby jim bude nějaké pojištění úplně ukradené. A ty starší už jsou zralé…
Mohlo by vás zajímat: Evropská komise přezkoumá převzetí Willis Towers Watson společností AON
Lidem začíná lézt krkem „houmofis“. Chybí jim kolegové, neumí oddělit práci a domácnost, nemají vhodné vybavení a postrádají klid na práci. A nadšení pro tento pracovní režim chladne i na straně zaměstnavatelů. Týmy se hůře řídí, vázne sdílení informací, ne každý pracovník má na to, aby se dokázal v rámci svěřených úkolů sám řídit, hrozí nebezpečí kyberútoků, a tak bychom mohli pokračovat. Ukazuje se, že všeobecné očekávání, které po nástupu řádění koronamršky předvídalo zachování tohoto pracovního režimu v masivnějším měřítku i poté, co bude nezvaný host zkrocen, prochází výraznějšími korekcemi. Tedy ne, že by pak „houmofis“ úplně vymizel. Ale nejspíš se jeho využívání nebude příliš lišit od doby, než k nám koronamrška zavítala.
A co náš pravidelný seriál? Tentokrát změníme téma a podíváme se na stará české pranostiky a jejich aplikaci do současné korporátní i nekorporátní firemní kultury. Začneme logicky lednem. V něm se váže asi nejznámější pranostika hned k prvnímu dni roku: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Jinak řečeno, ti z vás, co ten den makali, se do Silvestra nezastaví. Jenom to ale asi nefunguje obráceně. Já sice celý Nový rok proflinkala, ale od té doby se mi z mozkovny od přehřívajících se závitů jen kouří…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář