Měl by v roce 2021 nahradit stávající IFRS 4, eventuálně v české kotlině a v moravských úvalech dosud používaný CAS. Na jeho přípravě se pracovalo údajně 20 let, a tak se člověku vkrádá na mysl celkem logická otázka „co na tom probůh takovou dobu dělali?“. Ono se sice říká „práce kvapná, málo platná“, ale co je moc, to je zkrátka příliš. No, a to jsem se tu před časem trefovala do našich legislativců za to, jak se táhne přijetí zprostředkovatelské novely, respektive celého nového distribučního zákona.
IFRS 17 nepochybně přinese celou řadu změn. Většina z nich bude nejspíš běžným lidem nesrozumitelná a pro ně neviditelná. Některé ovšem zaznamenají i oni. Například se už do výnosů nebude zahrnovat pojistné připadající na spořící složku. Což bude mít docela zásadní „optické“ důsledky. Třeba v tom, že z našeho HDP ubude několik desetin procenta. Ale co je to proti takovému Lucembursku. Tam dojde zavedením IFRS 17 k „poklesu“ celé ekonomiky přibližně o 30 %. Jak je to možné? Pojistné v životním pojištění tam totiž tvoří zhruba třetinu HDP. A protože kolem 90 % tohoto objemu tvoří jednorázy, které obsahují takřka výhradně spořící složku, tak se jejich nezahrnutím do výnosů scvrkne HDP zhruba o oněch 30 %. To bude tanec…
Mohlo by vás zajímat: Pojišťovny cítí šanci. Přinesou kyberútoky nárůst obchodu?
Otázkou také je, jak tato změna zamává se soutěží pod názvem „o největší koláč“, tolik oblíbené mezi pojišťovnami. Pokud by se totiž ani v jejím rámci pojistné připadající na spořící složku nezapočítávalo, tak by to některým z nich poměrně velký kus onoho „koláče“ ubralo. Nejspíš však k ničemu převratnému nedojde. Už dnes se při konstrukci příslušného ukazatele, tedy tržního podílu, nepoužívá hrubé předepsané pojistné ve své „krystalicky čisté“ podobě, ale je podle různých metodik upravováno a přepočítáváno. Takže zachování započítávání spořící složky bude jen další z těchto adjustací.
Do spuštění IFRS 17 zbývají ještě necelé čtyři roky. Nicméně už nyní se ozývají notoricky známé výzvy „začněte implementovat, času není nazbyt“. Tedy ty samé, které jsme slyšeli třeba v souvislosti s implementací Solvency II. Avšak po zkušenostech, které jsme udělali právě s tímto regulatorním rámcem, se nepochybně vyplatí postupovat pragmaticky. Tedy na jedné straně nemávnout nad IFRS 17 rukou, ale ani se na druhé straně nikam nehnat. Ostatně nejsložitější (a tedy logicky i nejdražší) je obvykle prošlapávání nových cestiček. Což dává smysl u těch, které mají potenciál přinést obchodní úspěch. Ovšem u hledání způsobů, jak implementovat něco, co se stejně implementovat musí, je to holý nerozum.
Nový účetní standard není bleskem z čistého nebe. Že se něco chystá, si vrabci cvrlikali na střeše už pěkně dlouho. Teď dostal konkrétní a konečné kontury. I když historie nás učí, abychom slovo „konečné“ raději nebrali moc vážně…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.,
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář