Ona „rouška tajemství“ zahalovala především obsah pojmu „minimální životní standard důchodce“, který měl onen státem garantovaný (nazývaný též jako „solidární“) důchod plně pokrývat. Odhadovala jsem, že bude nejspíš vyšší než životní minimum. Jinak by totiž autoři návrhu nevymýšleli nový termín. V tomto jsem se nepletla. S čím jsem ovšem nepočítala, je jeho navrhovaná výše.
Paní ministryně Maláčová se totiž podělila s veřejností o svoji představu, v jakém poměru k průměrné mzdě by měl být. Podle ní by mělo každému penzistovi doputovat z nultého pilíře penzijního systému 30 % toho, co si průměrně vydělá zaměstnanec. Což by aktuálně dělalo nějakých 10 000 korun. Jinak řečeno, na „solidární“ penze se musí rok co rok ve státním rozpočtu, odkud má být hrazena, najít nějakých 300 miliard. To nejsou úplně drobné. Logicky se tak otevírá otázka, kde na to vzít a nekrást.
Mohlo by vás zajímat: Prezídium AČPM zvolilo své vedení. Kdo se stal novými místopředsedy?
Samozřejmě se nabízí, že se provede nějaké rozpočtové kouzlo, v jehož důsledku se přesune část prostředků z důchodového účtu do eráru. Nutno říci, že podstatná část, protože by to dělalo skoro tři čtvrtiny z jeho celkového objemu. Pak tu jsou kouzla složitější. Zvednou se daně a odpovídajícím způsobem se zároveň sníží sociální odvody. A to tak, aby to z pohledu daňového poplatníka a zároveň přispěvatele na důchodový účet vyšlo neutrálně. Což je fikce, protože jen těžko lze uvěřit tomu, že by politici nevyužili této příležitosti, aby plátce nepumpli o něco víc.
To druhé řešení by sebou neslo jednu zdánlivou výhodu – zlevnění ceny práce. Došlo by totiž ke snížení odvodů i pro zaměstnavatele. Jenomže by se v důsledku současného růstu daní snížily čisté příjmy zaměstnancům. A protože růst daní by musel kompenzovat nižší sociální odvody zaměstnanců i zaměstnavatelů, šlo by o pořádný propad. Což by pochopitelně vyvolalo i adekvátní tlak na růst mezd. Tedy nikoliv na růst kosmetický, ale na navýšení skokové. A je po snížení ceny práce…
Ve světle konkrétních hodnot parametrů nastavujících vzájemný poměr „solidární“ a „zásluhové“ složky důchodu (současný první pilíř), dělají autoři návrhu, tedy Komise pro nejvíc nejspravedlivější důchody, také pořádně dlouhý nos na Ústavní soud a vzkazují mu, aby si svoje rozhodnutí o nutnosti uplatňovat při výpočtu důchodů více zásluhovost, strčil za klobouk. Tento princip by sice zůstal formálně zachován, ale uplatňoval by se jen asi na čtvrtinu z celkové výše penze, čímž se logicky rozdíly v penzích relativně sníží. Je to totiž evidentní důsledek aritmetické operace, při níž se k rozdílným „zásluhovým“ složkám připočítají stejně vysoké složky „solidární“. A čím je právě tato složka vyšší, tím víc dostává princip zásluhovosti na frak.
Mohlo by vás zajímat: Senát odmítl daňový balíček. Podle Schillerové se pojišťovny neřídí pravidly
Ono ale může být nakonec všechno úplně jinak. Je totiž otázka, zda má vůbec návrh šanci na to, aby prošel celým legislativním procesem a byl nakonec uveden v život. Jde stále jen o „ideové“ teze, které je zapotřebí nejdříve zpracovat do paragrafového znění, pak prohnat připomínkovým řízení a následně zdlouhavým procesem (a nejspíš i velmi emotivním) schvalování v obou komorách parlamentu. Odhaduji, že vzhledem ke komplexnosti nutných zásahů do legislativy, se to za příští rok nestihne. A v roce 2021 jsou volby, což snižuje pravděpodobnost přijetí návrhu limitně k nule. Nějak si totiž nedokážu představit, že by se krátce před nimi pustila koalice do nejisté hry s vrtkavostí voličské přízně a zvyšovala daně…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář