Čeho se vlastně žaloby týkají? V první je obviňována pojišťovna, že navzdory „ustálené judikatuře“ pokračuje ve svém „protiprávním jednání “. Tím je podle „ochránců“ třeba strhávání poplatků. ČNB pak obviňují z toho, že proti pojišťovně nezakročila a umožnila jí tak v tomto jednání pokračovat.
I absolutního právního laika nejspíš napadne, že aby se mohlo něco označit za „ustálenou judikaturu“, tak je třeba delší praxe než jen pár rozhodnutí arbitra zneplatňující pojistnou smlouvu od počátku. Navíc, když to není ani ze stejného důvodu a o těchto rozhodnutích budou ještě rozhodovat soudy. Ty se staví k obdobným návrhům u smluv trvajících řadu let zdrženlivě a považují je ze strany navrhovatelů za účelové. Takže se zdá, že k označení „ustálená judikatura“ má mnohem blíž přesný opak toho, co tvrdí „ochránci“. Ale nechme her se slovíčky.
Mohlo by vás zajímat: Video: „Řidiči jako vy rozhodně do nebe nejdou!“
Jiná káva je totiž žaloba na ČNB. Prý nezabránila pojišťovně pokračovat v „protiprávním jednání poškozujícím spotřebitele“. V tomto případě je ovšem třeba „ochráncům podvedených klientů“ vytknout určitou nedůslednost. Těch subjektů, které umožňují pojišťovně pokračovat v „protiprávním jednání“ je totiž daleko víc.
Třeba takoví dodavatelé energií, kteří po zveřejnění nálezu arbitra nepřerušili dodávku elektrické energie do budov, ve kterých daná pojišťovna působí. Dále vodovody a kanalizace, které nezastavily dodávku vody tamtéž a namátkou třeba ještě dodavatelé papíru do tiskáren, kteří svojí nedůsledností způsobili, že se v pojišťovně nadále mohou tisknout pojistky. Kdyby totiž nezásobovali pojišťovnu papírem, nemohla by vystavit konfirmace a pojištění by tak nevznikala.
Mohlo by vás zajímat: Téměř 80 % Rakušanů věří, že umí zacházet s penězi
Teď vážně. Celé to působí jako nějaká uřvaná komedie. Chybí tomu pointa, a její absenci se snaží autoři tohoto dílka překřičet. Nejspíš i jim je totiž jasné, že obraty jako „podvedení klienti“, „ustálená judikatura“ a „nezabránění v protiprávním jednání“ jsou jen velkoústá hesla bez reálného obsahu. Stejná, jako se používají v politickém marketingu při volebním klání.
Při něm se vykřikují silná hesla, která jsou v lepším případě velkou nadsázkou, v horším případě evidentní lži. Cílem ovšem není sdělovat voličům pravdu, ale získat jejich hlasy. A to znamená hulákat do světa to, co chtějí lidé slyšet. Kampaň „ochránců podvedených klientů“ tak není nejspíš nic jiného než snaha vnutit se klientům pojišťoven do přízně.
Mohlo by vás zajímat: Zasáhne průlomové rozhodnutí Soudního dvora EU dohledové orgány?
Otázkou je, co je vlastně cílem této akce. Že by si „ochránci“ sháněli klientelu, kterou by pak mohli zastupovat, a tak z ní vytahali nějakou tu kačku? To asi ne. Soud sice ještě nerozhodoval, ale argumentace „ochránců“ je tak směšná, že to na výhru moc nevypadá. A po několika neúspěších se jim pracně sesbíraná klientela rozuteče. Takže v tom bude něco jiného.
Jedna hypotéza se nabízí, i když může na první pohled působit jako poněkud přitažená za vlasy. Všechny „podvedené klienty“ totiž spojuje to, že mají investičko, jsou s ním nespokojeni, nebo alespoň slyší na to, že by nespokojeni být měli, a žádný z nich své smlouvě pořádně nerozumí. No to nemusí mít člověk ani moc fištrónu, aby věděl, co všechno se s těmito kontakty dá dělat…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář