Sloupek Kateřiny Lhotské: Státní hmotná pojišťovna


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Státní hmotná pojišťovna

V posledních dnech a týdnech čeří hladinu veřejné diskuze otázka, zda vláda nezanedbala při vytváření státních hmotných rezerv riziko pandemie a nepodcenila otázku vytvoření dostatečné zásoby ochranných prostředků. Konkrétně především roušek, respirátorů, rukavic, ochranných obleků apod.

Odpověď na otázku, zda jsou tyto výtky oprávněné, nebo ne, nám může pomoci najít jistá (respektive značná) analogie státních hmotných rezerv a jejich vytváření s principy, které známe z pojišťovnictví. Vždyť o co vlastně jde? O tvorbu zásob, které by bylo neefektivní držet na úrovni jednotlivých subjektů a jejich uvolňování v případě nějakých nepředvídatelných situací. Tedy obvykle při různých krizích a katastrofách. Stejně jako v pojištění tedy jde o odhad struktury a výše jednotlivých rizik a vytvoření patřičně velkých rezerv pro jejich zmírnění.


Mohlo by vás zajímat: NKÚ: Stát významně podceňuje riziko povodní


Pojišťovny to však mají přeci jen lehčí v tom, že je tvoří výhradně v penězích. A tak je jim ve finále v podstatě jedno, zda jde například o úbytek majetku tím, že sebou vezme velká voda dům nebo že se při autonehodě poškodí vozidlo. V obou případech totiž sáhnou do kešeně a škodu uhradí v penězích. U státních rezerv je tomu jinak. Ty totiž musejí vedle požadavku na objem splňovat i požadavek na strukturu. Tedy kolik je třeba mít v zásobě provizorních mostů, cisteren na pitnou vodu, ingotů oceli, hřebíků, kladívek a také třeba respirátorů. Důvod je celkem zřejmý. V případě katastrofálního sucha je totiž celkem k ničemu, když jsou sklady plné oceli, a přitom v nich chybí cisterny.

Ale princip vytváření zásob peněz, respektive materiálu není jediná záležitost, která je pro pojišťovny a státní hmotné rezervy společná. Druhým je jejich základní smysl. Nejsou totiž určeny k tomu, aby dokázaly veškeré nečekané situace vyřešit beze zbytku, ale mají pomoci zvládnut ty největší dopady. Pojištění je tak určeno především ke zmírnění vážných škod vytvářejících závažné finanční díry do rozpočtu pojištěného, a nikoliv k tomu, aby se jeho pomocí hradila každá blbost. Byť pojišťovny nabízejí i produkty určené na krytí bagatelních škod, ale ty nechme pro tentokrát stranou. Stejně i státní hmotné rezervy nemají sloužit k tomu, aby dokázaly zajistit veškeré potřeby, které se v nějaké krizové situaci objeví. A tak stejně jako by měli mít klienti pojišťoven nějakou finanční rezervu pro krytí škod malého rozsahu, měly by si i jednotlivé subjekty vytvářet svoje vlastní hmotné rezervy přiměřené struktury a rozsahu.


Mohlo by vás zajímat: 2019: SCOR vykázal pojistné + 4,1 %. Navrhovaná dividenda u Aegonu + 7 %


Jak pojišťovny, tak ani státní rezervy nejsou zkrátka sto zvládnout úplně všechno. Ty první se pro tento případ zajišťují u nadnárodních zajišťoven. Stát pak vytváří různé kalamitní plány (povodňové, ekologické, pandemické a jiné) jejichž prostřednictvím kromě jiného řeší, jak postupovat v situaci konkrétního nebezpečí, jaké prostředky pro jeho zvládnutí použít a kde urychleně (třeba i na nadnárodní úrovni) doplnit ty chybějící. Obvykle to dobře funguje při kalamitách lokálních.

Trochu větší problém nastává, když jde o krizi zasahující větší území. To je totiž třeba potřebný materiál dopravovat z větší vzdálenosti. Opravdový problém ovšem vzniká v případě, že se jedná o katastrofu globální. Přesně jako se to stalo v případě koronavirové epidemie, kdy najednou nebylo kde sehnat potřebné ochranné prostředky. Ovšem z krize takového rozsahu by nevyšly lépe ani pojišťovny. Opravdová globální přírodní katastrofa (třeba výbuch supervulkánu) by totiž udělala na světě takovou paseku, že by pojišťovny a s nimi i jejich zajišťovny nestihly ani stáhnout roletu.


Mohlo by vás zajímat: V genetické válce proti virům jsme neustále. Vyhrajeme, věří expert na medicínu katastrof


Takže jakáže je vlastně odpověď na otázku, zda stát zaspal a na epidemii se odpovídajícím způsobem nepřepravil. No zásoby nepochybně dostatečné neměl. Tedy alespoň pro případ globální pandemie. Ale na druhou stranu je otázkou, zda vůbec existovalo zadání rezervy pro takové případy vytvářet. Vzhledem k tomu, jak epidemie nachytala na švestkách v podstatě celý svět usuzuji, že žádné takové neexistovalo. A že vzniklo, až když už bylo pozdě. Odpověď na otázku dostatečnost rezerv ochranných prostředků tak není jednoznačná. Ale ono v té veřejné diskuzi stejně o žádnou „správnou“ nejde…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články