Sloupek Kateřiny Lhotské: Zdání klame – alespoň v povinném ručení

Minule jsem se pustila do úvah o havarijním pojištění, tentokrát se zamyslíme nad některými aspekty jeho rodné sestry POV-ky. Tedy povinného ručení, respektive pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vodítkem nám bude tentokrát také článek, který vyšel na stránkách webu oPojištění.

Nejdřív ty dobré zprávy. Povinné ručení utrpělo vloni ztrátu, která odhadem činí 10%. Že to nevypadá, jako moc dobrá zpráva? Zdání klame. Osobně jsem to totiž čekala horší. Ovšem vzhledem ke všem okolnostem, jako především vliv všech legislativních změn, s tím související zvykání si poškozených na svá nová práva, a takřka neměnná výše pojistného, je ztráta oněch 10% ještě dobrý výsledek.

A teď špatné zprávy. Cenová válka neskončila. Jen se přetavila do jiné podoby a jedná se tak o jakousi „zákopovou válku“, kdy se jednotlivé pojišťovny drží navzájem v šachu, což jim nedovoluje odpovídajícím způsobem pojistné zvyšovat. A tak alespoň vydávají zprávy o „razantním zdražení“. To zase připomíná „studenou válku“, kdy její účastníci také řinčeli zbraněmi, ze kterých se však naštěstí nikdy nevystřelilo. Ale nechme válek…

Zdánlivě dobrou zprávou se zdá být to, že stále více klientů sjednává pojištění s vyššími limity. Tato informace však dost podstatně mění vyznění efektu celkového růstu trhu. Když od něj odečteme vliv rostoucího počtu smluv, tak nám z růstu zbyde tak maximálně „pidirůst“, který však nejspíš není způsoben lepším oceněním rizik (rozumějme zvýšeným pojistným), ale sjednáváním pojištění s vyššími limity a tedy za vyšší sazby. Jinak řečeno na ziskovost produktu to nemá žádný zásadní vliv. Takže pojišťování na vyšší limity je sice pozitivní z pohledu „výchovy“ klientů k zodpovědnému přístupu, ale bilanci povinného ručení to nejspíš nevytrhne.

K zamyšlení vybízí také věta „pokud se řidičům srozumitelně představí konkrétní benefit či parametr pojištění, pak nemají problém sáhnout jen nepatrně hlouběji do kapsy a připlatit si pár stovek za výrazně kvalitnější pojistnou ochranu“. S tím se nedá než souhlasit. Co to však znamená? Že hlavně musíme tu „možnost vysvětlit řidičům výhody jednotlivých benefitů“ vůbec mít. Ale jak to udělat? Při prodeji na webu, kam se nezanedbatelná část nové produkce soustředí, to moc nejde. Vyložit vše potenciálním klientům ještě předtím, než na web půjdou, se také míjí účinkem. Jakékoliv vysvětlování totiž funguje nejlépe při osobním jednání. Jenže jak k němu zájemce o pojištění dostat, když je jim několik let vtloukáno do hlavy, že si povinné ručení sjednají nejlépe a nejpohodlněji sami na webu? K čemuž jsou navíc motivováni slevami za on-line sjednání.

Abychom tak v pojišťovnictví nakonec nedopadli jako banky, které investovaly nemalé prostředky do toho, aby lidi „vyhnaly“ z poboček, ale pak zjistily, že jim prudce padá produkce. A tak nyní investují další ohromné prostředky na to, aby klienty zase v nějaké formě na pobočky vrátily.

Takže to vypadá, že v povinném ručení je vše jinak, než se na první pohled zdá. Špatné zprávy jsou vlastně dobré a dobré zprávy zas tak úžasné nejsou. Na jedné straně jsou klienti motivováni k tomu, aby se pojišťovali on-line, a na druhé straně zjišťujeme, že takto sjednaná pojištění nejsou žádná výhra. Když se k tomu přidá, že „razantní zdražení“ znamená „zachování cen“, tak se ani nelze divit, že se v tom všem člověk tak nějak ztrácí.   

Kateřina Lhotská
expert pro pojišťovací sektor
člen Finanční akademie Zlaté koruny