V genetické válce proti virům jsme neustále. Vyhrajeme, věří expert na medicínu katastrof


			V genetické válce proti virům jsme neustále. Vyhrajeme, věří expert na medicínu katastrof
24.3.2020 Koronavirus, Rozhovory

Václav Jordán pracuje jako primář gynekologicko-porodnického oddělení v nemocnici Schiers ve Švýcarsku. Kromě toho je atestovaným lékařem urgentní medicíny a doktorem věd v oboru medicíny katastrof. Tento obor studoval v Itálii; na pražském CEVRO Institutu pak u generála Jiřího Šedivého absolvoval bezpečnostní management. Rozhovor vznikl  pro Ústav nezávislé žurnalistiky a byl publikován na webu HlidaciPes.org.

Švýcarsko se rozhodlo netestovat všechny lidi s příznaky onemocnění Covid-19 s tím, že přednost mají lidé starší 65 let a ti, u kterých se očekává vzhledem k jejich dosavadnímu zdravotnímu stavu závažný průběh nemoci. Platí to i nadále?

V tuto chvíli to tak je, testuje se od 65 let nahoru. Ale kdokoli přijde s klinickým příznakem chřipky a dušností, tak je testován. Karanténní nařízení tu platí v zásadě stejná jako v České republice. Jednotlivé kantony se mohou rozhodovat podle sebe, ale nemohou jít pod minimální linii danou centrální vládou, mohou ale přitvrdit. Třeba kanton Valais zakázal lidem nad 65 let chodit ven nakupovat.

Moc se mi nelíbí, že Švýcarsko bylo v minulých dnech kritizováno premiérem Babišem. Kromě toho, že tu sám má bývalou rodinu, tak se to prostě nedělá… Švýcaři zvolili svůj model a osobně vidím hlavní rozdíl v tom, že tu politici stále nevystupují hystericky v médiích a neutrhávají se na lidi. Od počátku měl být v Česku aktivizován krizový štáb, přičemž jsou tři hlavní zásady: odbornost, empatie a udržitelnost.


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Koronaohleduplnost a koronahyenismus


To u nás nevidíte?

Pan Prymula dělá v České republice spíše vojenské cvičení. Mluví o zákazu vycházení. V tom selhává přinejmenším ta empatie a udržitelnost.

Nicméně sám jste říkal, že ve Švýcarsku jsou opatření podobná jako teď v Česku.

A víte, jak ve Švýcarsku šijeme roušky? Nijak. Jdeme si je koupit, nebo je dostaneme. Víte, jak tady mícháme dezinfekční prostředky? Nijak – jdeme si je koupit nebo je dostaneme. S lidmi i s pacienty hovoříme klidně, normálně. V Česku byla ochrana a obrana obyvatelstva ohrožena tím, že byly rozprodávány zásoby, pak se neobnovovaly, ochranné pomůcky nejsou ani v takzvaných nedotknutelných zásobách. A za to je odpovědný nejvýše postavený exekutivní činitel, tedy premiér. V posledních dvou letech nebyly doplňovány zásoby ani ze strany Ministerstva zdravotnictví.

Už před měsícem jsem veřejně mluvil o tom, že žijeme v genetické válce – de facto na nás útočí ribonukleová kyselina, ale není přece možné, aby v Česku speciální výsadkové útvary šily roušky. Chápu, že když je problém, musí všichni k dílu. Ale máme přece tolik schopných firem, experty na nanotechnologie. Jak to, že nemají možnost dělat roušky, ochranné obleky? Jak to, že vláda nevyhlásila pro Integrovaný záchranný systém biologický hazard? Ti lidé mají jezdit ve skafandrech.

Ale ty skafandry nejsou k dispozici.

Ano, a to je ten problém. Nedostatek zásob, z nějž je nutné vinit vládu, vystavil lidi ohrožení na zdraví a na životě.


Mohlo by vás zajímat: 2019: Provozní zisky Zurich + 16 %, NN + 10,3 %


Díval jsem se na statistiky a podle nich je na tom Švýcarsko v přepočtu na počet obyvatel zatím výrazně hůře než Česko.

Problém Švýcarska je, že ekonomika, zejména v některých kantonech, hodně závisí na pendlerech z Itálie. Hranice jsou teď už zavřeny a lidé jsou selektováni, ale je to opět kanton od kantonu. Očekáváme, že přijde ještě silnější vlna koronaviru, předpokládám, že i my lékaři budeme zavřeni v nemocnicích. Jsou vyklizeny tělocvičny, jsou vyklizeny školy.

Porodnictví u nás v nemocnici teď máme rozděleno na aseptické a normální. Připraven je systém paramediků, kteří budou vyjíždět do enkláv, horských vesnic, které mohou být kvůli koronaviru zcela zavřené. Počítá se třeba s tím, že se povedou porody doma, včetně krátké narkózy a možnosti císařského řezu doma na posteli.

Když jsem se v úvodu ptal na odlišný přístup Švýcarska k testování: je to sázka na kolektivní vytvoření imunity, tedy, že se počítá s tím, že mladší a méně ohrožené ročníky se mohou ve větší míře nakazit?

Domnívám se, že je to do určité míry sázka na kolektivní imunitu. Hlavně ale nechtějí vytvořit paniku mezi lidmi. Vůbec si nemyslím, že se tu dělá málo, naopak. Kopat do Švýcarska ze strany jakékoli země EU je nemorální i nediplomatické.

Je tedy něco, z čeho bychom se mohli ve Švýcarsku poučit, navzdory tomu, že země má velký počet nakažených a již i desítky zemřelých?

Poučením je stabilita, kontinuita, diplomacie, tvorba zásob a nedotknutelných rezerv. To, jak funguje kritická infrastruktura. Všichni, kdo to potřebují, tu mají ochranné pomůcky. Zatím mám jako lékař jen roušku, protože respirátory zatím nejsou nařízené. Až budou nařízené, přijdu k bráně, kde jsou příslušníci civilní ochrany v uniformě, a proti podpisu mi respirátor vydají. Takhle to tu funguje. Ano, Švýcarsko je bohaté, ale Česko je také bohaté. Zásoby jsme si měli uchovat, vytvořit a také důsledněji pracovat se špičkovými českými firmami z oboru nanotechnologií.


Mohlo by vás zajímat: NKÚ: Stát významně podceňuje riziko povodní


Vy nejste jen lékař, vystudoval jste i obor Bezpečnostní a krizový management a ochranu obyvatelstva… Byla pandemie a její zvládání něco, o čem jste se učili, na co jste se připravovali, nebo je to překvapení pro všechny?

Není to překvapení. Environmentální hrozby a nákazy jsou velké téma, vyučuje se to, experty to bylo široce diskutováno. Na CEVRO byl garantem generál Jiří Šedivý. Řešilo se to z pohledu ekonomiky, práva, zdravotnictví. Diskutovali jsme s diplomaty, tajnými službami… Zásadní pro zvládání krize je odbornost, empatie, udržitelnost. Diskutovali jsme i pandemické plány a platí, že jako první věc má být vždy zřízení Ústředního krizového štábu, který podléhá ministru vnitra nebo obrany. Může se utvořit ad hoc, přizvat odborníky, ale má to být hned. Není také nutné, aby celá suita ministrů měla každou chvíli tiskovou konferenci.

Společnost se musí udržet v chodu, musí se cíleně chránit ohrožené skupiny, v tomto případě senioři, lidem nelhat a nevnášet chaos. U nás je bohužel silně vidět ta chybějící empatie. Ale i obyčejní lidé musí mít odvahu, důstojnost a také osobní odpovědnost. Mimochodem – všude, kde vznikne pandemie, často přijde nějaký další atak. Dnes nejde ani tak o vojenské napadení, ale o kyberútoky. To se ukázalo na fakultní nemocnici v Brně. Do toho se potvrzuje to, před čím se tu varuje už deset let – stárnou lékaři, je málo doktorů, zdravotnictví je přetížené. Měl by být do budoucna zrušen numerus clausus na lékařských fakultách.

K té medicíně katastrof: když si modelujete v hlavě budoucnost s vědomím toho, co jste studoval a co teď vidíte v souvislosti s koronavirem v praxi, vidíte tam i nějaké apokalyptické scénáře?

Nerad bych mluvil o apokalypse. K přírodnímu výběru dochází sice neustále, ale lidstvo, co je lidstvem, je stále v genetické válce proti virům. Příroda má také svoje mechanismy, horko, sucho a poločas rozpadu funguje. Podstatné je a bude chování společnosti. Evropa musí zůstat jednotná, nesmí se rozpadnout, nesmějí do budoucna zůstat zavřené hranice. Evropa se nesmí nechat roztrollit. Jsem přesvědčen, že Česká republika to zvládne, i když si zaslouží nový establishment a lídra, který lidi dokáže lidi povzbudit, pohladit. Jistě i tvrdě nařídit, přikázat, ale i odpustit.


Mohlo by vás zajímat: Hokejový šampionát kvůli epidemii koronaviru zrušen. Jak to je s pojištěním?


Jak dlouho může podle vás pandemie v Evropě trvat? Odhady se pohybují od pár měsíců po rok a půl. To je veliký rozptyl…

Myslím, že příští dva měsíce budou pro celou Evropu zásadní. Pandemie přeskakuje, není to vlna. Domnívám se, že nás po dvou měsících kulminace čeká dalších čtyři, pět měsíců tvrdé práce. Nařízení vlády je nutné respektovat, chránit se, nosit roušky. Rozhodně ale není nutné podlézavě děkovat Číně, která tuto katastrofu zařídila.

Je prvotní problém v tom, jak dlouho se Čína snažila tajit problém koronaviru a jeho snadného přenosu z člověka na člověka?

Jednoznačně ano. A bohužel Česká republika si, aspoň co se týče zřízení Ústředního krizového štábu, vzala čínský model. Zatajovat a lhát, to není cesta. To, co potřebujeme, je odpovědnost, pravda, láska a svoboda.

Pro web HlidaciPes.org. napsal Robert Břešťan.

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články