když jsem před mnoha lety začínala svoji novinářskou dráhu, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou vás budu oslovovat bez papíru a tištěných písmen, bez hluku rotaček a bez aut, která rozvážejí balíky novin či časopisů do stánků či na nádraží, aby putovaly složitě až k vašim rukám, které v nich budou nedočkavě listovat, abyste se dozvěděli to, na co každý den (týden, měsíc) čekáte.
Všechno je jinak. Mohu dokonce sedět večer doma, a když uvidím na obrazovce počítače něco zajímavého z druhé strany světa - a mohlo se to stát doslova před několika minutami! - prostě jen kliknu, ta zpráva se mi přesune kam potřebuji, a já ji mohu po úpravě okamžitě uložit na O POJIŠTĚNÍ.CZ.
Líbí se mi to. Je to obrovský pokrok, ale hlavně to je novinařina jak má být.
Jenže každý pokrok má svá omezení. Vzpomínám na svůj první magnetofon o velikosti dámské kabelky (nebo spíš středně velkého batohu) a srovnávám ho s tím, který mi právě začíná sloužit. Nový přístroj je miniaturní tak moc, že ho v kabelce stále hledám. Ve spojení s počítačem jde o dobrou dvojku, která je vždy připravena nahrávat. Hodiny a hodiny, pořád a pořád, spousty slov, vět, příběhů…. Jenže!! Na novém diktafonu nelze jednoduše "krokovat" zpátky, pokud chci okamžitě vrátit záznam jen o jednu větu či pár slov, zjišťuji, že to není možné. Tedy je, ale musím tomu mrňavému přístroji zcela přesně vysvětlit, kam až se má vrátit a odkud má běhat stále dokolečka.
A tak se znovu a znovu přesvědčuji, že všechno má své meze, svůj rub a líc.
Stejně tak náš život, stejně tak to, o čem píšeme a co vy čtete a čím se živíte. Pojištění kdysi začínalo tím, že stáda velbloudů bájných Féničanů byla ohrožena nečekanými písečnými bouřemi, přepadením či obyčejným zablouděním karavany. I kdosi moudrý vymyslel systém, který snížil ztráty zavedením jistoty, pojistku...
Jenže i když je člověk pojištěný, ztráty bolí. Když se dívám takřka v přímém přenosu, jak na druhé straně naší krásné planety lidé bojují se zemětřesením, které zabilo desetitisíce lidí, napadá mě, kolik z nich vůbec mohlo být pojištěno a zda vůbec mají systém nějaké jistoty zavedený. Ale co hůře, napadá mě, že ani sebelepší pojištění nemůže nahradit ztrátu celé rodiny a střechy nad hlavou malému dítěti, které jediné zachránili vojáci, když se doslova holýma rukama prohrabali betonovými troskami toho, co kdysi bývala mateřská škola...
Tož o tom je mé přemýšlení. Vše ostatní, co čtete na našem webu, jsou fakta, čísla, novinky, rozbory, trendy, prostě to, co potřebujete. Jen v editorialu vás mohu osobně oslovit, napsat vám, o čem přemýšlím.
Přeji vám vše nejlepší, ať už to je spojené s moderní technikou či s osudy lidí okolo vás.
