Profesor Vostatek: Zdanění pojistného není šťastné řešení

29.6.2010 Spektrum

Návrh ministra financí Janoty na zavedení daně z pojistného má nikoli zanedbatelnou oporu v zahraničí – ve většině zemí EU opravdu existují daně tohoto druhu, obvykle s diferencovanými sazbami. Při každém takovémto návrhu je však vždy jasně definovat účel, smysl navrhované změny. Zatím byl de facto řečen pouze účel fiskální – vybrat peníze do státního rozpočtu. To v praxi samo o sobě může stačit: nejsou peníze, tak si je násilím vezmeme od lidí.

V 21. století by to však mělo být málo: skoro každý ví, že daně mají i jiné dopady a účely, než jen fiskální. Celý daňový systém by měl mít jasnou koncepci a každá složka tohoto systému by měla mít svou jasnou pozici v tomto systému. Takže: když navrhujeme novou daň, tak bychom měli hlubší účel daně jasně pojmenovat.

Pojišťovací činnosti nemají DPH

A pojďme rovnou k věci: jediným obecným teoretickým důvodem pro existenci pojišťovací daně je to, že pojišťovací činnosti jsou osvobozeny od jiné daně – daně z přidané hodnoty. Důvodem pro osvobození, které platí v celé EU, byla obtížná technická proveditelnost zdanění pojišťovacích a jiných finančních činností. Čili – za tohoto východiska – můžeme odůvodnit existenci pojišťovací daně jako náhradní řešení za daň z přidané hodnoty. A máme i jiný, než pouze fiskální, důvod pro existenci pojišťovací daně. Totéž by mělo platit i pro zdanění bankovních a dalších finančních produktů. Nejlepší by bylo, kdyby takto odůvodněné zdanění pojistných a dalších finančních produktů bylo jednotné, nikoliv diferencované podle toho, jak si to kdo prosadí či uhájí.

Pojišťovací daň vybíraná procentem ze zaplaceného pojistného je svou konstrukcí klasickou daní z obratu, postihující podniky a produkty nerovnoměrně – při velkých rozdílech v nakupovaných výrobcích a službách. Klasická daň z obratu byla nahrazena daní z přidané hodnoty právě pro její neutralitu v uvedeném směru.

Zdanění pojistného postihne jen některé finanční produkty

Zdanění pojistného není šťastným řešením, protože nejednotným způsobem postihuje jen některé finanční produkty. Pokud bychom chtěli najít „neutrálnější“ řešení, tak se pokusme zavést jinou konstrukci daně z přidané hodnoty, která by rovnoměrně dopadla na celý sektor bankovnictví, pojišťovnictví a finančních služeb vůbec. Takovou konstrukcí by bylo separátní a přímé zdanění přidané hodnoty v podnicích uvedeného sektoru; byla by to vlastně analogie odvodu z hrubého důchodu z konce 60. let u nás: dvěma složkami přidané hodnoty či hrubého důchodu jsou mzdy a zisk.

Anebo to vzdejme a zaveďme třeba silniční daň z motorových vozidel občanů, ta také v zahraničí existuje téměř všude a má jasné odůvodnění i známé provedení; už jsme ji také dříve měli a fungovalo to.

prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc.

Vysoká škola finanční a správní