Autonomní řízení aut přináší nová rizika

Nové škodní scénáře

U konvenčních aut dochází k 90 % dopravních nehod kvůli chybě člověka za volantem. Nicméně k nehodám může dojít i kvůli autu samotnému nebo externím faktorům (například smykem na kluzké vozovce v důsledku povětrnostních vlivů). U automatizovaných vozidel se spektrum rizik rozšiřuje tím, že do výroby a užívání aut vstupují nové zájmové skupiny, jako jsou například softwarové společnosti, poskytovatelé GPS zařízení nebo internetu. Tak vznikají nové zdroje rizik a do jejich ocenění je zapotřebí zakalkulovat nové škodní scénáře. „Krajina rizik“ je u autonomních aut propojená a tím i podstatně komplexnější.

Z tohoto důvodu je třeba zvláštní pozornost věnovat kumulovanému potenciálu rizik. Kumuly škod, k nimž v pojištění vozidel pravidelně dochází, vychází většinou z přírodních událostí a týkají se spíše havarijního pojištění než povinného ručení. Nicméně změnou rizikových poměrů se mohou objevit nové kumuly, a ty se budou týkat povinného ručení. Myslitelný je v této souvislosti například výpadek sítě na různých místech zároveň, což by znemožnilo komunikaci automatického auta se servery. V důsledku toho by nebyly řidičské úlohy prováděny korektně nebo jen s časovým zpožděním, čímž by mohly nastat masové nehody vozidel. A má-li člověk na mysli současné „klasické“ definice kumulů, charakterizované podmínkami „stejný časový okamžik, stejné místo a stejná příčina“, nebyla by taková situace účelově podchycena.

Mohlo by vás zajímat: TOP 30 pojišťovacích makléřů za rok 2018 v Česku dle oPojištění.cz

Na tomto příkladu by sice byly dány „stejný okamžik a stejná příčina“, nicméně k hromadným srážkám by mohlo dojít na rozdílných místech. Tím by bylo na ně konvenčně pohlíženo jako na jednotlivé (různé) škody, což by, v závislosti na konkrétních zajistných programech, mohlo také dopadnout v neprospěch pojistitele. Abychom se vyhnuli takovým mezerám v krytí, měly by být takové kumuly nového střihu korektně podchyceny v zajistných podmínkách.

Pozor bychom měli dát i na odpovědnost držitele za ohrožení: sice by se mohly vzniklé škody (kumuly) zakládat na vadném produktu, přesto by například v Německu nejprve musel plnit pojistitel, a sice podle osmého zákona k pozměněnému Zákonu o silničním provozu z června 2017. Regresní nárok vůči třetí straně je sice dán, jsou-li splněna ustanovení národního zákona o odpovědnosti za produkt. Nicméně časový horizont potřebný k identifikaci viníka a uplatnění právního nároku může být velmi dlouhý.

Zdroj: YouTube

Změny v oceňování rizik

V klasickém úpisu rizik v pojištění aut představuje řidič subjektivní riziko – on provádí úkoly spojené s řízením auta a sleduje okolí vozu a provoz. Toto subjektivní riziko je posuzováno s ohledem na individuální tarifní znaky na základě historických škodních statistik. Pro stupně 4 a 5 automatizované jízdy (vysvětlení níže) je řidičova role převzata systémem, a ten se tedy stává určujícím nositelem rizika. Zde ale nelze zatím provést ještě žádné ocenění, protože nejsou k dispozici žádná statistická data o škodách k příslušným řídicím systémům. Navíc až do stupně 4 včetně může řidič aktivně vstupovat do řídícího děje a přebírat roli řidiče na sebe.

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Nultý pilíř, aneb kreativitě se meze nekladou

Problematická je skutečnost, že budoucí ocenění rizika musí zohlednit toto možné převzetí role řidiče ze systému na přepravovanou osobu. Základem by mohlo být porovnání na základě využití telematického modelu: to by vzalo v úvahu dobu jízdy a způsob jízdy lidského řidiče a automatického systému. Rozdíly by se vyhodnotily. Pokud pojišťovna získá přístup k těmto údajům, může uskutečnit ocenění adekvátní reálným rizikům.

Stupně řízení vozidel:

• Stupeň 0 – Auto řídí výhradně člověk-řidič, kterému nezasuje do činnosti žádný systém.
• Stupeň 1 – Auto řídí stále člověk-řidič. Některé dílčí funkce má na starosti asistent řízení.
• Stupeň 2 – Člověk trvale dohlíží na systém. Systém přebírá řízení ve specifických situacích (podle druhu komunikace, rychlosti atp.) = částečná automatizace
• Stupeň 3 – Člověk nemusí na systém trvale dohlížet, musí ale být připraven za určitých okolností řízení převzít. Systém sám rozpozná takové limity a vyzve řidiče k převzetí s předstihem = vysoká automatizace
• Stupeň 4 – Člověk-řidič není potřeba ani ve specifických situacích. Systém sám rozpozná specifické situace (druhy komunikací, rychlost atp.) a je schopen je vyřešit – plná automatizace
• Stupeň 5 – Provoz bez člověka-řidiče od startu až do cíle. Systém řídí vše celou dobu za všech podmínek a okolností.

Caren Büning
Členka vedení Scor Rückversicherung Deutschland