Toto „pojištění“ neposkytují, až na jednu výjimku, pojišťovny dohlížené ČNB. A právě těmi „bez dohledu“ se budeme zabývat dále. Fungují na různé bázi. Některé využívají znění §2 odts.2 Zákona o pojišťovnictví a působí jako tzv. „vzájemné pojišťovny“, které nejsou podle tohoto zákona regulovány. Na jejich produkt nelze tedy pohlížet jako na standardní pojištění.
„Pojištění pokut“ není ve své podstatě ničím jiným než poskytnutí právní asistence v případě řešení nějakého dopravního přestupku. Firma jednoduše nasadí svého právníka s cílem klienta z potíží vysekat. Obvykle nikoliv pomocí prokázání neviny (což často ani dost dobře nejde), ale především různých obstrukcí ve správním řízení.
V případě neúspěchu se postup jednotlivých společností liší. Některé tvrdí, že pokutu za hříšníka zatáhnou ze svého, jiné mlží. Slibují sice, že jejich klient nezaplatí na pokutách ani korunu (což by mohlo znamenat, že prohrané spory jdou za nimi), ale jejich jasné a jednoznačné prohlášení typu „když spor prohrajeme, pokutu zaplatíme“ chybí.
Mohlo by vás zajímat: Technologie drží akcie nad vodou
Obecně by mělo pojištění sloužit k tomu, aby krylo škody, které dokáží zásadně promluvit do finanční stability člověka. Což obvykle pokuty za dopravní přestupky nejsou. Větší dopad mohou mít snad jen udělené body. To když přijde hříšník o řidičák a je přitom na řízení vozidla existenčně závislý. Z tohoto pohledu by to tedy jakýs takýs smysl dávalo.
Podstatným znakem pojištění je ale také to, že kryje před dopady nahodilých událostí. Tedy takových, které nemůže člověk dost dobře ovlivnit. Což u „pojištění pokut“, tak, jak jej poskytují neregulované subjekty, neplatí ani náhodou. Nezaměřuje se totiž na nahodilé přestupky z nepozornosti (třeba špatné parkování, nebo neúplná lékárnička), ale naopak na ty závažné a většinou úmyslné. Tedy že někdo jezdí jako kanec, nebezpečně předjíždí, projíždí křižovatky na červenou, nebo ohrožuje chodce na přechodech. Jinak řečeno na přestupky řidičů, kteří by za volantem snad ani sedět neměli.
Mohlo by vás zajímat: Výroční zprava ČAP 2017: Srovnání českého pojistného trhu s EU
I z toho NSS usoudil, že si „pojištění pokut“ pořizují lidé právě proto, aby se mohli po silnicích beztrestně řítit jako šílenci a uznal už jeho samotné uzavření jako přitěžující okolnost. Tvrdí, že dotyčný řidič se jeho sjednáním nesnažil řídit riziko finanční ztráty, ale pořídil si ho s cílem moci se rizikově chovat. Podle NSS tak nelze případný přestupek považovat za pochybení z nepozornosti, ale za úmyslné jednání. A dotyčnému hříšníkovi je to tedy třeba pořádně spočítat.
Právě v tomto bodě je rozhodnutí NSS diskutabilní. Je totiž otázkou, zdali všichni klienti, kteří si toto „pojištění“ pořídí, si jej opravdu sjednávají s tímto záměrem. Co když jej někdo uzavře jen proto, že se opravdu obává spáchání nějakého přestupku z nepozornosti? Třeba, že zaparkuje někde, kde nemá. I ten by měl dostat pokutu jako by byl silniční pirát?
Rozhodnutím NSS se pochopitelně nemění nic na tom, že přestupek je nutno řádně prokázat. Pokud se to nepodaří, nelze sankci udělit jen proto, že měl řidič „pojištění pokut“ sjednané. Jeho uzavření tedy není důkaz, jen přitěžující okolnost. Takže pokud si řidič sjednal „pojištění“ s někým, kdo ho z toho nevyseká, tak prodělá dvakrát. Jednak zaplatil za něco, co je mu k ničemu, a ještě dostane větší flastr. No nekupte to…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář