Podstatu zmíněné nejistoty vyjádřil pregnantně jeden z účastníků setkání s tím, že nikdo neví, jak bude orgán dohledu postupovat, pokud by nějaký zajišťovací makléř jednal v Baden-Badenu se zajišťovnami ze třetích zemí, tedy mimo EU. Při nejhorším možném scénáři mohou po takovém setkání hrozit citelné sankce. Proto někteří zajišťovací makléři zrušili plánovaná setkání se zástupci zajišťoven ze třetích zemí.
Jejich obavy vyplývají z výkladového rozhodnutí BaFin (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht – Spolkový ústav pro dohled nad finančními službami), které bylo zveřejněno dne 30. 8. 2016 a týká se určitých aspektů provozování zajišťovacího obchodu pojišťovacími podniky (pojišťovnou nebo zajišťovnou) se sídlem ve třetí zemi. Vzhledem k „bolestem hlavy“ některých zajišťovacích makléřů poskytl BaFin k dané záležitosti v pojišťovacím tisku podrobnější vysvětlení, z něhož jsou některé části uvedeny níže:
1. Právní úprava SRN
BaFin očekává, že makléři zprostředkovávající uzavření zajišťovacích smluv se vyrovnají s požadavky, jimž podléhají pojišťovny a zajišťovny se sídlem mimo EU (EHP), jestliže chtějí provozovat zajišťovací činnost ve Spolkové republice Německo (dále jen „SRN“). Na základě ustanovení novely zákona o pojišťovacím dohledu (§ 67), která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2016, mohou pojišťovny a zajišťovny ze třetí země provozovat zajišťovací činnost v SRN pouze tehdy, jestliže v SRN zřídily alespoň pobočku.
2. Směrnice Solventnost II
Jestliže Evropská komise rozhodne o rovnocennosti podle čl. 172 odst. 2 nebo 4 směrnice 2009/138/ES, jako je tomu v případě Bermud, Japonska a Švýcarska, mohou pojišťovny a zajišťovny z těchto třetích zemí provozovat zajišťovací činnost ze svého sídla také formou tzv. přeshraničního obchodu. Požadavek na zřízení pobočky v těchto případech odpadá. Pro všechny makléře tato právní úprava znamená, že v zásadě je bez problémů pouze jejich spolupráce s pojišťovnami a zajišťovnami z těch třetích zemí, které v SRN provozují dceřinou společnost nebo pobočku nebo mají sídlo v takové třetí zemi, jejíž solventnostní režim byl uznán podle stanovených zásad jako rovnocenný. Jinak se mohou makléři stát adresáty opatření (sankcí) orgánu dohledu vzhledem k tomu, že zprostředkovávají pro podnik, který provozuje zajišťovací činnost v SRN bez povolení.
3. Korespondenční pojištění
V případě spolupráce se všemi jinými pojišťovnami a zajišťovnami se sídlem ve třetí zemi, jejíž solventnostní režim nebyl uznán jako rovnocenný, je třeba respektovat právní úpravu pro tzv. korespondenční pojištění, které nevyžaduje povolení. To se často chápe jako smluvní vztah, kdy pojistník a pojistitel mají sídlo v různých zemích. Definice je obsažena například v příslušném kodexu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Čtěte také: Jak se k pojištění dronů staví německé pojišťovny?
„Korespondenční pojištění“ provozované bez nutnosti mít povolení se vztahuje na takovou zajišťovací činnost, kdy se na základě iniciativy pojišťovacího podniku se sídlem v tuzemsku (SRN) uzavře zajišťovací smlouva s pojišťovacím podnikem se sídlem v zahraničí, aniž by byl zapojen zprostředkovatel se sídlem v tuzemsku, nebo zprostředkovatel se sídlem v zahraničí, který provozuje zprostředkovatelskou činnost v tuzemsku. Tato právní úprava BaFin jasně ukazuje, že rozhodující je, že iniciativa k uzavření zajišťovací smlouvy musí vzejít od tuzemského pojišťovacího podniku. O takovou vlastní iniciativu se určitě nejedná, jestliže „iniciativa“ tuzemského pojišťovacího podniku se opírá o aktivity pojišťovacího podniku ze třetí země, která představuje provozování činnosti v tuzemsku. Dalším podstatným předpokladem pro provozování „korespondenčního pojištění“ je, že zajišťovací smlouva musí být uzavřena korespondenční cestou, tj. využitím obvyklých komunikačních metod, jako jsou telefon, telefax, e-mail, nebo pošta.
Tuzemský pojišťovací podnik má navíc možnost zmocnit na základě vlastní iniciativy třetí osobu k přípravě, popřípadě k uzavření zajišťovací smlouvy. To platí zvláště pro ty případy, kdy se tuzemský pojišťovací podnik obrátí na zprostředkovatele se sídlem v tuzemsku nebo v zahraničí, aby navázal kontakt s určitým (konkrétním) pojišťovacím podnikem se sídlem ve třetí zemi, který podle stanovených kritérií v tuzemsku neprovozuje žádnou činnost.
Mohlo by vás zajímat: Polský pojistný trh se propadl o 8 %. Může za to regulace.
Shrneme-li, je nutno připustit, že směrnice 2009/138/ES Solventnost II, jež byla v SRN implementována v určeném termínu, vnáší nové požadavky na vztahy mezi pojišťovnami z členských států EU a pojišťovacími podniky z třetích zemí, pokud jde o zajištění, a rovněž na zajišťovací makléře. Lze porozumět obavám zajišťovacích makléřů z možných sankcí ze strany BaFin. Aby se vyhnuli problémům, musí působit v prostoru vytvořeném směrnicí Solventnost II (rovnocennost), zákonem o pojišťovacím dohledu a výkladovým rozhodnutím BaFin ze dne 30. 8. 2016, jehož některá ustanovení byla výše prezentována. V případě podrobného zájmu o tuto problematiku je třeba doporučit studium kompletního právního textu, tedy příslušného německého zákona a výkladového rozhodnutí.
Zdroj: BaFin
Foto: Can Stock Photo / AlexLMX
Komentáře
Přidat komentář